Poslední den ve Finsku - Langinkoski a Porvoo

18. září 2011 v 20:35 | Lawiane |  Finsko 2011
Slibuju, že tak dlouhý články už psát nebudu... když ono to Finsko... přece ho nemůžu ošidit! :D
...
Ráno jsme se šli v Lappeenrantě ještě jednou kouknout k jezeru. Jednak se kouknout, jednak tam zanechat věci pro Ukka, co mu z Čech posílá Perun a jednak nabrat do flašky od Mattonky finskou vodu a přivézt jí následně do Čech. Óóó větvička z chaty, ta se ale má, pořád je tam, vedle pláže, ve Finsku. Když ne já, tak alespoň větvička…
Nasnídali jsme se v kempové restauraci. Jídlo tu bylo nejméně pestré, co kde, ale stejně jsem se přežrala, protože houska, protože salám, protože houska a sýr, protože jogurt. Potom jsme vyklidili chatičku, zabydleli opět bus a vydali se na poslední toulky Finskem. Hodina zla se blížila.



Värttinä - Itkin

První zastávkou byla carská chata v Langinkoski. Koski znamená peřeje, takže to kupodivu nebylo u jezera, ale u řeky, na níž byly peřeje. A bylo to božské místo. Na poslední den se Finsko rozhodlo, že nám ukáže svou letní tvář, a tak od rána svítilo sluníčko a bylo na něm docela horko. Carská chata je takový obrovitánský zdobený srub. Pro cara, už nevím jakého, ale zřejmě nějakého Alexandra, ho nechali postavit jako dárek a on tu pak trávil volné chvíle se svou rodinou, rybařil, štípal dříví a nemusel se starat o žádné panování a mohl chodit v obyčejných hadrech.

Chata je vevnitř zařízená, jako dříve, je to tam útulné, dřevěné s vysokými stropy. Museli jsme si tam na boty vzít návleky.
carský záchod :D

Pán, který prodával lístky a byl tu jediný, byl ukázkou typického houževnatého postaršího Fina. Takový tervaskanto. Mluvil anglicky s vtipným finským přízvukem, úplně to jejich výrazné r, co je pravý opak anglického. A také byl velmi výřečný, protože se celou dobu nadšeně bavil s naším průvodcem. Pak, že Finové jsou zamlklí! Tsss, není pravda!

Když jsme si prohlédli chatu, zbývalo ještě dost času kochat se okolní přírodou. Až na to, že hned kousek před chatou vedl přes řeku most se silnicí, to bylo opravdu rajské místo v lůně přírody. Nejdříve jsme fotili a posedávali na balvanech u peřejí a potom jsme se šli ještě projít do lesa, z jehož druhé strany tvořila řeka takovou zátočinu (nebo to bylo jezero?) a ve vodě bylo plno vyčuhujících balvanů, jako v nějaké pohádce. Vůbec, vypadalo to tam jako v Narnii.

Ale zdejší lesy byli už trochu víc podobné těm našim, nepůsobily tolik divoce, jako kolem Kuopia. Peřeje hučeli, tvářili se též divoce a mocně, ale v jednom místě byla zase maličká pidi zátočinka. Mělká. Takže jsem to nevydržela, zula si boty a šla se tam cákat.

Navíc bylo horko, takže osvěžení je třeba. Potom jsem si ještě sedla na břeh, co byla jedna velká hladká skála, a strčila nohy do divokého proudu řeky. Ou, to bylo tak příjemný, že bych klidně už nikdy nevylezla.

Kvetla tu spousta kvítí, fialový vřes, voněly borovice a bublala čistá vodička… hotový ráj na zemi. Taky tu rostlo mnoho hub, které jsme ovšem jen vyfotili a objektivu zapózovala i oranžová vážka. Když se nachýlil čas opustit toto zázračné místo, vrátili jsme se na parkoviště, které bylo plnohodnotným parkovištěm, avšak celé z obřího kamene.

