Září 2013

Jak jsem odcestovala domů

30. září 2013 v 21:47 | Lawiane |  Finsko 2013
Večer. Vždycky jsem myšlenkama napřed. Takže už jsem vlastně v Praze a přestala jsem se jakkoli angažovat do svého zbylého času zde. Nefunguje mi internet. Sedím v pokoji mezi napolosbalenými bágly a koukám. Do zdi. Nějak nevím, co dělat. Jít do sprchy. Za chvíli. Pustit si film. Za chvíli.

Poslední au-pair den

27. září 2013 v 9:14 | Lawiane |  Finsko 2013
Sic tu zažívám poslední pracovní ráno, stihla jsem ještě vyfasovat nový úkol. Nelehký. Vzbudit dítě, navíc to maldší, protože to starší nějakým podivuhodným způsobem vstává vždy jako první z celé domácnosti. Nikdy jsem dítě nebudila, tak jsem si mylně myslela, jak to bude milá a jednoduchá činnost. Přijdu, řeknu "Dobré ráno, Sallo, musíme už vstávat." Usměju se na ní, ona se taky usměje a vstane. Jenže v zápětí se ukázalo, že to byla věru naivní představa.

Dvě noci do destrukce

26. září 2013 v 20:11 | Lawiane |  Finsko 2013
Zjišťuji, že moje neuvědomování si vlastního odjezdu, jenž se ke mě prudce řítí, zpočívá především v tom, že bych odkládala neodkladné. Zítra večer si musím sbalit, do toho potřebuju zredukovat svůj majetek na nejpotřebnější minimum a vyházet vše nepotřebné. Pak jít tu tašku plnou všeho nepotřebného narvat do nějaké popelnice.

Cílová rovinka mého pobytu

25. září 2013 v 21:25 | Lawiane |  Finsko 2013
Některé věci člověku postě nejdou do hlavy. Často je to v mém případě matematika, ale občas i něco jiného. Například to, že po tom všem tady prožitém mám před sebou už jen dva finské dny a ten třetí jedu domů. Neuvěřitelné. Ject domů. Nevím, co si o tom mám myslet. Těším se na to, už od doby, co jsem přijela, jelikož jsem člověk cele domácký a nehledě na svůj věk se stále ráda držím máminy sukně. Ale teď jsem se jí musela pustit hned na tři měsíce. Zcela dobrovolně, ale přesto... je to vždy přelomové, toto první vylétnutí z hnízda. A měla jsem se bez té máminy sukně dobře, lépe než bych čekala. Nicméně převelice ráda se pod ni zase vrátím. Na druhou stranu ovšem neskutečně vděčně vdechuji finský vzduch a proto je pro mne vždy těžké se ho vzdát a vyměnit jej zpět za ten středoevropský.

Psáno včerejšího večera

21. září 2013 v 13:09 | Lawiane |  Finsko 2013
Vážení a drazí,
měla jsem sklenku vína a připadám si po ní děsně vožralá. Ale opravdu. To je očividně efekt mého celoletního abstinování. Dobře, měla jsem za svůj pobyt asi tak pět piv a ... a deset vín? To je ještě dost nadstandartní bilance, vzhledem k tomu, že své prázdniny trávím v zemi s prohybicí, a že pivo v hospodě si tu můžete dát asi tak za pět euro a tudíž piju jenom to, co mi někdo dá.

Soutěžní povídka

20. září 2013 v 13:12 | Lawiane
"On není ochočený lev"

Takže... po chviklovém sebezapření se mi nakonec podařilo osekat nedávno napsanou povídku do ucházející délky. Pochopte, že osekávat Aslana, samotného Velkého lva, a krátit mu při tom zaltou hřívu... to není jen tak.
Nezkrácenou verzi povídky najdete zde, kdyby byl zájem.

Přátelé, kteří už nejsou mezi námi

18. září 2013 v 11:16 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Až se vrátím domů, bude tolik věcí jinak, že už skoro nic nebude stejně.

