Finsko 2015

Pečený prehistorický penis čili uunimakkara, postrach finské kuchyně!

3. prosince 2015 v 20:47 | Lawiane
Znáte ten pocit, kdy se máte učit na zkoušku a dělat hromadu úkolů, ale radši si jen tak pro zajímavost gůglíte různé obrázky?
Skrze nějakou souvislost s vesmírem, slunečním zářením, spiritualismem a polohrubou mouku jsem došlo ke gůglování jednoho finského typického pokrmu a už poněkolikáté mě šokoval jeho vzhled. Tento pokrm vypadá tak naturalisticky, že se s vámi o ten zážitek musím podělit.

Jyrki, Jyrki, älä tyrki!

3. prosince 2015 v 17:26 | Lawiane
Zdá se, že moje dobrá nálada a pozitivní naladění vůči Finsku stoupá úměrně k tomu, jak se můj pobyt v lesích mezi jezery zkracuje.
Včera svítilo sluníčko asi po sto letech déle než deset minut. Šedivé mraky na chvíli vyklidily vzdušný prostor a daly šanci barvám. Byla jsem mezi přednáškami na procházce u jezera, seděla na skále, vyhřívala se a "pocitovala".


Návrat zdravého rozumu a fotky zasněženého/zabláceného Finska

29. listopadu 2015 v 22:19 | Lawiane
Zdravím vespolek,
člověk by neřekl, že nebude mít na erasmu ani čas psát blog. Ale už to tak asi je. Zjevně píšu jenom, když mám temno v duši. Když je mi dobře, tak jsem venku nebo dělám něco do školy. Dobrá nálada zjevně obecně zapříčiňuje zanedbávání blogu. Jenže pak to vypadá, že jsem nějaký zoufalec, co se má v kuse špatně a když se měsíc neozval, tak už se asi zabil. Takže... abych to uvedla na pravou míru:
Většinu času se tu mám dobře.
Před časem napadl sníh. Vydržel sice necelý týden, ale byl krásně bílý, jak už sníh bývá, a hojný. Stromy s bílou peřinou byly nepopsatelně krásné a myslím, že jsem si to hezky užila.

Finská depka zaklepala na dveře. A pak si i sama otevřela.

16. listopadu 2015 v 20:06 | Lawiane
Takový ten pocit, když…
…jdete do školy a rozednívá se
…jdete ze školy a stmívá se
(V učebnách nejsou okna.)

Takovej ten fiilis

5. října 2015 v 19:29 | Lawiane
Takovej ten pocit, když si ve čtyři ráno otevřete noutbuk a jdete psát článek, protože se poslední tři hodiny nečinně povalujete v posteli a máte pocit, že vaše stylistické schopnosti budou právě nyní na úrovni.
Takovej ten pocit, kdy jdete pilně do studovny, ale… nedokážete otevřít dveře… tak jdete zase pryč.

Proč mají lidé pohlavní orgány?

21. září 2015 v 18:21 | Lawiane
Už jsem tady měsíc. Jedna čtvrtina za mnou. Ani se mi tomu nechce věřit, jak to letí. Zatím mě nepostihuje žádný koti-ikävä (stesk po domově), a i když tady asi teoreticky nezažívám nic světoborně výborného, mám se prostě a jednoduše dobře. Jenom tu trochu chybí kontakty s novými lidmi a komunikace s Finy. Nevím, co bych si počala, kdyby tu se mnou nebyla Nina, neboť se spolužáky se nijak zvláště nebavíme. A ne jen my. Prostě je tu taková strategie finštinářů neFinů navzájem se nebavit. Bavit se jenom se stejnou národností. Takže je tu většina lidí rozdělená po dvojicích. Když ráno přijdete do třídy a pozdravíte, obvykle vám ani nikdo neodpoví. Takže už příště radši taky nezdravíte. Nemá to cenu.

Polární záře a hranolky s kečupem

12. září 2015 v 22:41 | Lawiane
Tak. Hned na úvod oznamuji, že další článek hodlám pojmout pozitivně. A jako klasický deníček výměnného studenta: Co se dělo ve škole? Kolik stojí brambory? Jakou barvu mají zdejší autobusy a jak moc dlouhé názvy tu mají ulice. Dobře, stejně všichni tušíte, že to zase skončí povídáním o opačném pohlaví a o hranolcích s kečupem. Tak vás nebudu napínat a o hranolcích vám povím hned na začátku, ať vás nemusí jejich očekávání strašit po zbytek článku.

Tíže mládí

6. září 2015 v 11:00 | Lawiane
Takže… Co se událo během uplynulého tamperského týdne? Viděla jsem finského prezidenta. (A včera dokonce Gandalfa. Když pominu, že tu byl nějaký cosplayářký fest, zní to docela hustě, že? Ale ten prezident byl opravdový.) Na konci projevu prezident popřál všem hezký podzim a štěstí do života. Ne, že by to mému současnému stavu nějak pomohlo, ale každopádně teď můžu tvrdit, že mi finský prezident popřál štěstí do života.

