Na chatě první

18. července 2013 v 19:54 | Lawiane |  Finsko 2013
Pozdraven buď Pánbůh,
Popovídám vám, jak jsem se měla o víkendu na finských chatách. Takže se příjemně usaďte a rače poslouchat.
První den jsme byli s americkou návštěvou a s otcem (pro nesazvěcené - ne s mým otcem, ale s otcem rodiny, kde bydlím) na jedné jejich chatě, která ovšem hnije, protože se v ní dlouho nepobývalo a bude se stavět nová. Chata je u jezera Oulu, které je poměrně velké. Tedy na finské poměry poměrně, v Česku by bylo nejgigantičtější. To že chata hnije ovšem neznamená, že by tam nic jiného nebylo.



Jasně, že bylo. Kouřová sauna tam byla. Je to spešl typ, dalo by říct, že nejtradičnější a její smysl spočívá zhruba v tom, že kamna v ní nemají komín a všechen kouř jde do prostoru. Člověk tam vleze, až když se přestane topit, neb jinak by se asi udusil. Všechno je tam očouzený a černý. Do toho ta teplota... nu máte pocit, že jste v pekle. Nebo že jste se zhmotnili někde v příbězých Kalevaly. :D Ale byl to zážitek. Američtí týnejdžři si museli myslet, že jsem asi němá, poněvadž se bojím jejich nesrozumitelné angličtiny, takže anglicky radši nemluvím a finsky zase skoro neumím. Ale pozor - v sauně jsem s američankou prohodila asi deset vět. Všechny typu "Tady je fakt horko. Nikdy jsem takové horko nezažila." Sauna sbližuje lidi. Když se mezi tím pekelným horkem chodíte vyčvachtat do jezera, je vám pak tak skvěle. Než se sauna zahřála (trvalo půl dne) vzal nás otec na projížďku člunem po jezeže na takový osamělý ostrov, kde jsme viděli i orly. Ach... to byl pocit. Jak lodička svištěla rychle vpřed a skákalo to po vlnách. Aj záchrané vesty jsme měli - to si člověk pak připadá tak dobrodružně... Byl to přesně takový ten okamžik, kdy si říkáte, že není lepší co bylo, ani co bude, ale že vám nynější okamžik naprosto bere dech a nic lepšího neexistuje. Zkrátka jste jím plně pohlceni a vnímáte ho naplno všemi smysly.
Otec je drsný muž, doma má sto tabletů, ale přes víkend si připne nožík k pasu, rozdělá oheň na břehu jezera a uvaří si na něm kafe do dřevěného laponského hrnku. Na ostrově jsme si každý dělali, co jsme chtěli. Takže já se málem ufotila k smrti. Přičemž američané nepochopili princip pobytu v přírodě a pouštěli si hudbu na mobilu a vůbec byli děsně hluční. Snažila jsem se distancovat z jejich doslechu. Jejich hlučnost mne vážně opruzovala. Oni nic nechápu. Nechápu, že ve Finsku má být ticho, že Fini jsou tiší, celé Finsko je tiché, jen voda šplouchá.
Tak. Jak to tak vidím, článek o Laponsku bude příště. Přidávám fotky od Oulujärvi. :)





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kariol Kariol | Web | 18. července 2013 v 20:51 | Reagovat

Páni, Finsko! :-) Jezera! :-) Já chci taky! :-)
Nádherný prvotní report :-) Taky by mi asi vůbec nevadila nějaká hnijící chata! :-D

2 Lúthien Tinúviel Lúthien Tinúviel | 19. července 2013 v 10:37 | Reagovat

Sauna mě neláká, byla jsem v ní asi jednou a moc dobře mi z toho nebylo. Ale výlet na loďce po jezeře, to by mě už lákalo mnohem víc. Ty fotky jsou nádherné, hlavně ta lesní, vypadáte to skoro, jako by ses procházela Narnií :) A ty borůvky! :D Těším se na článek o Laponsku.

3 vivienne vivienne | Web | 19. července 2013 v 11:42 | Reagovat

Krásné fotky. Zdá se mi, že ti článek od článku víc závidím.

4 Zdebra Zdebra | Web | 19. července 2013 v 21:32 | Reagovat

Sto tabletů? :-D
Ani nechci vědět, co si na tom mobilu pouštěli.
Taky bych se tam ufotila. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.