Listopad 2014

Věty

29. listopadu 2014 v 0:15 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Je půl dvanáctý, půl hodina do půlnoci... nějak jsem si navykla na tradici, že před půlnocí se spát prostě nechodí, takže... Co s načatým večerem?
Nadchla mě myšlenka začít psát článek rovnou do editoru blogu místo obvyklého psaní do wordu... Je to tak vzrušující - ten pocit, že vám to celé může ve vteřině zmizet! Pak bych se třeba mohla zapojit i do tématu týdne a začít to psát "Ještě jednou".
Chtěla bych, aby některý věci už byly. Aby už bylo pak jasný, že byly a nemusela jsem se bát, že třeba nebudou. Tahle polemika o budoucnosti zabírá v posledních dnech 99% mých myšlenek. Pokud zrovna nečtu studii o tom, jak se svrchuužité slovo editor stalo neologismem v přechodu od označení činitele, k označení tohoto neživého políčka počítačové sféry bytí.

Fragmentární

14. listopadu 2014 v 21:59 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Moikka,
po sto letech volný večer bez nutnosti tvořit referát na básničky nebo kulturně sedět někde na kafi a snažit se konverzovat finsky.
Z nevysvětlitelného důvodu mi v pokoji hraje francouzská hudba a navozuje atmosféru, jež mě nabádá oživit blog. Takže hurá na to! Asi to bude… jak jen se tomu říká… jo - fragmentární článek.

Co mě učí učení

8. listopadu 2014 v 23:46 | Lawiane |  zažila jsem
Nebojte, nebudu tu psát všechny ty omšelé fráze typu "dívat se na porno pod lavicí" z článků pseudozábavných webů.


Co mě učí první obor:

- zahořet záští vůči nějakému básníkovi/básníku za to, že psal moc dlouhé básničky a mně to vyplýtvá příliš mnoho barvy z tiskárny, když zoufale připravuji referát, který mám za dvě hodiny prezentovat.

- stydět se za to, že stále dělám pravopisné chyby ve své mateřštině, i když už je několik let mým studijním oborem, ale dělat je dál.

- být vděčná automatickým opravám ve wordu za to, že ty nejvíce hanebné chyby včas detekuje.

- nesnášet automatické opravy ve wordu za to, že neberou v potaz můj kreativní slovník.

- vědět kam se podívat, když se odhodlám své pravopisné chyby detekovat sama.

- utvrdit se v tom, že rychlé čtení básniček k ničemu nevede a že na to pomalé nemám čas.

- ani pomalé čtení básniček mnohdy k ničemu nevede.

- i když chci číst rychle, čtu opravdu pomalu.

- předchozí bod je nejzoufalejším bodem mého studia.

- i když učitelé tvrdí, že ne, většinou se stejně všechno dozvíš na wikipedii.

Co mě učí druhý obor:

- že by bylo vhodné pořídit si voděodolnou řasenku, neboť naše generování vtipů při hodinách je celkem výkonné.

- že když se mě někdo zeptá na něco z oboru prvního, nedokážu odpovědět.

- že neumím nahlas přečíst slova, která jsem dřív neviděla, když jsouprostěasitakhledlouhý.

- že při přednáškách z morfologie nedovedu udržet pozornost a místo k poznatkům o ohýbání těchtakhledlouhých slov docházím k závěru, že neumím nakreslit Hagrida.

Co mě učí večerní čtení slovníku hovorové finštiny
… jednoduše - mnoho zajímavých a důležitých věcí - například:

- finské slovo kundi neznamená to, co většinu mých krajanů napadne, nýbrž něco ryze opačného - totiž chlap.

- pochopení, proč se Fin tak smál, když jsem při procházce v lese naprosto vážně vysvětlovala, že chtít potkat divoké prase není tak úplně fajn nápad, protože samice divokých prasat mohou být nebezpečné, když mají mladé. Slovník hovorové finštiny mi po půl roce přinesl rozhřešení s tím, že jsem místo toho údajně řekla zhruba toto: Prasečí kurvy jsou nebezpečné, když mají mladé. No, nesmějte se pak, že jo…


- Slovník hovorové finštiny má vůbec na většinu slov, které jsou v klasickém slovníku naprosto počestná, trochu jiný názor. Příkladem budiž slovo pádlo. A domyslete si sami. (Ne, to tomu, proboha, vážně říkají pádlo?)


P. S. Pokud v tomto článku naleznete (čistě omylem se vyskytující) pravoopisnou chybu, mějte na paměti, že to byl stylistický záměr.