Finsko 2011

Poslední den ve Finsku - Langinkoski a Porvoo

18. září 2011 v 20:35 | Lawiane
Slibuju, že tak dlouhý články už psát nebudu... když ono to Finsko... přece ho nemůžu ošidit! :D
...
Ráno jsme se šli v Lappeenrantě ještě jednou kouknout k jezeru. Jednak se kouknout, jednak tam zanechat věci pro Ukka, co mu z Čech posílá Perun a jednak nabrat do flašky od Mattonky finskou vodu a přivézt jí následně do Čech. Óóó větvička z chaty, ta se ale má, pořád je tam, vedle pláže, ve Finsku. Když ne já, tak alespoň větvička…
Nasnídali jsme se v kempové restauraci. Jídlo tu bylo nejméně pestré, co kde, ale stejně jsem se přežrala, protože houska, protože salám, protože houska a sýr, protože jogurt. Potom jsme vyklidili chatičku, zabydleli opět bus a vydali se na poslední toulky Finskem. Hodina zla se blížila.

Savonlinna, projížďka lodičkou, Punkaharju a Lappeenranta

5. září 2011 v 21:07 | Lawiane
Ranní probuzení v Savonlinně a hle - co je to za zvuky? Prší! Aha. A prší ustavičně a vytrvale až do večera. Přeběhli jsme do vedlejší budovy na snídani, kde měli mňami karelské pirožky a masové kuličky, co mají v IKEI a ze zvědavosti jsem si na talíř nakladla i nějaké rybičky, které ovšem, když do nich člověk kousnul, chutnaly příliš živě, na to, abych je snědla. Morbidní pokrm i s očima.

Kuopio, Puijo a Savonlinna, kde se konala schůzka s Finem

1. září 2011 v 21:00 | Lawiane
Ve středu ráno jsme se probudili v těch super měkkých postýlečkách na venkově u milé paní. V mém případě bylo na programu koupání, takže hurá do plavek a asi ve 12° C honem k jezeru. Madr šla samozřejmě se mnou, protože se to muselo zdokumentovat. Byla tam taková pidiplážička, kde se dalo vlézd do vody, aniž by se člověk brodil přes rákos nebo lekníny. Takže jsem tam vlezla, velice statečně a srdnatě, nebo chcete-li spíš jako blázen.

Lahti, národní parky, Jyväskylä a nocleh na venkově

28. srpna 2011 v 18:26 | Lawiane
Nejkrásnější den ve Finsku, v přírodě. :-)

Den v Helsinkách

25. srpna 2011 v 14:10 | Lawiane
V Turku jsme zase naskákali do autobusu a vyjeli směr hlavní město Helsinki. První pohledy na Finsko byly takové rozpačité, hned u přístavu jsme sice zahlédli Turunlinnu čili hrad Turku, jenže ten ani moc nevypadá jako hrad a dále jsme jeli průmyslovější částí města. Bylo pod mrakem a šedivo. Když zmizelo město, přišla finská krajina, oproti tomu Švédsku nepůsobila zpočátku tak malebně, takže moje zápisky vypadaly takto:
"…působí to tu… finsky… na uškrcení… utopení… zastřelení… sebezastřelaní… Korpiklaani dobře hrajou, je to věru stylové. A podél dálnice je kamení - asi se tu špatně kopou hroby. Právě tu byl billboard na Mumínky. A spousta takových těch seníků, stodol či co to je, kam se Fini chodí střílet a věšet."
Po chvíli se mi ale krajina začala líbit, protože byla nečekaně plná kopečků! :-) Víte přece, že miluju kopečky a že mě na Finsku děsilo to, že je placaté. Ono ale není placaté, alespoň ne tam, kde jsme byli my, je to tu celé tak roztomile zvlněné, sice to nejsou nijak vysoké kopce, ale jsou a to je hlavní, a krajina rozhodně není nudná, ale pořád se mění. Parádička.

Jeden den ve Stockholmu a trajektem do Turku

25. srpna 2011 v 0:02 | Lawiane
Příjezd do Stockholmu = smrtelná únava, nutnost se vzbudit.

Dlouhá cesta začíná aneb první den.

23. srpna 2011 v 16:01 | Lawiane
Deníčkovitý zápis psaný aktuálně cestou.
Než jsme odešli z bytu, ozvalo se "jejda" a mojí madr se rozpůlily brejle. Otec je slepil lepenkou. O pár minut se ozvalo znovu "jejda" - madr vzala do ruky bágl s jídlem a báglu se urval zip. Otec to zadělal zavíracíma špendlíkama.
Jedeme. Už několik hodin, právě jsme v Dojčlandu a je tu spousta Skopčáků a vysekal se tu motorkář. V Čechách bylo horko, v Dojčlandu je taky horko a v buse je rovnou sauna. Člověk si myslí, kdovíjak se nespasí cestou na sever a ono takové paska klima. Právě míjíme Berlín, pan průvodce mluví. Sic jsem před ním byla varována, shledávám ho jako víc než vyhovujícího (nebude tomu tak). Je snaživý, chrlí na nás informace o Německu a o místech, která jsou vůkol nás. A před chvílí nám pustil dvdčko o Švédsku, které bylo super, až mě z toho nehorázně bolí za krkem. V Berlíně jsou prý příslušníci 83 států. Je to spolková země. A právě jsem si zašpuntila uši Värttinou, takže o Berlíně se už nic nedozvím, jsem to ale nekulturní.

Takaisin

21. srpna 2011 v 8:22 | Lawiane
Hei, olen takaisin.
Ano, bohužel, jsem zpět. Zpátky doma, pryč z Finska. Tedy pokud se tomu tady říká doma, protože mám právě pocit, že lepší by bylo říkat doma tomu tam.
 
 

Reklama