Červenec 2015

Co když je to osud?

26. července 2015 v 14:25 | Lawiane |  Finsko 2015
Co když je to osud? Co když tu prostě mám být? Do konce života.
V pátek odjíždím domů, do Prahy. Čekala jsem, že se po měsíci budu těšit na chatu, na rodinku, na koně, na kámoše a místo toho mám pocit absolutní lhostejnosti vůči své rodné zemi. Myslela jsem, že se budu těšit na autobus z Holešovic na koně a místo toho je mi teď představa Holešovic a autobusu téměř odporná.
Jediné, po čem se mi tu opravdu stýská, je Fin, který je momentálně ne 2000 km daleko, ale asi jenom tak 600 km daleko. A mlčí. Ale ať si mlčí, koneckonců dokážu žít i bez něj a někdy si při tom připadám dokonce líp. Trýznivá věc ovšem je, že v současné době nemůžu z hlavy vytlačit jisté myšlenky na jisté věci. Činnosti. Možná by bývalo lepší je vůbec nepoznat, aby mi pak nemohly chybět. Ale takový už je život. Má plus i mínus. V tom mém naštěstí zatím převažují plus. Dej bůh, ať je tomu tak i nadále.


Chodíme se "kahlata"

19. července 2015 v 15:39 | Lawiane |  Finsko 2015
Víte, co je děsivé? Jak rychle letí čas. Ani nevím jak a už je to zase týden, co jsem sem něco napsala. Hlavně, že jsem si chtěla z Finska psát poctivý všezaznamenávající blog. Zaznamenávat detaily. Kraviny. Ty hlavně. (Teď piju jogurt…) Taky jsem plánovala se tu ve volném čase nadstandardně učit finštinu… jako mimo ten kurz. Abych se mohla vdát. Taky chodit na borůvky, plavat a trávit spoustu času na pláži u moře. A zatím to vypadá tak, že jsme pořád ve škole, pak stihnu napsat mail domů, jít do obchodu. Počasí je tak studené, že na koupání nikdo moc nemá pomyšlení. Z důvodu studeného počasí nejsou zralé žádné lesní plody, které by bylo možné sbírat, ačkoli už by dávno zralé být měly. Cesta na pláž trvá zatraceně dlouho a z důvodu dlouhé výuky se ne moc stíhá, takže u moře jsme zatím byli jen jednou… a málem jsme umrzli zimou, ale bylo to skvělé. Naopak boj s komáry vydatně pokračuje.

Spisovný jazyk je kompromis

9. července 2015 v 19:27 | Lawiane |  Finsko 2015
Můžeme mi pogratulovat, že jsem si právě zařídila Spotify, i když už mi to všichni doporučují několik let. Život na letním kurzu je skvělý, snad až na tu maličkost, že slovo letní se momentálně nezdá moc odpovídajícím. Tady v Oulu je dneska 15 stupňů a prší. Zjišťuji, že mám naprostý nadbytek tílek a naprostý nedostatek svetrů. Podle minulého letního pobytu jsem všem tvrdila, že léto ve Finsku je plné sluníčka, že jezera a moře je děsně teplé, je super na koupání a že tu vlastně vůbec nejsou komáři. Momentálně je tu zima, slunce od pondělí nebylo, a když jdeme večer ven, vracíme se s obřími pupenci na čele od komárů. Mám pocit, že jsem byla minule asi v nějaké jiné zemi. Ale nám to nevadí, naše skupinka si ze všeho umí udělat srandu. Možná až moc, asi všem ostatním lidem připadáme naprosto divní. Ale prodlužujeme si přece život, když se pořád smějeme, ne? A čemu se smějeme? Například sobě. (A taky ostatním. Snad nám to karma nějak bolestně nevrátí.) A taky tomu, jak nás neustále pronásledují komáři. To byste nevěřili, jaký vtip může být například situace "Ty vole, Petře, máš komára na čele!"

Haloo Oulu

6. července 2015 v 14:40 | Lawiane |  Finsko 2015
Ze svého pokoje vidím jenom samý les. Ale když si lehnu na záda na postel, vidím i oblohu.

Pojistky a záchodové prkýnko

5. července 2015 v 10:25 | Lawiane |  Finsko 2015
Moikka,
koukám, že od mého posledního výkřiku uběhlo zase tolik doby, že jsem vám tu ani nestihla stokrát zopakovat, jak se těším na sever. A že jsem chtěla. Sever, jóó sever, můj milovaný seveříček, kde je třeba svetříček. Dneska zrovna ne. Jsem ve Finsku... třetí den a třetí den je téměř třicet.