Au-pairuji

28. července 2013 v 23:30 | Lawiane |  Finsko 2013
Ach, dokonalý pocit, drazí přátelé,
přežila jsem obávaný víkend aneb hlídání, kdy rodiče nejsou dva dny doma. Za tři dny tu budu už měsíc. Když mě "máma" prosila, jestli bych si ten víkend mohla vzít na starosti, řekla jsem že jo, od toho mě tu přeci mají, navíc se jim chci odvděčit za to, že se tu s nimi mám tak dobře, a že mě všude berou s sebou. Ovšem ve skrytu duše, jsem to viděla jako poměrně temné datum na horizontu. Děsná příležitost zlobit, přijde mi... když děti ví, že tu dva dny nikdo nebude. Nakonec ale na večer přijeli příbuzní a přespali tu. Jsou strašně super, už jsem je předtím znala, neb s námi byli několik dní na chatě v Laponsku. Tací praví Finové. Mám ráda Finy. Nejsou otravní, nevnucují se. Když mezi ně vpadnete jako nový pseudočlen rodiny, mile s s vámi přivítají, usmívají se na vás, ale musíte se jim trochu dostat pod kůži, abyste zapadli a nebyli pouze cizí návštěvou. Myslím, že se mi to tady daří a že oceňují, že toho o jejich zemi hodně vím. Vím o jejich válkách, vím o jejich spisovatelích, vím o jejich městech. Jevím zájem. Příbuzní mi řekli, že až někdy pojedu kolem Tampere, kde bydlí, že se mám zastavit, že mají volný pokoj. To je tak miloučké. Ještě milejší ovšem je, že dostanu kuksu. Vy asi nevíte, co to je. Kuksa je tradiční laponský dřevěný hrnek. Původně jsem ho považovala za značně turistickou věc, jelikož se tu všude prodává, ale jak pronikám do rodin, zjišťuji, že kuksa je vážně tradiční. Finové, co mají doma sto tabletů a třidé televize, mají doma i kuksu a jakmile vyrazí do přírody, připnou si svůj hrneček za pas a berou ho všude s sebou. A každej má svůj vlastní, je to očividně dost osobní věc. Taky nosí za pasem nožík. To mě fascinuje. Finové jsou skvělí. Řekněte mi, kdo si bere do lesa pokaždý nožík a kuksu. Dokonalost. Sepětí s přírodou. To tady oceňuji a nemohu docenit. Lidé z města toho o přírodě vědí pořád hodně a nezratí se v ní. No, ale zpět k věci. Plánovala jsem si tady tu kuksu před návratem domů pořídit tak jako tak, ačkoli by mě stála dost peněz... prostě asi hrneček v přepočtu za litr... proč ne. Ale dneska mi příbuzní řekli, že mi jednu koupili. Oho, jsem oslněna. Navíc mi vysvětlili, co s tím mám dělat, než to začnu používat, aby se to dřevo pak nezkazilo. Musí se to prosolit, prý pak budu mít jistou dobu lehce slané všechno pití. Ale neva. Bude to dárek a o to je to lepší. Budu mít vlastní kuksu a bude osobní a prosolená. To bude velkolepé.
Včera mě podruhé za celý pobyt chytnul větší stesk po domově, člověk má pak pocit, že je stvořen z křehkého skla a když do vás cvrnkne moucha, rosypete se. Příbuzní totiž přijeli později než měli, pak si říkáte, jestli se jim cestou třeba něco nestalo a tak, navíc jsem půl dne dětem aportovala míče a měla moc času a ticha na přemýšlení. Takové to, jak dojdete do stádia, kdy si říkáte, co tu vlastně děláte a proč nejste doma a nejraděj byste si v na stěně začali odškrtávat kalendář jako trosečník. Dneska dopoledne se mi vrátila nálada do normálu, že jsem mohla prohodit pár milých slov s těmi příbuznými (a dozvěděla se, že dostanu kuksu - z toho budu asi nadšená ještě měsíc) a taky, že tu zůstali déle, než jsem čekala. Když odpoledne odjeli, Asla dvě hodiny probrečel, že mu zmizel kámoš na hraní. Odmítal cokoliv dělat a jenom ležel a tesknil. Hrála jsem si se Sallou, že jsem koníček, postavila mi stáj, kam mě narvala, ačkoli jsem se tam téměř nevešla a pak mě vodila na vodítku po bytě. Je sladká. Ale občas po mne chce nelehké úkoly. Například vyrobit spomocí papíru a lepidla toustovač. (Povedl se mi, jsem na sebe hrdá.) Na večeři se Asla uklidnil a po zbytek dne byl z té smutné nálady nesmírně hodný, ačkoli už ho přešla. Ptají se mě, jak se co řekne česky a pak jsme se dívali na Pata a Mata, že prý jestli se chci dívat na český film. Normálně nemám tyhle dva čepičkatý týpky moc v oblibě, protože ničí moc věcí, ale dneska jsem ti to upřímně užila. Váleli jsem se tu v pohodičce před telkou, před spaním jsem jim četla Mumínky. Když čtu finsky nahlas, připadám si nervózní přesně jako ve škole na prvním stupni, když se četlo v čítankách a po překonání každého slova jste si řekli "uff".
