Červenec 2013

Au-pairuji

28. července 2013 v 23:30 | Lawiane |  Finsko 2013
Ach, dokonalý pocit, drazí přátelé,
přežila jsem obávaný víkend aneb hlídání, kdy rodiče nejsou dva dny doma. Za tři dny tu budu už měsíc. Když mě "máma" prosila, jestli bych si ten víkend mohla vzít na starosti, řekla jsem že jo, od toho mě tu přeci mají, navíc se jim chci odvděčit za to, že se tu s nimi mám tak dobře, a že mě všude berou s sebou. Ovšem ve skrytu duše, jsem to viděla jako poměrně temné datum na horizontu. Děsná příležitost zlobit, přijde mi... když děti ví, že tu dva dny nikdo nebude. Nakonec ale na večer přijeli příbuzní a přespali tu. Jsou strašně super, už jsem je předtím znala, neb s námi byli několik dní na chatě v Laponsku. Tací praví Finové. Mám ráda Finy. Nejsou otravní, nevnucují se. Když mezi ně vpadnete jako nový pseudočlen rodiny, mile s s vámi přivítají, usmívají se na vás, ale musíte se jim trochu dostat pod kůži, abyste zapadli a nebyli pouze cizí návštěvou. Myslím, že se mi to tady daří a že oceňují, že toho o jejich zemi hodně vím. Vím o jejich válkách, vím o jejich spisovatelích, vím o jejich městech. Jevím zájem. Příbuzní mi řekli, že až někdy pojedu kolem Tampere, kde bydlí, že se mám zastavit, že mají volný pokoj. To je tak miloučké. Ještě milejší ovšem je, že dostanu kuksu. Vy asi nevíte, co to je. Kuksa je tradiční laponský dřevěný hrnek. Původně jsem ho považovala za značně turistickou věc, jelikož se tu všude prodává, ale jak pronikám do rodin, zjišťuji, že kuksa je vážně tradiční. Finové, co mají doma sto tabletů a třidé televize, mají doma i kuksu a jakmile vyrazí do přírody, připnou si svůj hrneček za pas a berou ho všude s sebou. A každej má svůj vlastní, je to očividně dost osobní věc. Taky nosí za pasem nožík. To mě fascinuje. Finové jsou skvělí. Řekněte mi, kdo si bere do lesa pokaždý nožík a kuksu. Dokonalost. Sepětí s přírodou. To tady oceňuji a nemohu docenit. Lidé z města toho o přírodě vědí pořád hodně a nezratí se v ní. No, ale zpět k věci. Plánovala jsem si tady tu kuksu před návratem domů pořídit tak jako tak, ačkoli by mě stála dost peněz... prostě asi hrneček v přepočtu za litr... proč ne. Ale dneska mi příbuzní řekli, že mi jednu koupili. Oho, jsem oslněna. Navíc mi vysvětlili, co s tím mám dělat, než to začnu používat, aby se to dřevo pak nezkazilo. Musí se to prosolit, prý pak budu mít jistou dobu lehce slané všechno pití. Ale neva. Bude to dárek a o to je to lepší. Budu mít vlastní kuksu a bude osobní a prosolená. To bude velkolepé.
Včera mě podruhé za celý pobyt chytnul větší stesk po domově, člověk má pak pocit, že je stvořen z křehkého skla a když do vás cvrnkne moucha, rosypete se. Příbuzní totiž přijeli později než měli, pak si říkáte, jestli se jim cestou třeba něco nestalo a tak, navíc jsem půl dne dětem aportovala míče a měla moc času a ticha na přemýšlení. Takové to, jak dojdete do stádia, kdy si říkáte, co tu vlastně děláte a proč nejste doma a nejraděj byste si v na stěně začali odškrtávat kalendář jako trosečník. Dneska dopoledne se mi vrátila nálada do normálu, že jsem mohla prohodit pár milých slov s těmi příbuznými (a dozvěděla se, že dostanu kuksu - z toho budu asi nadšená ještě měsíc) a taky, že tu zůstali déle, než jsem čekala. Když odpoledne odjeli, Asla dvě hodiny probrečel, že mu zmizel kámoš na hraní. Odmítal cokoliv dělat a jenom ležel a tesknil. Hrála jsem si se Sallou, že jsem koníček, postavila mi stáj, kam mě narvala, ačkoli jsem se tam téměř nevešla a pak mě vodila na vodítku po bytě. Je sladká. Ale občas po mne chce nelehké úkoly. Například vyrobit spomocí papíru a lepidla toustovač. (Povedl se mi, jsem na sebe hrdá.) Na večeři se Asla uklidnil a po zbytek dne byl z té smutné nálady nesmírně hodný, ačkoli už ho přešla. Ptají se mě, jak se co řekne česky a pak jsme se dívali na Pata a Mata, že prý jestli se chci dívat na český film. Normálně nemám tyhle dva čepičkatý týpky moc v oblibě, protože ničí moc věcí, ale dneska jsem ti to upřímně užila. Váleli jsem se tu v pohodičce před telkou, před spaním jsem jim četla Mumínky. Když čtu finsky nahlas, připadám si nervózní přesně jako ve škole na prvním stupni, když se četlo v čítankách a po překonání každého slova jste si řekli "uff".
