Návrat zdravého rozumu a fotky zasněženého/zabláceného Finska

29. listopadu 2015 v 22:19 | Lawiane |  Finsko 2015
Zdravím vespolek,
člověk by neřekl, že nebude mít na erasmu ani čas psát blog. Ale už to tak asi je. Zjevně píšu jenom, když mám temno v duši. Když je mi dobře, tak jsem venku nebo dělám něco do školy. Dobrá nálada zjevně obecně zapříčiňuje zanedbávání blogu. Jenže pak to vypadá, že jsem nějaký zoufalec, co se má v kuse špatně a když se měsíc neozval, tak už se asi zabil. Takže... abych to uvedla na pravou míru:
Většinu času se tu mám dobře.
Před časem napadl sníh. Vydržel sice necelý týden, ale byl krásně bílý, jak už sníh bývá, a hojný. Stromy s bílou peřinou byly nepopsatelně krásné a myslím, že jsem si to hezky užila.





S blížícím se odjezdem se snažím chodit řádně ven i za horšího počasí. Objevuju nová místa, která sice nejsou ve středu turistického zájmu, ale já si vždy sbalím věrného přítele fotoaparáta, hudbu, kartičku na bus a razím "na výlet". A víte co? Vždycky najdu něco, kvůli čemu stálo za to tam jet. Například dneska jsem byla u nového jezera. Ne, že by tam jako to jezero vzniklo teprve včera, ale já ho zatím ještě neviděla a bylo na seznamu věcí, co tu chci stihnout obhlídnout. Jezero samo o sobě oukej, v létě by bylo asi dost příjemné, ale nečekanou fotoatrakcí byly dva osiřelé domky v lese a utopený člun.





Minulý týden jsem byla na koncertě mé milované kapely Värttinä. V Praze už jsem je viděla dvakrát, ale vidět je v jejich vlasti byl další sen. Tentokráte to bylo díky prostorům trochu komornější, trochu jiné (žádné bouřlivé české publikum), ale opět příjemné. Ty ženy jsou lidé na svém místě. Dělají, co je baví. A umějí to. Chtěla bych být taky takhle na svém místě.


Taky jsem v posledních dnech přemýšlela o tom, proč mám najednou tak vymytý mozek hormonama či co... zkrátka mi začalo už silně lézt na nervy mé neustále přemýšlení o chlapech a snaha je nějak pořád řešit, která mi na čelo dává nálepku "jsem singl a vadí mi to". Asi mi jednou do duše opět promluvil Aslan. Nicméně jsem jeden den jela na citátech a příslovích a došla k názoru, že...
...abychom některé věci získali, musíme se jich možná napřed vzdát.
...co má přijít, přijde...
...když to přestaneme hledat.
...abychom byli dobří pro někoho jiného, musíme být nejdřív dobří sami pro sebe.
z toho plyne, že se nyní hodlám soustředit na školu (možná ne tak úplně špatný nápad před těmi státnicemi). Ne z důvodu, že musím, ale z důvodu, že chci. Nechci mít mozek nafouklej pitomejmam představama případného protějšku, ale informacema, který mi v životě třeba k něčemu budou, zúročím je a přinesou mi uznání. Bylo by načase přestat říkat, že na něco nemám dostatečné vlohy, znalosti, vybavení, zkušenosti atd., protože pak přijdou lidi, co jich mají ještě mnohem méně, ale nebojí se jít dopředu. Takže půjdu taky dopředu. Na vlohy se vykašlu, znalosti budu rozšiřovat a vylezu s kůží na trh.
Aslane, díky ti za navrácení zdravého rozumu!


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | 30. listopadu 2015 v 7:47 | Reagovat

Zasněžené Finsko je opravdu pohádkové! Jsem ráda, že se máš dobře. Tak ať zdravý rozum vydrží! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.