"pozitivní" začátek Erasmu

27. srpna 2015 v 10:31 | Lawiane
Hei kaikille, tak už se zabydluji na Erasmu. Značně komplikovaně, značně jinak než jsem si představovala a značně s mnoha tresty pro moji karmu.
V posledních dnech mi přijde, že se všechno obrací proti mně, na což normálně nejsem vůbec zvyklá. Doposud jsem byla spíš dítě štěstěny. Ale ono to dobře dopadne, věřím v to. Tohle je jen klasický stresový začátek. Stejně vás však musím varovat: jestli si chcete způsobit žaludeční vředy a potrhat zdravé nervy - jeďte na Erasmus!

Co když je to osud?

26. července 2015 v 14:25 | Lawiane
Co když je to osud? Co když tu prostě mám být? Do konce života.
V pátek odjíždím domů, do Prahy. Čekala jsem, že se po měsíci budu těšit na chatu, na rodinku, na koně, na kámoše a místo toho mám pocit absolutní lhostejnosti vůči své rodné zemi. Myslela jsem, že se budu těšit na autobus z Holešovic na koně a místo toho je mi teď představa Holešovic a autobusu téměř odporná.
Jediné, po čem se mi tu opravdu stýská, je Fin, který je momentálně ne 2000 km daleko, ale asi jenom tak 600 km daleko. A mlčí. Ale ať si mlčí, koneckonců dokážu žít i bez něj a někdy si při tom připadám dokonce líp. Trýznivá věc ovšem je, že v současné době nemůžu z hlavy vytlačit jisté myšlenky na jisté věci. Činnosti. Možná by bývalo lepší je vůbec nepoznat, aby mi pak nemohly chybět. Ale takový už je život. Má plus i mínus. V tom mém naštěstí zatím převažují plus. Dej bůh, ať je tomu tak i nadále.

Chodíme se "kahlata"

19. července 2015 v 15:39 | Lawiane
Víte, co je děsivé? Jak rychle letí čas. Ani nevím jak a už je to zase týden, co jsem sem něco napsala. Hlavně, že jsem si chtěla z Finska psát poctivý všezaznamenávající blog. Zaznamenávat detaily. Kraviny. Ty hlavně. (Teď piju jogurt…) Taky jsem plánovala se tu ve volném čase nadstandardně učit finštinu… jako mimo ten kurz. Abych se mohla vdát. Taky chodit na borůvky, plavat a trávit spoustu času na pláži u moře. A zatím to vypadá tak, že jsme pořád ve škole, pak stihnu napsat mail domů, jít do obchodu. Počasí je tak studené, že na koupání nikdo moc nemá pomyšlení. Z důvodu studeného počasí nejsou zralé žádné lesní plody, které by bylo možné sbírat, ačkoli už by dávno zralé být měly. Cesta na pláž trvá zatraceně dlouho a z důvodu dlouhé výuky se ne moc stíhá, takže u moře jsme zatím byli jen jednou… a málem jsme umrzli zimou, ale bylo to skvělé. Naopak boj s komáry vydatně pokračuje.

Spisovný jazyk je kompromis

9. července 2015 v 19:27 | Lawiane
Můžeme mi pogratulovat, že jsem si právě zařídila Spotify, i když už mi to všichni doporučují několik let. Život na letním kurzu je skvělý, snad až na tu maličkost, že slovo letní se momentálně nezdá moc odpovídajícím. Tady v Oulu je dneska 15 stupňů a prší. Zjišťuji, že mám naprostý nadbytek tílek a naprostý nedostatek svetrů. Podle minulého letního pobytu jsem všem tvrdila, že léto ve Finsku je plné sluníčka, že jezera a moře je děsně teplé, je super na koupání a že tu vlastně vůbec nejsou komáři. Momentálně je tu zima, slunce od pondělí nebylo, a když jdeme večer ven, vracíme se s obřími pupenci na čele od komárů. Mám pocit, že jsem byla minule asi v nějaké jiné zemi. Ale nám to nevadí, naše skupinka si ze všeho umí udělat srandu. Možná až moc, asi všem ostatním lidem připadáme naprosto divní. Ale prodlužujeme si přece život, když se pořád smějeme, ne? A čemu se smějeme? Například sobě. (A taky ostatním. Snad nám to karma nějak bolestně nevrátí.) A taky tomu, jak nás neustále pronásledují komáři. To byste nevěřili, jaký vtip může být například situace "Ty vole, Petře, máš komára na čele!"

Haloo Oulu

6. července 2015 v 14:40 | Lawiane
Ze svého pokoje vidím jenom samý les. Ale když si lehnu na záda na postel, vidím i oblohu.

Pojistky a záchodové prkýnko

5. července 2015 v 10:25 | Lawiane
Moikka,
koukám, že od mého posledního výkřiku uběhlo zase tolik doby, že jsem vám tu ani nestihla stokrát zopakovat, jak se těším na sever. A že jsem chtěla. Sever, jóó sever, můj milovaný seveříček, kde je třeba svetříček. Dneska zrovna ne. Jsem ve Finsku... třetí den a třetí den je téměř třicet.
 
 

Reklama