Děti teď spí - to byl hlavní úkol dne. Najezený a umytý. Spí. A já si užívám prázdného domu, který se mi tak líbí, trůním v obýváku na pohovce, poslouchám melancholické songy a čekám, až někdy v noci dorazí máma. V jednu to zabalím, pokud tu ještě nebude. Uklidila jsem, všude je pořádek, i v záchodě. Mám z toho skvělý pocit - předat dům a potomstvo v pořádku. Oproti včerejšímu večeru, kdy se mi stýskalo i po panelácích a taky po obyčejných českých polích a hvězdném nebi, protože tedy je jen les a světlo bez hvězd a bez měsíce, teď cítím skvělou euforii ze zdejšího pobytu a optimismus mi až omamně stoupá do hlavy. Další optimistickou věcí je, že jsme se dnes po fejsbukové pidiporadě s kamarádem dohodli, že až se vrátím, budeme spolu chodit. Včera mi řekl, že je mu to jedno, ať si řeknu sama. To naštve... že jste jedno. Ale nyní je na jeho poměry dosti milý a já dnešním optimisem asi exploduji, neb se do mě všechna ta radost nevejde. Kdybyste byli třeba vnímaví a často čítající můj blog, můžete se dát do souvislosti, že je to tatáž osoba, o které tu už jistou dobu píšu a vylévám si své city toho, když někoho chcete a nevíte, jestli mu to říct. Navíc je ten člověk extrémně divný, ale já o normální lidi nestojím, takže mě to k němu táhne, i když je to stejně sebedestrukční.
Ach to je taká pohoda. Mám už i lepší pocit z finštiny, komunikací s dětma se učím každý den nová slovíčka. Navíc mě ty děti začali i opravovat a to se počítá neb skloňování ve finštině je prostě a jednoduše peklo. Některé věci jsou ale i funny. Třeba, že kakat se řekne prakticky stejně. To nechápu. Kakat se řekne kakalla nebo taky kakata. A pak se to vyskloňuje, takže On kaká je Hän kakkaa. Nechápu, ale je to sympatické, že Češi a Fini kakají stejně. Alespoň jejich děti kakají stejně, protože dospělí pak už jen serou.
Ta rodina je prostě a jednoduše super. Měla jsem štígro. Když jsem před odjezdem pročítala blogy jiných au-pairek, je to celkem nesrovnatelné. Před pár dny mě například vzali s sebou do cirkusu. To byla událost. Už jsem nebyla v cirkuse ani nepmatuji a navíc tenhle cirkus se jmenuje Finlandia. Bylo to ohromující, čuměla jsem tam s otevřenou pusou a užívala si to úplně stejně jako ty děti. Upřímně jsem se pobavila a zasmála finským klaunům a žasla nad lidmi, co si šplhali po hlavách a vznášeli se vzhůru k šapitó. Některé chvíle jsou pro mne, jako pro člověka věčně snícím o této zemi opravdu až dojemné. Prostě se jednoho krásného večera octnete ve víru blikajících světýlek, obklopeni finským publikem a smějete se finským klaunům úplně stejně jako zdejší domorodci. Kromě dvou večerů, kdy jsem chtěla odpočítávat kalendář na svěně jako trosečník, musím říct, že pokaždé, když tady jdu spát, je to s pocitem "tohle byl hezký den".
Jinak vám nezávidím současné středoevropské klima. Tady je teď parádně, přes den ke třiceti, takže máte pocit, že léto existuje a večer se ochladí tak na dvacet. Navíc tu ráno a večer tak úžasně voní vzduch, roste tu hodně borovic, jsou skoro jako nějaký parfém krajiny.
Jsem ráda, že jsem mohla napsat tak optimystický článek. Na slíbené poraferování o Laponsku jsem nezapomněla, nebojte - časem to přijde. :)
P. S. Dneska jsem omylem řekla "wash disher" místo "dish washer" ... bacila bych se.
P. P. S. Kdyby někoho zaujalo, že Asla zní skoro jako ten Velký lev z Narnie, tak jen dodám, že v nejspoužívanějším pádu ve finštině, to tak nezní skoro, ale je to úplně to stejný slovo. :)


