Leden 2013

U zdi

28. ledna 2013 v 0:33 | Lawiane |  Jednorázové - Depresivní
Už jsem vám říkala, že jsem v učebních textech narazila na větu "Přidržoval se stěny." a že na to chci napsat povídku? Říkala. Tak a tady je. Třikrát hurá, asi po půl roce jsem napsala nějaký literární útvar.
Cílem bylo vystihnout smrt jednotlivce. (Víc depresivěn už to asi znít nemůže, že?) To, jak si člověk uvědomí, že vteřiny nejde brát zpátky a že to co se stalo, nejde změnit, ani čas zastavit a že se prostě řítí ke konci, ačkoli to nepřipomíná hollywoodský doják ani žádnou jinou podobu jeho vlastní smrti, která ho kdy napadla. Čekala jsem, že se mi toho efektu povede dosáhnou lépe, ale nespokojená taky nejsem... co by člověk chtěl, když v průběhu psaní stokrát klikal na fejsbuk...
Tak, čekám na vaše hodnocení.

P.S. Toho člověka si představujte nějak pohledně (třeba jako Itala) neboť smrt nepohledných lidí v literatuře není vůbec tak efektní.

Podraz potkal Podraza

21. ledna 2013 v 21:38 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Buďte pozdraveni,
. Jestli jste se lekli, že jste na jiném blogu, než bylo zamýšleno, není tomu tak. Zevnějšek se po půl roce změnil. Tentokrát trochu radikálně, co se barev týká. Ale co… důležitý je přeci obsah a ne obal. V budoucnu přijde změna ještě větší. Hafo zbytečných věcí se odporoučí. Jinak ti roztomilouncí (běda tomu, komu nepřijdou roztomilí) tvorečci v záhlaví jsou Maestro Holopainen - hnědý a jeho žena Maestra Holopainenovna - bílá. Chlapec je z loňska z Lahti a slečna z letošních Helsinek. Tak doufám, že se časem zmůžou na nějaké to plyšové potomstvo, když jsou takový krásný pár.
Dnes relaxuji po náročném testu a není lepšího odpočinku, než si pěkně zagrafičit. Stresuje mě, že nevím, jak ten test dopadl. Asi špatně. Ale člověk může pořád marně doufat a každých pět minut klikat na výsledky zkoušek a stále se nic nedozvídat…

Mé kroky Finskem

21. ledna 2013 v 19:59 | Lawiane
FINSKO 2011

Má první návštěva Skandinávie, která mne naprosto uchvátila a přesvědčila, že jsem si oblast zájmu vybrala, jak nejlépe jsem mohla. :-) Cestu nám zprostředkovala cestovní kancelář.
Navštívená místa: Turku, Helsinki, Lahti, Kuopio, Jyväskylä, Suomenlinna, Kotka, Punkaharju, Lappeenranta, Porvoo


FINSKO 2012

Na svou druhou návštěvu zaslbené země jsme vyrazli s kamarádkou, tentokráte sami, bez doprovodu CK.
Navštívená místa: Tampere, Orivesi, Hämeenlinna, Helsniki, Porvoo


FINSKO 2013
Pobyt na tři měsíce jako au-pair ve městě Oulu. Příjemná zkušenost a mnoho pěkných zážitků.
Navštíveno: Helsinki, Oulu, Tampere, Leiksa, Rovaniemi, NP Koli, ostrov Hailuoto, Inari, jezero Oulu


Zasněžená Praha

19. ledna 2013 v 22:05 | Lawiane |  Moje tvorba- fotky
Jsem po dlouhé době vyrazila do našeho milého města s foťákem.


Staré zámecké schody

Zmoudření Dona Quijota?

18. ledna 2013 v 16:27 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Upřímně - časy se mění a lidé taky. Měním se i já. Ach ano, už to budou čtyři roky, co jsem si začala psát tento blog. Tenkrát míval podstatně jiný obsah. Byl tak trochu plný vzdoru proti každému a proti všem, temnota ovládala celý svět. Teď to vyprchává. Kdo nebyl nějakým způsobem divný, ten se nepočítal. Bylo to zkrátka období "drsnosti". Asi znáte, možná to máte právě teď, možná to na vás teprve přijde. Někdo začne kouřit, někdo šňupe v parku, jiný spí v botách podle amerických seriálů. A někdo má pocit, že se musí totálně vymezit vůči všem, kteří jsou samozřejmě totální blbci. Můj případ. Kdo nezná Tarju a má rád ostatní lidi, není hoden zájmu. Ba je přímo opovrhován. Bůh žehnej faktu, že z toho člověk většinou vyroste. I když znám lidi, kteří se v tomto stadiu - posuzování ostatních podle dost podivných kritérií, drží docela dlouho nebo se do něj spíše propadají hloub a hloub.