Děti teď spí - to byl hlavní úkol dne. Najezený a umytý. Spí. A já si užívám prázdného domu, který se mi tak líbí, trůním v obýváku na pohovce, poslouchám melancholické songy a čekám, až někdy v noci dorazí máma. V jednu to zabalím, pokud tu ještě nebude. Uklidila jsem, všude je pořádek, i v záchodě. Mám z toho skvělý pocit - předat dům a potomstvo v pořádku. Oproti včerejšímu večeru, kdy se mi stýskalo i po panelácích a taky po obyčejných českých polích a hvězdném nebi, protože tedy je jen les a světlo bez hvězd a bez měsíce, teď cítím skvělou euforii ze zdejšího pobytu a optimismus mi až omamně stoupá do hlavy. Další optimistickou věcí je, že jsme se dnes po fejsbukové pidiporadě s kamarádem dohodli, že až se vrátím, budeme spolu chodit. Včera mi řekl, že je mu to jedno, ať si řeknu sama. To naštve... že jste jedno. Ale nyní je na jeho poměry dosti milý a já dnešním optimisem asi exploduji, neb se do mě všechna ta radost nevejde. Kdybyste byli třeba vnímaví a často čítající můj blog, můžete se dát do souvislosti, že je to tatáž osoba, o které tu už jistou dobu píšu a vylévám si své city toho, když někoho chcete a nevíte, jestli mu to říct. Navíc je ten člověk extrémně divný, ale já o normální lidi nestojím, takže mě to k němu táhne, i když je to stejně sebedestrukční.
Ach to je taká pohoda. Mám už i lepší pocit z finštiny, komunikací s dětma se učím každý den nová slovíčka. Navíc mě ty děti začali i opravovat a to se počítá neb skloňování ve finštině je prostě a jednoduše peklo. Některé věci jsou ale i funny. Třeba, že kakat se řekne prakticky stejně. To nechápu. Kakat se řekne kakalla nebo taky kakata. A pak se to vyskloňuje, takže On kaká je Hän kakkaa. Nechápu, ale je to sympatické, že Češi a Fini kakají stejně. Alespoň jejich děti kakají stejně, protože dospělí pak už jen serou.
Ta rodina je prostě a jednoduše super. Měla jsem štígro. Když jsem před odjezdem pročítala blogy jiných au-pairek, je to celkem nesrovnatelné. Před pár dny mě například vzali s sebou do cirkusu. To byla událost. Už jsem nebyla v cirkuse ani nepmatuji a navíc tenhle cirkus se jmenuje Finlandia. Bylo to ohromující, čuměla jsem tam s otevřenou pusou a užívala si to úplně stejně jako ty děti. Upřímně jsem se pobavila a zasmála finským klaunům a žasla nad lidmi, co si šplhali po hlavách a vznášeli se vzhůru k šapitó. Některé chvíle jsou pro mne, jako pro člověka věčně snícím o této zemi opravdu až dojemné. Prostě se jednoho krásného večera octnete ve víru blikajících světýlek, obklopeni finským publikem a smějete se finským klaunům úplně stejně jako zdejší domorodci. Kromě dvou večerů, kdy jsem chtěla odpočítávat kalendář na svěně jako trosečník, musím říct, že pokaždé, když tady jdu spát, je to s pocitem "tohle byl hezký den".
Jinak vám nezávidím současné středoevropské klima. Tady je teď parádně, přes den ke třiceti, takže máte pocit, že léto existuje a večer se ochladí tak na dvacet. Navíc tu ráno a večer tak úžasně voní vzduch, roste tu hodně borovic, jsou skoro jako nějaký parfém krajiny.
Jsem ráda, že jsem mohla napsat tak optimystický článek. Na slíbené poraferování o Laponsku jsem nezapomněla, nebojte - časem to přijde. :)
P. S. Dneska jsem omylem řekla "wash disher" místo "dish washer" ... bacila bych se.
P. P. S. Kdyby někoho zaujalo, že Asla zní skoro jako ten Velký lev z Narnie, tak jen dodám, že v nejspoužívanějším pádu ve finštině, to tak nezní skoro, ale je to úplně to stejný slovo. :)