Tady se někdo jistě pozná :-)

Přejeli jsme kousíček do města Kotka, kde byla prohlídku ledoborce. Ledoborec mi přišel docela malý, jmenoval se Tarmo, což znamená energie a svého času na něm plul i ten generál Mannenheirm, co se takhle pravděpodobně nejmenoval, ale já si ho prostě pořád nepamatuju. Za války loď zničili tak, že už skoro nebyla, ale zase jí opravili a momentálně je vystavená zde. Zase jsme jí prošmějdili, byla kompletně vybavená, takže spousta věcí ke koukání. Voda tu byla hnědá a neprůzračná, jako bývá občas Vltava.

A vlastně už jsme byli zase u Baltu. Z ledoborce nás ještě vypustili u jednoho kostela, který byl, světě div se, první pravoslavný, do něhož jsme se dostali dovnitř. Přezdobený, ale pěkný. Navíc byl usazen v božím parku, téměř botanická zahrada. V parku svačili dva Finové na zemi. Jeden vypadal dobře finsky a žral. Jistě by to byl ideální manžel… pardon… bez komentáře…

Taky jsme zaběhli na náměstí, ale tam kromě jedné kahvili (kavárny) nebylo nic než duto.
Z duté Kotky se tedy pokračovalo kam? No přeci do Porvoo! Jednoho z nejstarších finských měst, se zachovalými dřevěnými domky. Nutno ještě zopakovat, že to celé bylo strašlivě rmutné, protože tohle městečko 50 km od Helsinek, byla naše poslední zastávka. Pan průvodce nás dovedl nejprve ke katedrále nebo kostelu, co byl neogotický? Nebo tak něco. Prostě gotický a přitom ne gotický. Co byl ovšem určitě, byl velmi pěkný. Například vevnitř visela od stropu maličká plachetnice a bylo to nevšední.

Potom se za námi nahrnula tlupa Japonců a cvakali foťáky, aniž by ještě spatřili, co fotí. Za minutu už zase kvačili pryč, fotit něco jiného. Pak jsme popošli kousíček na náměstí a vyrazili šmejdit po uličkách sami. Když se řekne Porvoo, většinou se hned objeví takové ty červené staré sklady u řeky. Symbol města a člověk, pokud tam nebyl, tak může nabýt dojmů, že tyhle divné domky bez oken, jsou to nejlepší, co v Porvoo je. A přitom, my u těch skladů ani nebyli a nemám pocit, že bych o něco přišla. Ulice v centru se totiž skládají z malých dřevěných domků, každý jinak barevný a plno krámků. A ty krámky, jsou umění samo, tak nádherné zboží a výlohy a kytičky u vchodů… óóóó. Nádhera!


A v průvodci vám to zatají a ukážou jen sklady. Hanba! Na náměstí jsme si chtěli dát kafe, ale bylo nekřesťansky předražený. Teoreticky by tedy mělo být za pohanskou cenu, ale na to se nehraje. U jednoho stánečku jsem si koupila finskou vlaječku a víte co, nebyla na ní cena a já se na cenu dotázala finsky a paní prodavačka odpověděla "nejlä" a zase se usmívala.


Následně jsem ještě v jednom obchůdku našla něco, co se dá označit za poklad! Tričko s Kalevalou, tričko s finskou mytologií, chápete… Všude vám cpou thorova kladiva a možná ještě tak sošky Peruna, ale s finskou mytologií neseženete zhola nic skoro ani ve Finsku. A tady bylo tričko s Väinämöinenem, jak pluje na lodičce, chápete… naprostý metal! Jenže stálo 16 jůro a my měli posledních 20 a ještě jsme chtěli něco koupit na trajektu - třeba salmiakki Koskenkorvu. A oželet salmiakki Koskenkorvu je vážně rmutné, ale oželet tričko s Kalevalou, který se jinak nesežene, je ještě rmutnější. Ale potom jsme si vzpomněli, že pan průvodce nám vlastně sebral mnohem víc peněz, než měl a tudíž by nám něco mohl vrátit, takže byl odhlasován nákup trička. Když jsem si ho vybírala, obsluhoval mě takový "tervaskanto" prodavač a nějaké další zákaznici na vědomí dával, že takové tričko Finland už nemá, že je akorát s nápisem Suomi. A ta slečna, no hrůza, on se ho zeptala, co to znamená Suomi! :-o By mě zajímalo, jestli to víc urazilo toho prodavače nebo mě. :D Proboha, ona jede do Finska a neví, co je Suomi?! Pardon, ale to musí být úplně blbá.


