zažila jsem

Jak jsem byla ve Finsku na koncertě

14. února 2015 v 20:20 | Lawiane
Dneska jsem sice měla celé odpoledne upravovat fotky knížek, ale místo toho jsem se až chorobně zabrala do překládání textů mojí oblíbené kapely, kterou jsem měla tu čest vidět v prosinci ve Finsku naživo. A teď jsem si uvědomila, že jsem vám to vlastně vůbec nevyprávěla, ačkoli to byla další nevšední zkušenost s chováním Finů. Honem to napravit. Dobře se bavte! :D

Nechtěně urážející sympatický pán v metru

11. února 2015 v 22:52 | Lawiane
Tuhle si tak jedu metrem… jedu z koní. A jelikož je zrovna pondělí, znamená to, že kromě ježdění jsem měla na starosti také kydání ubikací čtrnácti těchto ukaděných a učůraných elegantních tvorů s moudrýma očima. V praxi to znamená přibližně to, že si v metru připadám jako páchnoucí bezdomovec, jsem "utahaná jako kůň" a snažím se v klidu a míru dostat domů. Poslouchám hudbu a čtu si slovíčka finštiny ze svého fialového zápisníčku. Na protější sedačce sedí pán. To je v metru celkem běžná věc. Ale trochu méně běžné už je, že na vás někdo začne mluvit, i když vidí, že máte v uších sluchátka. A ty moje jsou tak extrémně zeleně křiklavé, že neexistuje možnost jejich přehlédnutí. Pán se tedy pokouší navázat se mnou kontakt. Vzdávám se své milované písničky a čekám, co pán chce - asi to bude něco důležitého. Ne, někteří lidé mají prostě jenom silné sociální tužby.

Finský den nezávislosti osobně aneb jak jsme se šli dívat na ilotulitus

27. prosince 2014 v 0:02 | Lawiane
Sepíšu tu ještě pár dojmů z Finska. Dřív než detaily vyblednou. Tentokrát nebudu mluvit o žádném zápachu v autobusu ani na stanici, takže se nemusíte obávat nežádoucích útoků na vaše křehké vánoční duše. Takové normální vyprávění.

O Finovi, co čpěl jako Irish Cream. O ztrátách iluzí. O heijastinech.

20. prosince 2014 v 9:55 | Lawiane
Právě mě znervózňují akční ceny letenek, takže se musím odreagovat napsáním dalšího článku.
Pokaždé, když jedu do Finska, myslím si, že už tam všechno znám a nic mě nemůže překvapit, jenže ejhle! Pokaždé narazím na nějaký naprosto základní rys finské kultury, kterého jsem si doposud nevšimla. (Malá poznámka pod čarou - během psaní předchozího a následujícího odstavce jsem si zase koupila letenky do Finska… říkám si, jestli už to náhodou nepřeháním… ale byly tak extrémně levné, že nebylo možné je ignorovat. Se spolužáky pojedeme pařit na naše vysněná místa.)
Tak zpět k tématu - povím vám, jaké nové prvky finské kultury jsem objevila během prosincové návštěvy a o jaké jsem přišla iluze.

O saunování a chatách

1. prosince 2014 v 23:50 | Lawiane
Je hrozné, jak některé věci manipulují s myslí a činí ji zcela nefunkční. Právě potřebuju napsat asi tak sto úkolů do školy, ale už za dva dny jedu do Finska a tudíž co? Nedokážu myslet na nic jiného, natož pak na školu týkající se češtiny a mapování poválečných kulturních periodik… Poválečná periodika mají asi smůlu, respektive vyučující má asi smůlu. I když logicky vzato nakonec budu asi jediná já ten, kdo tou smůlou nějak utrpí.

Co mě učí učení

8. listopadu 2014 v 23:46 | Lawiane
Nebojte, nebudu tu psát všechny ty omšelé fráze typu "dívat se na porno pod lavicí" z článků pseudozábavných webů.