Pozdrav ze slunečného Oulu posílá Lawi´

Na chatě první

18. července 2013 v 19:54 | Lawiane |  Finsko 2013
Pozdraven buď Pánbůh,
Popovídám vám, jak jsem se měla o víkendu na finských chatách. Takže se příjemně usaďte a rače poslouchat.
První den jsme byli s americkou návštěvou a s otcem (pro nesazvěcené - ne s mým otcem, ale s otcem rodiny, kde bydlím) na jedné jejich chatě, která ovšem hnije, protože se v ní dlouho nepobývalo a bude se stavět nová. Chata je u jezera Oulu, které je poměrně velké. Tedy na finské poměry poměrně, v Česku by bylo nejgigantičtější. To že chata hnije ovšem neznamená, že by tam nic jiného nebylo.


Když vás těší ponožky a ručník

16. července 2013 v 23:01 | Lawiane |  Finsko 2013
Ahoj,
byla jsem v Laponsku. Bylo to naprosto skvělé. Viděla jsem Santu, což ovšem určitě nebylo tím nejskvělejším neb mé srdce patří zdejší přírodě. Ale o tom vám popovídám až příště. Vyčerpal mě dlouhosáhlý mail rodičům, takže se potřebuju odreágovat zde nenáročným článkem.
Dnešní den působil konečně, že odpovídá mému popisu práce. Celkem dlouho jsem si hrála s dětma. Nejdřív karty a tak a po obědě jsme najeli na hru, kdy jsem byla příšera a honili jsme se po domě. Očividně je to bavilo a mne celkem taky. S chlapcem jsem byla odpol ještě na hřišti. Byl to príma den, konečně mám pocit, že tu k něčemu jsem. Zítra bych prý měla uložit děti ke spánku. Hezky česky - na kutě. Doufám, že se mi to zdárně podaří.
K večeru jsem se byla projít. Najela jsem opět na svou hezkou českou tradici chození pěšky, jelikož zjišťuji, že mi to chybí a kolo mi prostě přijde jako cizácký zvyk. Nehledě na to, že jak jsem vám říkala o rozprávění s mým Dobrým kolem, tak milé Dobré kolo je nyní zamčeno a nikdo od něj nemůže najít klíč. Nu namířila jsem si to do supermarketu, který je od domu asi patnácit minut chůze a je v lese, jako všechno tady. Připadám si jako těhotná. Jedla bych od rána do večera. Chutná mi tu. Navíc chorobně miluji finské supermarkety, jelikož je v nich narozdíl od Česka hromada nového neojezeného zboží. Není to nuda. Je to přímo opak nudy. Je to extrémní zábava. Finské supermarkety jsou pro mne extrémně zábavné.

Finské dny

12. července 2013 v 20:55 | Lawiane |  Finsko 2013
Ahoj,
finské dny plynou. Měly by být teď v týdnu mé pracovní, ale vzhledem k tomu, že oba rodiče mají zrovna dovolenou, mám jí víceméně i já, neb mne není ninak zvlášť potřeba. Seznamuji se tedy se zdejšími vymoženostmi, které doma nevedeme - například škrabka na brambory. Na to jak hezké věci tu s jejich pomocí zažívám, mi přijde, že toho dělám hrozně málo. Ale to se rozjede, až budou chodit do práce. Měla bych se jim více odvděčit. Dneska jsem tu devátý den.
Včera přijeli návštěvnící ze země "za velkou louží", takže se tu pro ně chystá finský program a všechno skýtá ještě více finskosti, než obvykle.

Kecka se vykecává

9. července 2013 v 20:02 | Lawiane |  Finsko 2013
Ahojda,
Kecka se vykecává. Dneska to bude směska všeho možného i nemožného. Mám pracovní dny, tak už jsem konečně začala něco dělat... tak nějak. Například dnes jsem vložila kuře do trouby, za hodinu ho vyndala a tím pádem jsem jako skoro udělala večeři.

Volný víkend v Oulu

8. července 2013 v 17:23 | Lawiane |  Finsko 2013
Tak vážení. Už jsem tu čtvrtý den a ještě se po mě nic zásadního nechtělo, víkendy mám volno, takže téměř hned po příjezdu jsem nebila svobody na průzkum okolí. Až mi přijde, že si tu jejich péči ani nezasloužím. Od zítřka se na to musím vrhnout, už jen pro svůj vlastní pocit. Až na to, že mi přijde, že třeba podlahy v domě se skoro vůbec nešpiní... tak co budu uklízet? :D
Teď vám poreferuji, jaké dojmy jsem načerpala z oblasti svého pobytu. Ačkoli jsem myslela, že hned jak to půjde udělám si výlet někam dál, ale nakonc jsem celý víkned trávila v Oulu.