Když nastal čas, bylo to depresehodné. Chápete… nastoupit do autobusu a odjet pryč. Nelze. Ale očividně lze, protože už hodnou dobu pryč jsem. Takže jak to tak vypadá, asi jsem vážně odjela. To je ale šit.
Pan průvodce nám opravdu vrátil celkem slušný obnos eur zpět. Tedy slušný, na to, že člověk potřebuje už jenom na nákup v trajektu. Kdybych to tričko s Kalevalou neměla... to bych se asi naštvala…
Motor se uvedl do chodu a šup… po dálnici směrem přístav Turku. Ou, nou! To nemělo nastat! Ta cesta už bylo zlo samo, už ani nešlo poslouchat Värttinu. Jeli jsme kolem Hajali, v Hajale se asi hajá. V Turku nám zbyla asi hodina, než začali pouštět na loď.



A jelikož hned vedle je známý hrad Turunlinna, šli jsme se tam s madr podívat. Pokud někdo tu hodinu proseděl na místě, tak pardon, ale asi nebyl chytrý. Na hradě se zrovna konal nějaký koncert a paní tam zpívala Rusalku. P.S. Tarja to nebyla. Tak jsme chvíli poslouchali přes plot, ještě s nějakýma dvěma paníma. Hrad z hlavní strany sice vypadá divně - jako stodola. :D Ale z druhé strany je pěkný.

Dále už následovalo mačkání se v davu a čekání, až nás pustí na loď. Byl tam pán s ošklivě dlouhýma nohama. Byl vážně oškliv. A pak nóbl paní, která se nóbl stylem procpala až dopředu. Pan průvodce nám předtím rozdal lístky a dál se nestaral. By mě zajímalo, co by dělal, kdyby ve Stockholmu zjistil, že se někdo nenalodil. Až budu já průvodce… tak všechny připnu na vodítko a povedu je do tý lodi jako pejsky, aby se mi nikdo neztratil. Trajekt Isabella, opět Viking Line, je zlo, protože nás vezl pryč. Kdyžto Amorella je dobro, páč nás vezla tam… chápete ten princip? Navíc Isabella působila víc jetě, třeba, že záchod byl po okraj mísy plný vody. Trochu šok, když jsme odklopili to prkýnko, ale pak se to spláchlo a bylo to OK. Naházeli jsme věci do kajuty a zase běželi na venkovní palubu.
Tady bude asi něco špatně...


Chvíli trvalo, než se to rozjelo. Ale pak se to rozjelo… ááá néééé! Už to jelo! Akorát mizelo sluníčko a my míjeli barevné baráčky a vilky na ostrovech. Na břehu jednoho z nich si hráli děti a jedna holčička utíkala podél vody až na molo a zuřivě nám mávala. Nikdo na to nereagoval, kromě nás s madr. Takže jsme taky zuřivě mávali. Víc lidí by si mělo mávat, to je jasná věc. Je hrozně fajn, když vám při odpouštění Suomi mává na břehu malá holčička. Pustila jsem si na trosce Najtwiše - Swanheart a bylo to strhující.

NW - Swanheart

To mizející Finsko a odrazy mizejícího světla v moři a k tomu ten tarjin velkolepě rmutný a všeobjímající hlas. Ta písnička je prostor sám a z té vysoké paluby, ten pohled na ostrovy a vodu a nesmírně vysoké nebe, to je taky prostor sám. Takže se to tak hodilo, až se to nedá slovy vyjádřit.
pokus o panorama, který se vysoce nepovedl, ale co...