Podzimní Laponsko na fotkách

18. září 2013 v 9:21 | Lawiane |  Finsko 2013
Ahoj,
asi je nezodpovědné nakukat vám v jedno článku, že když se dlouho neozvu máte právo si myslet, že mě sežral medvěd, a pak se z lenosti dlouho neozvat...


Jak jsem se Laponskem nechala zasáhnout už cestou

13. září 2013 v 20:53 | Lawiane |  Finsko 2013
Ahoj,
sedím v autobuse, už to skoro jede, ale ještě ne úplně, protože pan řidič stále prochází uličkou a prodává lidem lístky. Nejdřív jsme sem všichni nalezli, a až pak zaplatíme. To se u nás nedělá, ale tady občas jo. Hraje tu finské rádio, ranní vysílání všedního dne.
Už to jede. Musím se připoutat, abych nevypadla, sedím hned vepředu.
Měla bych přestat mluvit finsky tak nahlas. Aby to nebyla ostuda na celé kolo, když se to nepovede. Pana řidiče, když ke mě přišel, jsem hezky pozdravila a řekla mu, že Rovaniemi. Fakt hezky jsem to vyslovila, fakt pěknej přízvuk, poctivý finský r, až jsem se z toho na vteřinu nadmula pýchou, že teď jako nikdo určitě nepoznal, že nejsem Finka. Jen tak pro představu, finské r je malinko zadnější než to naše, takové hlubší, vrnivější, ale přitom stejně ostré a řezavé, opak toho anglického. Finské r zaslouží úctu, musí se brát vážně, není vůbec směšné. Jenže pan řidič začal říkat něco dalšího a opět muselo přijít moje neoblíbené "Promiňte, nemluvím finsky moc dobře."

Podzim na trampolíně

12. září 2013 v 9:56 | Lawiane |  Finsko 2013
Ahoj,
poslední dobou zahálčím. Nepíšu, neučím se, nefotím... nic. Zkrátka jen dýchám a existuju v mírné podobě bez větších ambicí. Sleduju filmy, sleduju je bez ambicí. I filmy můžete sledovat pilně a s ambicemi. Například, když na ně posléze chcete napsat recenzi, vytvořit parodii nebo se z nich učit jazyk či jen získat hrozný americký přízvuk. Ale do nedělám. Sleduju filmy, poslouchám mateřštinu a usínám při tom, to je můj cíl. V posledních dvou dnech jsem se cítila lehce nemocně. Jako když na mě něco leze. Je to zajímavá fráze to "něco na mě leze". Češi jsou se svýma frázema vážně unikátní. Takže jsem většinu volného času trávila bez ambicí zahrabána pod peřinou s filmem. Bylo to príma a teď už jsem zase zdráva! Jako rybička. Bodejď by taky ne, však se zítra chystám na velkolepý výlet, na který potřebuji mnoho sil.

Hrníček šílený či růžový

7. září 2013 v 19:04 | Lawiane |  Finsko 2013
Dneska byl navzdory tomu, co jsem se včera večer dozvěděla, docela fajn volný den.
U nás ve stáji, v Čechách, se schyluje k naprosto nejhorší věci, která může nastat, ale nedá se tomu zabránit. Člověk se s tím musí jenom smířit. Večer jsem tomu nevěřila, ráno to na mě spadlo jako balvan a za oknem bylo po mnoha dnech opět pod mrakem, jako kdyby počasí chtělo korespondovat s mojí náladou. Dopoledne jsem vysmahla do centra, všechny droboučké plány, které jsem měla seskládané pro náplň dneštního dne, byly najedou malicherné a zbytečné, takže jsem jenom sedla na kolo a jela dělat nic. Sedět do knihovny, přemýšlet a stahovat při tom filmy. Ulice byly prázdné a to my vyhovovalo, nemám dnes zájem o víc komunikačních situací, než je nezbytně nutné, ani o pohledy lidí ani o jejich siluety. Ale asi tak po dvou hodinách, jsem se kupodivu celkem vzpamatovala a začala mít zase zájem o jídlo, což značí že mé duševní zdraví je zpět na dobré cestě. Prošla jsem tedy asi tři supermarkety, hledajíc to nejlevnější. Nakonec jsem si opatřila poměrně drahou ovocnou polívku z šípkových plodů. Chutnala dobře a zdravě zároveň, což je u jídla torchu neobvyklá kombinace.