Potkal mě Egil

16. ledna 2013 v 16:56 | Lawiane |  zažila jsem
Zdrástvujte bratři a sestry,
Dnes mám čistě učební den, ale je to fajn. Je moc fajn učit se o ságách a o eddických písních. Ale na můj vkus bych je mohla chápat o něco více. Pořád mi nejde do hlavy, že sága o Völsunzích a píseň o Nibelunzích je prakticky to samé. Ale už úplně chápu, kdo byl Hamdi a Sörli. Škoda, že jsem si to nezjistila už tak dřív, pak mi mohli přijít víc zajímaví v ten pravý čas. Vás to asi moc nezajímá, ale Hamdi a Sörli jsou synové Gudrún, která se ovšem v písni o Nibelunzích nazývá Krimhidlou. A píseň o Nibelunzích, včetně Krimhildy a Fáfnira, je zfilmovaná a zkomolena v jednom filmu. Ten já ctím. A proto jsem ráda, že se mi teď objasnilo, kdo je vlastně Gudrún. Ona měla dceru se Sigurdem, který zabil draka Fafnira, což byl původně bratr jeho pěstouna. Dcera se jmenovala Svanhilda a král Jörmunrek ji nechal ušlapat koňmi. A proto na něj jako pomstu poslala Gudrún své syny Erpa, Hamdiho a Sörliho. Hamdi a Sörli mu měli ve spánku useknout ruce a nohy a Erp hlavu, jenže Erpa cestou bratři taky zabili a pak toho litovali. (Skoro jako Litevci.) Protože když Jörmunrekovi usekli končetiny, neměl mu kdo hned useknout hlavu a Jörmunrek stačil zakřičet, přivolat vojáky a na to Sörli s Hamdim doplatili. Z toho plyne, že nemáte zabíjet své bratry, jejichž úkolem je zbavit někoho hlavy.

Vidina vejletu

10. ledna 2013 v 23:34 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Zdravíčko, milánkové.
Řeknu vám, že člověk má hnedka lepší náladu, když ví, že bude dlouho sedět v autobuse. Můj mozkový stav se posunul o sto procent k lepšímu. A v posledních pěti vteřinách znova o dalších sto kupředu. Právě jsem se dozvěděla, že jsem svou první zkoušku udělala na jedničku. Sakriš. Sakryš? To byla studentská vsuvka, ale zpátky k tomu, proč se můj stav prvně vylepšil o sto procent. Tenhle článek by se dost dobře mohl jmenovat Kterak se mám, když tu nedávno byl jeden Kterak se nemám. Protože teď se vážně mám.

Skandinávská hudba

8. ledna 2013 v 21:43 | Lawiane |  Skandinávie
Pro dnešní večer bych pro vás měla pár hudebních tipů. Pokud je ještě neznáte, mohlo by to pro vás být příjemné překvapení, nejde o interprety, které by znal každý na potkání, ale já osobně je mám velice ráda.
(Článek bude protkán videi s ukázkami, které editor blogu jisto jistě rozhází jakkoliv, jen ne tak, jak mají být. Prosím koukat na názvy videa a odstavce. :-) )
Nejprve zavítáme do Laponska. Ačkoli tento původem kočovný národ nemá svou vlastní zemi a žije na území hned čtyř států v severní Evropě, spousta Sámů se stále aktivně podílí na rozvoji a udržení jejich osobité kultury a umění.
Jedním z nich je norsko-sámská hudebnice MARI BOINE, která ve svých písních užívá mimo jiné tradičního sámského pěveckého stylu - joiku. Její písně zní až magicky, klidně a občas i smutně. Jejich poslech je sice uklidňujcíc, ale musíte na ně mít náladu, pokud si tento druh hudby pustíte při procházce rušným Václavákem, věřte, že z toho moc mít nebudete. Pro mě je ideální na dlouhé cesty autobusem, nejlépe v noci. Pak má člověk mnohem lepší zážitek z obojího. :-) Přeci jen je to hudba, která má své kořeny o několik set kilometrů dál, její nálada vystihuje severskou krajinu, mnohdy krutou a nehostinnou, leč divoce krásnou.


Homo studentus

7. ledna 2013 v 17:58 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Studuji. Jsem tedy student. A s tím se pojí spousta dalších věcí. Třeba že mám 23 Kč a víc ani ťuk.
Ale přeci se říká "chudý student" nebo ne? Takže mám právo si to užít. Užívám si svých 23 korun a je mi fajn.
Na začátek se musím pochválit, což je asi trochu egoistický. Ale kdo se dnes sám nechválí, jako by nebyl. Všimli jste si, že když dnes vlezete na úvodní stránku blogu, že je tam cosi mého?

Takový Brumbál, takový Gandalf…

3. ledna 2013 v 21:18 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Potřebovala bych nějakého léčitele myšlenek, nějakého chytrého starého člověka. Ale ne obyčejného. Nějakého, co má moudrost vepsanou ve tváři. Někoho jako jsou ti v nadpise. Nebo ještě lépe, vědmu, která sedí u skleněné koule. Ne, u koule ne, ta na mě vždycky působila moc pofidérně, příliš se leskne. Radši u karet, u kafe. Zkrátka vědma, co všechno ví a všechno zná. Dokáže zodpovědět vaše otázky a bude na ní spoleh. Neznáte nějakou?

I na mě došlo...

1. ledna 2013 v 20:37 | Lawiane |  zažila jsem
Řeknu vám, to je ale úleva. Nedokázala jsem si pro dnešní den představit příznivější událost, než že mi zablokují účet na mé nanejvýše závislostní hře Howrse. To jako bez ironie. Vážně je to hrozná úleva, hrozné osvobození. Jako když vám někdo přetne těžké okovy.
Ale na objasnění: Proč mi účet zablokovali? Protože tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Tak dlouho se pěstuje více účtů, což se nesmí, až s vámi provedou krátký proces. Tak. Prováděla jsem zakázanou činnost. Těch mých účtů bylo… tak trochu více. Ale nijak zásadně jsem je nevyužívala… jen tak trošinku. :D A celou dobu jsem věděla, že z toho jednu může být tento krátký proces. Jenže mi to přišlo fajnově vzrušující. Radši riskovat a hrát lépe (tak trochu nekale) nebo nehrát vůbec. Tak. Vůbec.