Já jsem se ale nedojala, jenom málem, to je chyba. Měla jsem se dojmout, ta chvíle by si to zasloužila, až na to, že moje madr by si pak myslela, že jsem totálně psychicky chorá. Ale stejně jsem se měla dojmout, u lva, bylo fakt neuctivé se nedojmout. Tak příště. Ta slečna, co s námi bydlela, se dojala. Sláva jí. Musím příště taky. Nebo skočit z paluby do moře a myslet si chvíli, že letím, to by se k té písničce taky hodilo. Opustili jsme tu rmutnou palubu a šli nakoupit do ochodu, co je uvnitř lodi. Všichni tu berou kartony piv, a vůbec, všechno po kartonech. Jenom my berem jednotky. Ne náhodou, koupili jsme krabičku salmiakki dvakrát a salmiakki vodku, taky dvakrát. Ona je v pidibalení, jakože 2 dcl, ale je levná, stojí 4 eura, to je fér cena. Není pohanská, je to asi fér křesťanská cena. A je vážně dobrá, chutná jako hašlerky rozpuštěný v lihu, je to mňamina, příště brát taky karton, když se to v ČR nesežene.
Spát jsme šli docela brzo, já zalehla a nevěděla o světě. Ostatní osazenstvo naší kajutky ráno tvrdilo, že nemohli spát, protože na chodbě hlučeli ožralý Finové. A já o tom vůbec nevěděla. Ranní budíček z rozhlasu, poslední "hyvää huomenta" jsem žel bohu ani nepostřehla, protože už jsme byli na snídani. Tentokrát, když už bylo vidno, co nás tam čeká za hromady dobrot, vyrazili jsme brzo. Ňamík, ten uzený losos a ovoce a karelské pirožky a masové kuličky a džusík a kafíčko… k našemu stolu si přisedli dvě Finky. Je hrozně fajn vědě, že když paní vstává od stolu, asi si jde pro mlíko. A ona za chvilku vážně dorazí s mlíkem. Obě papaly ovesnou kaši a bublaly. Paní v rozhlase zase oznamovala, za jak dlouho budeme v přístavu. To je hrozně super, když se tomu rozumí suomeksi. Ale potom, potom už jsme vylezli z lodi a už ni Finsko, ni Finové! Ni! Smůla! Lodí všechno finské končilo a loď končila ve Stockholmu. Cestou jsem spala a spala.

Občas bděla z donucení krásného okolí, projížděli jsme kolem švédského jezera Vättern, co vypadalo skoro jako moře a mělo vlnky.

Všude kolem silnice kvetl vřes. Ještě byla jedna čůrací zastávka, při které jsme s madr zase běželi do lesa, naposledy se pokochat těmi mechy a obřími stromy a tunami borůvek a brusinek. Úžasně tam vonělo dřevo. Most z Malmö do Dánska jsme přejížděli odpoledne, takže byl pěkně vidět. Dánsko, při příjezdu do něj, vypadá jako extrémně placatá placička. Ale nutno říct, že cesta přes něj, už nebyla tak malebná, jako když jsme jím projížděli v noci a byly vidět jen náznaky domečků a toho hezkého neznámého. Takhle za dne, vypadalo jako normální každá jiná země, spousta polí, domků. A placka. Nejplacatější placka, co lze představit. Na trajekt do Německa jsme čekali asi 2 hodiny. A Balt byl plný medúz. To bylo fascinující. A taky tam bylo k dispozici spousta kamínků a nebylo co dělat. Tudíž… co se stane, když tu medúzu trefím kamenem? Jenže oni vůbec nešli trefit. Když mě to tak zajímalo. Nejdřív jsem tedy metala kamínek po kamínku - hlavně nenápadně, a když jsem se pořád netrefovala, začali lítat plný hrsti kamení najednou. A poznatek - medúze se nic nestane, kamínek po ní sklouzne. Já jsem zlo… hlavně, že mám ráda zvířátka…
Celou cestu jsem hajala, Ukkužel ne v Hajale. Pak ráno baf, najednou se na benzínce zjistilo, že jsme v Čechách. A pak bum, už jsme byli u Kladna a my teprve volali otci, aby pro nás přijel. A nestíhalo se to, a pak jsme hodinu čekali na Butovicích, než pro nás přijel. A bylo to vážně bohužel. Konec, šmitec. Dveře od Finska se zavírají. Ale snad ne na dlouho. Ještěže ta země nemá nožičky a nemůže utéct, to je jediný terno.


no jo no... jsem si tu značku taky musela vyfotit... :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evelin Evelin | Web | 18. září 2011 v 21:02 | Reagovat

Vau, to je fakt sakra dlouhej článek.
Jo, je to extra divný, ale to se časem vsákne. Vlastně ani moc hodňounká neni, pořád zdrhá, ale zase když už se nechá chytit a dojde jí, že hlazení neni špatný, tak zdrhat přestane.