On není ochočený lev

5. září 2013 v 11:14 | Lawiane |  Úvahy, líčení atd..
To je tak, když si někdo splete slova a znaky. A tak si vesele píšu a píšu, až si říkám, že je to nějaké divně dlouhé, že všichni mají ty povídky tak krátké a v tom je přeci princip. No a až mi dojde, že to počítám na slova místo na znaky. Ale neva. Hold jsem napsala něco, co do soutěže nemůže, ale to neznamená, že se nemíním zúčastnit s něčím jiným později. Po douhé době jsem vyplodila povídkua to se počítá. Inu kvalitu posuďte sami, ale já sama jsem s ní spokojená. (Mám dnes egoistické ráno.) Je to o Narnii. A ano, vím, že Aslan by egoismus nechtěl.


V lese byla mlha. Vyrazila jsem časně z rána, ale kvůli houbám to nebylo. Hledala jsem něco jiného. Tak jako už mnohokrát a pokaždé bezvýsledně. Ale i dnes byl přes všechny neúspěchy v mé mysli zažehnut plamínek naděje, který prozařoval mlhu a ukazoval mi cestu. Svítil jako má vytoužená lucerna ukrytá mezi dubovými kmeny a břečťanem. Stále jsem doufala, že to jednou přijde, že ho potkám a on mě vezme k sobě, do své hřejivé náruče a osloví mě "Mé dítě".

Migruji po Finsku za krajany

3. září 2013 v 21:12 | Lawiane |  Finsko 2013
Je sobota ráno a já vyrážím do Tampere. Rodina ještě spí a já volím opět variantu jít na nádraží nějakých šest kilometrů pěšky a zadarmo. A opět táhnu půl prasete na zádech, i když tentokrát to není tak hrozný jako na Koli.
Vůbec netuším odkud mi má ject autobus. Autobus, který je vlastně převlečený vlak, protože vlak má dnes výluku. Dal si pauzu, dal si pohov a chudák bus to za něj musí oddřít. Ale odmítám se stresovat, na nádraží bude určitě něco napsáno a když ne, tak se zeptám, optám, doptám. Přinejhorším se ztratím, nic horšího se mi stát nemůže. A ztratit se ještě neznamená umřít, jak si mnoho lidí mylně tento pojem vykládá. Ale Fini nejsou blbci a na nádraží je všechno pěkně označeno, dokonce to tam hlásí hned ve třech jazycích. Finsky a švédsky, protože to se musí, protože švédštinu mocní lidé postavili rovněž do pozice oficiálního jazyka země. A pak ještě anglicky, protože Finsko je vždy přívětivé k lidem, co neovládají jeho rodný jazyk.

Kamínečky

3. září 2013 v 10:06 | Lawiane |  Finsko 2013
Ahoj,
vždycky když začínám pracovní týden nebo i jednotlivý pracovní den, mám v hlavě naprostou propast, hlubokou a prázdnou ohledně představy toho, jak to přežijem. Ale pak se to vždycky dá do pohybu, stejně jako vlak, který mě včera přivezl z mého milovaného Tampere zpět na sever do Oulu. Dá se to do pohybu a nakonec je to v pohodě. Tenhle týden začínám pracovat až dnes. To je fér, je to kratší týden. Zítra už je středa a od středy mám vždycky povoleno... Nu, co mám povoleno? Přeci myslet si, že už je pátek. A když dneska už je úterý, tudíž je vlastně skoro středa a tím pádem by se dalo říct, že pátek už je za dveřmi. Takhle tady smýšlím.