První dny v novém domově.

5. července 2013 v 19:35 | Lawiane |  Finsko 2013
Hej lidi,
Bylo by asi fér napsat, že jsem dorazila do rodiny a jak se nadále mám. Tak hezky popořadě. Let z Helsinek do Oulu byl famózní. A ano, možná by bylo fér vám už prozradit kde jsem, takže jsem v Oulu, což je na západním pobřeží v takové té oblasti, co není ani jezerní Finsko ani Laponsko. Dalo by se z toho vyvodit, že je to tím pádem k obojímu blízko, ale opak je pravdou a všechno je odsud daleko. :D Nicméně ten let. Odlétalo to o půlnoci z Helsinek, kde asi v jedenáct zapadlo slunce a začalo se šeřit. Ovšem nikoli stmívat. Doufala jsem tedy, že z toho letu něco budu vidět, protože jsem vyfasovala konečně místo u okýnka. Lety s Finnair jsou luxusní. Je to zajímavý posun, že když si neplatím letenky z vlastní pasy, nemusím používat Ryanair. :D Nu, ale že uvidím tak epické scenérie, to mne vážně nenapadlo. Představte si, že letíte v jednu v noci směrem na sever a před váma je celou dobu rudo, jako kýčovitý západ slunce a celé se to odráží v jezerech dole. Chápete? Kýč sám, ale pokud je kýč realita a ne vyfotošopovaný obrázek, je to oceněníhodné. Ono se to nedá popsat, ono byste to museli vidět, ale věřte, že to bylo úplně uááá. Akorát mi z toho tak zalehlo u vších, že jsem pak sokoro neslyšela. Shodou okolností se to stalo tomu uchu, které pak bylo natočené v autě k otci, který mne vyzvedával. Takže jsem ho skoro neslyšela...

Sama v Helsinkách

3. července 2013 v 20:29 | Lawiane |  Finsko 2013
Ahoj, je třeba se s vámi podělit o zážitky, ačkoliv jsem ještě nedorazila na místo určení. Před chvílí jsem se akorát jala začít lehce depkařit, ale vturánu mě z toho rozveselil takový oškolvý Francouz. Prostě... špacíruju si to v Helsinkách po pobřeží, svítí sluníčko, je slyšet racky a moře. A najednou vás zastaví děsně ošklivý pán a podá vám ruku. Navíc mluví angličtinou, o které si vůbec nejste jisti, je-li to opravdu angličtina. A stokrát se vás zeptá, kde tady spíte a odkud jste... OMG... vtěrka a tak ošklivá. To si jako myslel, že mu dám ještě klíče od pokoje, nebo co? :D Naštestí pak odešel, ale sranda. :D Nechápu proč, ale děsně mi to zvedlo náladu a teď se z toho usmívám.

Zanechávám stopy

2. července 2013 v 23:26 | Lawiane |  Finsko 2013
Ahoj,
zase stoletá prodleva, byl přílišný shon. Tak je dost možné, že jste jako moji čtenáři ještě nepostřehli, že zítra mě čeká velký den. Den D.
Ve zkratce: Zítra odlétám do Finska. Na tři měsíce. Joj, asi tam celkem zdomácním. Doufám.
V životě by mě ovšem nenapadlo, že poslední večer doma budu poslouchat Dádu Patrasovou. Dobrovolně. Holčička jahodová je prostě nejlepší písnička.
Další informaceje, že se mi nejspíš povedlo zdárně vyřešit svou potřebu jednoho jistého maskuina animata. Jestli chápete. Z předchozích článku... respektive z článků předešlých asi tak dvanácti měsíců byste pochopit měli. Ale nebudeme tu z toho dělat telenovelu, že?

Pro dnešek bych asi měla jít spát. Jediné, co mě uklidňuje je, že mi vůbec nedochází, co se děje. Cosi jako absolutní vyrovnanost či apatie? Ale je to fajn. Zítra mě čeká prakticky den volna v Helsinkách a večer letím ještě dál na sever. Víc prozatím neprozradím. Držte mi palce, aby mi neuletěly letadla a abych tam zdárně docestovala i se zavazadlama a nepoškozeným mozkem. Až budu v rodině a trochu se zakliduju, ozvu se se vší parádou a pak už můžete čekat super letní finský deníček, který bude doufám plný pozitivných zážitků. :)

Zatím zduřte, příliš negrcejte a mějte se famrárově ať jste na jakémkli místě planety.

"Vaše Lawi" :D