Co mě učí první obor:

- zahořet záští vůči nějakému básníkovi/básníku za to, že psal moc dlouhé básničky a mně to vyplýtvá příliš mnoho barvy z tiskárny, když zoufale připravuji referát, který mám za dvě hodiny prezentovat.

- stydět se za to, že stále dělám pravopisné chyby ve své mateřštině, i když už je několik let mým studijním oborem, ale dělat je dál.

- být vděčná automatickým opravám ve wordu za to, že ty nejvíce hanebné chyby včas detekuje.

- nesnášet automatické opravy ve wordu za to, že neberou v potaz můj kreativní slovník.

- vědět kam se podívat, když se odhodlám své pravopisné chyby detekovat sama.

- utvrdit se v tom, že rychlé čtení básniček k ničemu nevede a že na to pomalé nemám čas.

- ani pomalé čtení básniček mnohdy k ničemu nevede.

- i když chci číst rychle, čtu opravdu pomalu.

- předchozí bod je nejzoufalejším bodem mého studia.

- i když učitelé tvrdí, že ne, většinou se stejně všechno dozvíš na wikipedii.

Co mě učí druhý obor:

- že by bylo vhodné pořídit si voděodolnou řasenku, neboť naše generování vtipů při hodinách je celkem výkonné.

- že když se mě někdo zeptá na něco z oboru prvního, nedokážu odpovědět.

- že neumím nahlas přečíst slova, která jsem dřív neviděla, když jsouprostěasitakhledlouhý.

- že při přednáškách z morfologie nedovedu udržet pozornost a místo k poznatkům o ohýbání těchtakhledlouhých slov docházím k závěru, že neumím nakreslit Hagrida.

Co mě učí večerní čtení slovníku hovorové finštiny
… jednoduše - mnoho zajímavých a důležitých věcí - například:

- finské slovo kundi neznamená to, co většinu mých krajanů napadne, nýbrž něco ryze opačného - totiž chlap.

- pochopení, proč se Fin tak smál, když jsem při procházce v lese naprosto vážně vysvětlovala, že chtít potkat divoké prase není tak úplně fajn nápad, protože samice divokých prasat mohou být nebezpečné, když mají mladé. Slovník hovorové finštiny mi po půl roce přinesl rozhřešení s tím, že jsem místo toho údajně řekla zhruba toto: Prasečí kurvy jsou nebezpečné, když mají mladé. No, nesmějte se pak, že jo…


- Slovník hovorové finštiny má vůbec na většinu slov, které jsou v klasickém slovníku naprosto počestná, trochu jiný názor. Příkladem budiž slovo pádlo. A domyslete si sami. (Ne, to tomu, proboha, vážně říkají pádlo?)


P. S. Pokud v tomto článku naleznete (čistě omylem se vyskytující) pravoopisnou chybu, mějte na paměti, že to byl stylistický záměr.

Jsouc vyděšena

22. července 2014 v 14:01 | Lawiane
V souvislosti s předchozím článkem o tom, jak se o prázdninách nebavím a ještě v souvislosti s tím, že nemám ani na jedno pivo, jsem se rozhodla, že si jako najdu brigádu. Teda, vlastně už se o to pokouším celé prázdniny, jenže jediné věci, které nacházím, jsou call centra a to bych si teda radši strčila hlavu do kýblu s pomejema, než bych otravovala lidi po telefonu. (Tak mi dej máma aspoň ten řízek!) Sama to nesnáším, prakticky už jsem kvůli těmto otravovatelům rezignovala na zvedání cizích čísel. Takže to nikdy.
Na ucházející nabídky jsem rozeslala už celkem dost životopisů, ale z toho uspěl jen jeden, díky kterému jsem jeden večer měla tu čest rozdávala lístečky na připravované knížky o Bobu Dylanovi před jeho koncertem. Jednorázovka za dvěstěpade, ale dobrý. Jenom si člověk připadal trošičku jako kafemlejnek, když za večer stihl říct slovní spojení Bob Dylan asi tak pět set krát.
"Dobrý den, můžu vám nabídnout knížky o Bobu Dylanovi?/Dobrý den, knížky o Dylanovi/Dobrý den, Dylan a knížky o něm/Máte zájem o knížky o Bobu Dylanovi? Dobý den. Dobrý den. Dylan. Dylan. Dobrý den. Knížky. Bob. Dylan." KONEC
Před pár dny mi v průběhu oné depky z toho, že mám moc volného času a málo peněz, svitlo, že bych jako mohla jít do nějakého fast foodu, když tam lidi berou skoro pořád. Sice to považuju za poklesek, protože je obecně známo, že špatně platí a sedřou z vás kůži… ale tak jako poslední možnost, nakonec proč ne. Mekáč ne, ten nemám ráda. KFC je mnohem sympatičtější, takže tam. Poslal jsem žádosti do dvou provozoven, z obou se mi ozvali a dneska jsem šla na první pohovor do jedné z nich. Pohovor a já. To je samo o sobě děsivé.