Pozdrav ze slunečného Oulu posílá Lawi´
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdebra Zdebra | Web | 29. července 2013 v 2:22 | Reagovat

Si pak někdy můžeš udělat výlet do Tampere a nemusíš hledat nějaký ubytování. :-)
Dřevěnej hrneček zní líp než nějakej hliníkovej jedovatej. Hned bych ho chtěla, ale nevím, jestli by se mi chtěl tahat, když asi není moc skladnej. Ale nožík si ráda beru na výlety. Jen nevím, kam zmizel. :-D Naposledy jsem ho viděla někdy před půl rokem, když jsem ho vylovila z tašky (takže jsem na MoRu v areálu byla ozbrojená :-D jen jsem o tom nevěděla).
Mají tam i Krtečka?
Taky by mě naštvalo, kdybych někomu byla jedno. Vlastně někdo takovej se najde, ale to je složitý...
Slovesa se časují ;-)
Pošli mi sem nějakej severní větřík! :-D
Wash disher mě rozesmálo. :-D

2 Lúthien Lúthien | Web | 29. července 2013 v 12:59 | Reagovat

Tak koukám, že Finské děti budou úplně jiné, než ty britské, irské nebo americké. Jsem překvapená, že tě nemlátí a nemají hysterické výlevy :D
Blahopřeju ti k tomu dřevěnému hrníčku! A závidím ti to počasí, tady je to děs.

3 es ef es ef | Web | 30. července 2013 v 13:03 | Reagovat

A, z takového hlídání bych asi měla obavy, přecejen je to docela zodpovědnost.¨

ale ta finská mentalita se mi líbí.

4 Borůvka Borůvka | Web | 30. července 2013 v 14:10 | Reagovat

Au-pairování je velká zodpovědnost, výzva... ale taky bych strašně ráda takhle někam někdy jela. :-)

5 saleni saleni | E-mail | 31. července 2013 v 12:57 | Reagovat

Díky za tenhle článek! Za prvé za osvěžení a za druhé za zprostředkování zkušeností. Také se jednou (asi za pět let :D) chystám jako au-pairka. Ale jsem nudná, takže jen do GB...

Měj se krásně :)

6 Lawiane Lawiane | Web | 31. července 2013 v 15:29 | Reagovat

[5]: na GB bacha, je co tam moc "common" a ze zemí, kde to není tak běžné, chodí obvykle lepší ohlasy. Jinak, taky jsem od minulého roku pročítala blogy au-pairek, abych věděla, do čeho jdu. :D

7 saleni saleni | E-mail | 31. července 2013 v 15:34 | Reagovat

[6]:  A stačí i do neobvyklých zemí jen angličtina? :D
Ale bohužel nevím, co myslíš tím "moc common"..

8 Lawiane Lawiane | Web | 31. července 2013 v 19:20 | Reagovat

[7]: angličtina stačí, jak do které rodiny. Když tady na severu půjdeš k dětem, které jsou trochu straší, tak obvykle anglicky nějak umí. Ti moji ne. :D Moc common jsem měla na mysli, že rodiny v GB jsou na to docela zvyklé, že jo takový trend a pak se stává, že slečnu na hlídání berou víc jako služku, než jako dalšího člena rodiny, protože jim to tak přijde normál. Ale tak, to je vždycky podle konkrétní rodiny, nechci tě odrazovat.

9 saleni saleni | E-mail | Web | 31. července 2013 v 19:24 | Reagovat

[8]: Děkuji :)
Já právě umím jen anglicky a učím se německy a rusky. Ani jedna z takto mluvících zemí mě ale neláká :)

Děkuji za vysvětlení. Já jsem četla dost dobrých zkušeností a s takovým názorem jsem se v dizkuzích ještě nesetkala...
No, mám 5 let na rozmyšlenou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.