Prosinec 2014

Finský den nezávislosti osobně aneb jak jsme se šli dívat na ilotulitus

27. prosince 2014 v 0:02 | Lawiane |  zažila jsem
Sepíšu tu ještě pár dojmů z Finska. Dřív než detaily vyblednou. Tentokrát nebudu mluvit o žádném zápachu v autobusu ani na stanici, takže se nemusíte obávat nežádoucích útoků na vaše křehké vánoční duše. Takové normální vyprávění.

O Finovi, co čpěl jako Irish Cream. O ztrátách iluzí. O heijastinech.

20. prosince 2014 v 9:55 | Lawiane |  zažila jsem
Právě mě znervózňují akční ceny letenek, takže se musím odreagovat napsáním dalšího článku.
Pokaždé, když jedu do Finska, myslím si, že už tam všechno znám a nic mě nemůže překvapit, jenže ejhle! Pokaždé narazím na nějaký naprosto základní rys finské kultury, kterého jsem si doposud nevšimla. (Malá poznámka pod čarou - během psaní předchozího a následujícího odstavce jsem si zase koupila letenky do Finska… říkám si, jestli už to náhodou nepřeháním… ale byly tak extrémně levné, že nebylo možné je ignorovat. Se spolužáky pojedeme pařit na naše vysněná místa.)
Tak zpět k tématu - povím vám, jaké nové prvky finské kultury jsem objevila během prosincové návštěvy a o jaké jsem přišla iluze.


Aamukahvi a noční čaj

14. prosince 2014 v 23:41 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Některé věci slušné slečny na internet prostě a jednoduše nepíšou…, jenže když si jeden vede blog a navíc není přirozeně tak úplně puhelias, a proto všem na otázku "Jak bylo ve Finsku?" odpoví jenom "skvěle", potom to svádí psát i věci, co by se psát neměly, protože ventilace je třeba a vzduch sám o sobě někdy příliš těžký.


O saunování a chatách

1. prosince 2014 v 23:50 | Lawiane |  zažila jsem
Je hrozné, jak některé věci manipulují s myslí a činí ji zcela nefunkční. Právě potřebuju napsat asi tak sto úkolů do školy, ale už za dva dny jedu do Finska a tudíž co? Nedokážu myslet na nic jiného, natož pak na školu týkající se češtiny a mapování poválečných kulturních periodik… Poválečná periodika mají asi smůlu, respektive vyučující má asi smůlu. I když logicky vzato nakonec budu asi jediná já ten, kdo tou smůlou nějak utrpí.