Ohlédnutí za hlídáním dětí ve Finsku

8. ledna 2014 v 13:51 | Lawiane
Říkala, jsem si, až se mi zážitky trochu uleží, napíšu nějaký souhrnný článek s finálním názorem na svůj au-pairovací pobyt v zemi vysněné. Takže… bylo to tam bezva, asi lepší než jsem čekala, ale pořád dodatečně nechápu, jak já - takový závislák na mámině sukni jsem to tam mohla přežít. Nicméně už mě zase berou cuky na léto zmizet.
Po pravdě nebýt toho, že prahnu po každé hodině strávené na finském vzduchu, bych asi neměla žádnou potřebu opouštět domov. Mám ráda svou rodinu, naší chatičku, stáje kam chodím a nepotřebuju je na čtvrt roku nevidět. Ale zase ráda cestuji a asi je ve mne i kus dobrodruha. A někdy to hold převládne.

Nákuk do Holandska

1. listopadu 2013 v 23:05 | Lawiane
Holandsko, mlýny, bordely, cyklisti a jeden den tam.

Večeře na finské ambasádě

16. října 2013 v 22:14 | Lawiane
Ahoj,
Plní se mi sny, Finsko naplňuje stále můj život, i když v něm už nejsem. Ve škole nám to jde fajn. Tenhle semestr sice nemáme kromě jazykových lekcí skoro nic jiného, jen ještě úvod do kultury, kde se učíme o finských Vánocích, o tradičním finském velikonočním jídle, co když se ho někdo pokouší poslat letadlem do Anglie, Britské aerolinky odpoví, že exkrementy nepřepravují a o tom, jak většina finských básníků nalezla svou smrt v uchlastání. (Moje zápisky z hodin někdy vypadají vážně akademicky a důvěryhodně. Příklad: Obyvatelé Häme - nemluví a jsou pomalí, obyvatelé Pohjanmaa - perou se, Eino Leino se uchlastal…)

Pokračování vyprávění ze Stockohlmu

29. dubna 2013 v 23:47 | Lawiane
Sice s lehkou časovou prodlevou, ale což… snad jsem to ještě všechno nezapomněla.

První den byl dovyprávěn v tomto článku a nyní jdeme na to, co zbylo v mé paměti z dní následujících.
Neděle byl den zasvěcený skanzenu na ostrově Djurgarden.

Blouznění kolem letiště a batůžkaření Stockholmem

23. března 2013 v 12:54 | Lawiane
Pokračování březnového cestovního deníčku.

Už bylo řečeno, že letenka za devadesát korun nás bezpečně dopravila z Varšavy do země červených domků, velikých balvanů a promrzlých jezer, do Švédska.