2 Evelin Evelin | Web | 18. září 2011 v 21:28 | Reagovat

Ha, to je zajímavý, tím se potvrzuje, že černá je zlo. To bych si ale měla s tou kočkou rozumět :D.
To je rmutný, že ses nedojala, taky je rmutný, že se v Česku nedá sehnat salmiakki vodka, to je vážně zlo. Měla bys jí dovážet z Finska a vydělat na tom :D, až na to, že u nás je všechno levnější, to by se asi nevyplatilo.

3 Evelin Evelin | Web | 18. září 2011 v 21:40 | Reagovat

Cože, v deset? To je sranda :D. A sejdem se zejtra nějak? Třeba v za deset celou na zastávce za Kaufláčem?

4 Evelin Evelin | Web | 18. září 2011 v 21:52 | Reagovat

Jojo, budu se snažit, měla bych jít taky spát dřív. Ó, Scabior!
U Lva, Luna je vtipná, ona je teď hrozně akční a zvědavá, ale když se k ní někdo přibíží tak někam zaleze a jenom kouká :D.  Tak teda dobrou. Chtělo by to kožený botky.

5 Evelin Evelin | Web | 18. září 2011 v 21:54 | Reagovat

Aha, a kde? Asi ve Finsku, že jo?

6 Evelin Evelin | Web | 18. září 2011 v 22:01 | Reagovat

Ó, Budapěšť, tam se taky musí jet. Všude se musí jet, měl by nám někdo darovat sto tisíc na cesty. Nebo radši dvěstě tisíc. Já zas hledám ty botky, ale nemá cenu je hledat na internetu, protože je nacházim jen v cizokrajných obchodech. Hrůza, musim jít oblízt nějaký obchody. Jsem hrozně povrchní :D, ale na to se nehraje.

7 Krasivija Krasivija | Web | 18. září 2011 v 22:17 | Reagovat

No vidíš, a já se ke konci tvěho článku skoro dojala. Ale ne moc. Taky špatný.

8 Usylmä Usylmä | Web | 19. září 2011 v 14:17 | Reagovat

Nebyl to Alexander II.? Nebo snad III.? Aslan ví. Jsem zjistila, že už pomalu začínám všechny své nashromažděné informace pomalu zapomínat a to se trestá.
Jé! Ta osoba, která by se měla na té fotce poznat, se ovšem vůbec nepoznává! :D
Heh a je skoro stejně vysoká, jako ty :-D

9 Babe Babe | E-mail | Web | 19. září 2011 v 17:03 | Reagovat

[8]: Já poznávám! :D

10 daredaredevil daredaredevil | Web | 24. ledna 2012 v 10:07 | Reagovat

Ahoj, musím říct, že tvůj blog je jeden z mála, na kterých mě hned něco zaujalo. Já jsem velkou milovnicí severu. Každý den se  alespoň na 5min zasním, jaké by bylo žít tam :-D
Všechny články bohužel přečtené nemám, ale to napravím :-)
Btw pobavilo mě to o tom pánovi v pokladně s tím finským er - mám teď kamaráda z Finska a vždycky nemůžu z té jeho angličtiny a hlavně z toho er :-D
Každopádně, jedna malá výtka by byla. Když sever, tak i Švédsko a když VB tak i Dánsko :-)
Ale jinak nádhera, ráda se sem budu vracet :-)

11 Joanne30Stout Joanne30Stout | E-mail | Web | 29. května 2012 v 16:37 | Reagovat

I took my first <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/mortgage-loans">mortgage loans</a> when I was very young and this helped my relatives very much. But, I need the small business loan once again.

12 Katrin Katrin | 11. června 2012 v 16:00 | Reagovat

musím říci, že Swanheart se fakt k takové situaci hodně hodí :-D  Jo, tu depku z návratu na jih znám až příliš dobře :-D
Mě se zas v létě nebude chtít vracet
ze Severu domů... :-(

13 AdélaZuzu AdélaZuzu | Web | 12. srpna 2012 v 19:13 | Reagovat

To nemá chybu, krásný blog.

14 Anička Anička | Web | 25. ledna 2014 v 13:09 | Reagovat

Zajímavý blog, jen tak dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.