Povídky úsměvné

Kořeněný milenec

6. února 2013 v 0:14 | Lawiane
Můj tvůrčí duch ještě nevymřel. Tenhle námět nosím v hlavě už asi rok a pořád ne a ne ho napsat. Tak konečně dnes.
Je to trochu kanibalistické a je to o pseudoitalovi. Tak. Hezké počtení přeji. Myslím, že se mi povedla lépe než ta minulá.
V překrásné a děsivé zemi žili dva lidé. Muž jménem Fabio a žena, která slula Chiara. Tyto dva lidi k sobě pojilo nejen přátelství, ale také horoucí láska. Nepřízeň osudu však dala jejich zemi krutou víru, kde krvelační bohové nabádali smrtelníky k zabíjení ve vlastních řadách. A tak se stalo, že na posledním sněmu, těšně před podzimními oslavami, vytáhli vesničané ušmudlané pracky zpod kabátů a všichni křivým prstem svorně ukázali na Fabia. On bude ten, jehož krev nám dá sílu přežít zimu!

Šmírovat se nemá!

6. března 2011 v 21:58 | Lawiane
Povídka na téma týdne "Ztráta iluzí". Není moc dlouhá, je vlastně dost krátká. Je...ze života. Teda ne že by se mi snad tohle někdy stalo, ale nepřijde mi to zas tak nereálné :-D
 
 

Reklama