Leč pro nízký rozpočet se letiště, které sice v názvu hrdě nese slovo Stockholm, nalézá od města sto kilometrů. Autobusy srandovně pojmenované Flygbussarna sice jezdí téměř co půl hodiny, ale to bychom přeci byli "moc normální turisté" kdybychom z letadla, nasedli hned do busu. Je třeba využít přítomnosti venkova a jít na pár hodin prozkoumat okolní terén. Z pohodlí domova a radami google map to vypadalo na báječnou procházku po polích a lesích, jenže v reálu skutek utek. Pořád se nám nějak nedařilo vyhrabat se z okolí letiště a najít pořádnou cestu, motali jste se tam dokola jako dvě motovidla až na asi třetí pokus jsme našli takovou príma věc, co bohaté skandinávské státy vytváří a to jest cosi jako široký chodník podél obyčejné silnice. Tak jsme šli.

Poutníci ve Varšavě

16. března 2013 v 12:50 | Lawiane
Dobrý den přeji vespolek.
Posledních pár dní jsem si užívala dobrodružství v cizích zemích na severu, a tak opět nadešel čas podělit se se svým čtenářstvem o nějaké ty zážitky.
Asi vás nejprve zajímá, kde jsem byla - není-liž pravda? Tak já vám to povím. Byla jsem ve Stockholmu. A ve Varšavě. Varšava bylo město k dovolené volně přidružené. Neboť cestovati levně znamená cestovati oklikou. A když si ještě někdo objedná špatně jízdenky na autobus, musí v přidruženém městě trávit více času, než chtěl. Ale díky jízdenkám omylem koupeným na den později jsme Varšavu poznaly důkladněji a to se počítá k dobru.
Tenhle článek nebude právě o ničem jiném než o Varšavě. Sic to bude na přeskáčku, Stockholm přijde až později. Ucelenost především. Takže se pohodlně usaďte a račte poslouchati.


Potkal mě Egil

16. ledna 2013 v 16:56 | Lawiane
Zdrástvujte bratři a sestry,
Dnes mám čistě učební den, ale je to fajn. Je moc fajn učit se o ságách a o eddických písních. Ale na můj vkus bych je mohla chápat o něco více. Pořád mi nejde do hlavy, že sága o Völsunzích a píseň o Nibelunzích je prakticky to samé. Ale už úplně chápu, kdo byl Hamdi a Sörli. Škoda, že jsem si to nezjistila už tak dřív, pak mi mohli přijít víc zajímaví v ten pravý čas. Vás to asi moc nezajímá, ale Hamdi a Sörli jsou synové Gudrún, která se ovšem v písni o Nibelunzích nazývá Krimhidlou. A píseň o Nibelunzích, včetně Krimhildy a Fáfnira, je zfilmovaná a zkomolena v jednom filmu. Ten já ctím. A proto jsem ráda, že se mi teď objasnilo, kdo je vlastně Gudrún. Ona měla dceru se Sigurdem, který zabil draka Fafnira, což byl původně bratr jeho pěstouna. Dcera se jmenovala Svanhilda a král Jörmunrek ji nechal ušlapat koňmi. A proto na něj jako pomstu poslala Gudrún své syny Erpa, Hamdiho a Sörliho. Hamdi a Sörli mu měli ve spánku useknout ruce a nohy a Erp hlavu, jenže Erpa cestou bratři taky zabili a pak toho litovali. (Skoro jako Litevci.) Protože když Jörmunrekovi usekli končetiny, neměl mu kdo hned useknout hlavu a Jörmunrek stačil zakřičet, přivolat vojáky a na to Sörli s Hamdim doplatili. Z toho plyne, že nemáte zabíjet své bratry, jejichž úkolem je zbavit někoho hlavy.

I na mě došlo...

1. ledna 2013 v 20:37 | Lawiane
Řeknu vám, to je ale úleva. Nedokázala jsem si pro dnešní den představit příznivější událost, než že mi zablokují účet na mé nanejvýše závislostní hře Howrse. To jako bez ironie. Vážně je to hrozná úleva, hrozné osvobození. Jako když vám někdo přetne těžké okovy.
Ale na objasnění: Proč mi účet zablokovali? Protože tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tak dlouho se pěstuje více účtů, což se nesmí, až s vámi provedou krátký proces. Tak. Prováděla jsem zakázanou činnost. Těch mých účtů bylo… tak trochu více. Ale nijak zásadně jsem je nevyužívala… jen tak trošinku. :D A celou dobu jsem věděla, že z toho jednu může být tento krátký proces. Jenže mi to přišlo fajnově vzrušující. Radši riskovat a hrát lépe (tak trochu nekale) nebo nehrát vůbec. Tak. Vůbec.

Hobitiš nájt

14. prosince 2012 v 19:17 | Lawiane
Ahoj.
Drží mě syndrom spaní. Proč mě drží syndrom spaní? Protože jsem unavená. A proč jsem unavená? Protože jsem šla včera pozdě spát. A proč jsem šla včera pozdě spát? Protože jsem byla v kině. Jako hodně dalších lidí. Asi nemusím vysvětlovat vocogou, že? (Ehm… už je další den, takže to včera si musíte šoupnout o jedno políčko dozadu.)
Tak tedy může přejít k malému hodnocení filmu. Asi nemá cenu vás zrazovat, abyste na to nechodili. Stejně na to míní jít půlka národa. A stejně na to míním jít já znova…takže…

11/2012 focení s Pájou

2. prosince 2012 v 22:16 | Lawiane
Nadávno jsem byla s jednou šikovnou známou fotit. Tedy, že tentokrát toťák třímala slečna a ne já. :-) Obšas je teřba opatřit si nějaké dokumentační materiály, jak jste vypadali, když jste byli mladí. :D
Myslím, že se jí fotky povedly. :)

Sisujeme

7. října 2012 v 19:54 | Lawiane
Nazdárek moji drazí, moji milovaní, moji… imaginární…
Pro změnu dáme jeden nefinský článeček, jelikož vás jistě nejvíce zajímá, co aktuálně dělám.
Tedy krom toho, že právě sedím u počítače.
OK, musím říct, že nastala velká změna, velký převrat. Největší všech dob doboucích. Začala jsem chodit do školy. A to přímo do té, co jest vysoko.

Jak šli vědci do Rakouska...

4. září 2012 v 21:10 | Lawiane
...a nedošli, protože šli šejdrem. Bylo by uctivé vás pozdravit, takže ahojda. O víkendu jsem byla na seznamováku s tou jednou školou - přesněji řečeno geografie a kartografie na Karlovce. Původně se mi tam vůbec nechtělo, jelikož to celé vypadalo za á moc sportovně, za bé moc socializačně a za cé moc zimničně. Vzhledem k tomu, že se spalo ve stanech a byla zima a já za dva dny odjíždím do Suomi, vážně jsem neměla chuť tam nastydnout.

Když vzduch jinak voní a svodidla mají jinou barvu

24. června 2012 v 21:02 | Lawiane
Nynější téma týdne je mi opravdu velice vlastní. Patřím k tomu typu lidí, snad nějací homo cestovatelus, kteří by se nejraději ucestovali k smrti. Taky miluju zemák a v návaznosti na předchozí článek by bylo vhodné zmínit, že mě k velkému překvapení přijali na tu Karlovu univerzitu (máme rádi krále - kéž žije věčně) obor geografie kartografie. Děkuji za případné gratulace… :D
Baví mě zemák a baví mě číst cestopisy, stejně jako mě baví dívat se na pořady o cestování. Ty nikdy nevynechám, neboť pořady o cestování jsou lepší než pořady o dinosaurech. Taky si ráda prohlížím katalogy cestovek a mám dojem, že to do smrti nestihnu všechno objet. To mě stresuje. No a ze všeho nejraději samozřejmě někam jedu. A jelikož už jsem taky někde byla, chtěla bych vám nastínit nějaké záležitosti oněch zemí. Snad vážně a snad vtipně.
 
 

Reklama