Zase to samé.

11. srpna 2011 v 12:12 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Budu se hodně opakovat, když zase řeknu, že jsem právě chtěla psát povídečku a místo toho se zase dívám na dvdčko Rhapsody? U lva, tohle dělám skoro každý večer. Ale od toho jsou přeci prázdniny.
A zase jsem u toho na něco přišla. Z toho plyne, že to není ztráta času, neboť pokaždé objevím nějakou novinku.

Tak třeba… při dnešním sledování onoho DVD s názvem Visions From The Enchanted Lands, jsem zjistila novinku, která potvrzuje zlo = Ital je z Rhapsoďáků fakt nejmenší a to má ještě ty podpatečky. Perkele! To je ale rmutný! Měla bych se za něj pomodlit. Další novinka - titulky onoho DVD, nikdy jsem je nedokoukala a to byla chyba - Ital tam udělá super ksicht a zamává, což je velice úsměvné. Směju se tu od ucha k uchu, což mi ve finále jistě prodlouží život.
Přijde mi, že všechny moje článečky od návratu z Mástrů se ubírají totožným směrem. Pokaždé, to začíná tím, že jsem něco chtěla dělat, ale nedělám to, protože se dívám na Rhapsody, potom to pokračuje výčtem chvály na Itala a na konec vypočítám, za kolik dní jedu do Finska, řeknu, že se tam těším, ale že bych momentálně jela klidně i do Itálie. A po pár dnech následuje stejný scénář….
…je třeba změna. A co je změna? Kritika Rhapsody je změna. Divíte se? Normálně, to myslím vážně, jdu je v následujícím odstavci zkritizovat, aby to nebylo fádní. Chvála už je fádní. Jsem zlá a zákeřná. Jsem špatný fans?
Takže za á) nejpodstatnější bod kritiky. Rhapsoďáci se na svých ctěných vystoupeních děsně divně kroutí a komíhají. Měl by jim někdo zařídit choreografa. Zvláště Luca Turilli ve své sametové košilele, vypadá vážně šíleně, jak se tak naklání s tou kytarou, jako nějaký postižený bard. Lucovi se musí nechat, že píše texty a songy a vymyslel tu jejich ságu (která bude ovšem dalším bodem) a že se zdá být nesmírně šikovný umělec, ale jeho dupání a košilela a naušnička… trochu kazí dojem. Pan klávesák Alex, co jeho příjmení jest Saropoli - zní to jako by byl nějaké staré pole, starý ječmen, stará pšenice, lad a úhor… ten je naštěstí skován za těmi klávesami, leč i za nimi se objevují také dost děsivé pohyby a navíc má neuvěřitelně těstovité rameno, které všem vnucuje, jelikož nemá rukávy. Ble. Měl by si vyměnit svršek s Lucou. Bubeník je ok, ale budí ve mně dojem, že je Němec. O jeho pravé národnosti bohužel nemám potuchy. Ten Francouz, co hraje na kytařičku a vypadá jako dinosaurus je taky ok, protože je dinosaurus a proto se pro něj nepočítají lidská měřítka. A je sympatickej, skvěle cenní zuby. Je fakt super, i když občas vypadá, jako by ho postihla křeč, zvláště na dásních. Pak je tam ještě jeden kytaříčkář a ten má extra málo vlasů, takže se taky nepočítá. Navíc vypadá, jako nemocnej citrón. A je to taky Francouz, což je mínus, ale je to rovněž sympaťák a to je zase plus, takže se to ve finále anuluje. Připravit, pozor, teď - kritika Itala samotného. Ital se občas taky divně kroutí a ještě, jak to děsně prožívá, tak o to víc je to divný. Třeba se často plácá do stehna a přitom s sebou tak pofidérně šije, že to vypadá, jakoby mrdal vzduch. Pardon, za vulgarismus, ale to muselo být. Taky otvírá pusu naprázdno, jako leklá ryba. Ale jinak je stejně nejlepší. Jo a ještě má fakt malou pusinečku, jenže jak pořád pěje, tak se to nepozná. Ale když jí zavře a tváří se vážně, tak má fakt pidimidi pusu.
Víte co? Víte proč?
Nevíme. Proč? Oni totiž vůbec nemetlí hlavama. Kdyby to pořádně rozjeli hlavou, nemuseli by se tak divně komíhat, protože by prostě už jeli hlavou. Ale oni asi nechtějí metlit. Určitě to Luca všem zakázal, protože je hrdý na to, že vypadá, jako postižený bard.
Jejich zjevy a nezjevy budu zřejmě nadále probírat ve všech článcích, takže přejděme nyní k bodu bé) a to jest - Luca a Alex a jejich anglická akcent. Který se vůbec nedá. Proboha, oni vůbec neumí anglicky. Teda umí, ale vyslovují to tak hybridně, že vůbec není poznat, že je to angličtina. Je to maxi sranda. Jako maxi kobliha za mini cenu v pekařství Ječmínek. Pokud se někdo nudíte, stáhněte si to jejich DVDčko a koukněte se, jak tam ti dva mluví. Ital mluví v pohodě, ještěže tak. Sláva mu.
Za cé) ta jejich sága. Emerald sword saga. Přijde mi děsně trapňoučká, už jenom proto, že jí nezvládám pochopit, z důvodu přehršle jmen. Hemží se to tam divnými jmény a názvy, jako kdyby se drželi takové té rady: jak napsat špatnou fantasy - všechno včetně umyvadla musí mít svůj název, a to co nejdivnější kombinaci písmenek. A navíc je tam přehršle fantasy tvorů atd. Ale o to asi jde, když je to fantasy. To jenom já už jsem bohužel vyrostla z té éry, kdy jsem bezmezně žrala cokoli, co bylo spjato s dráčky a jednorožci. Rmutné. Moje chyba. Ale stejně jsme se s Evelin dneska shodly, že tu ságu prostě nepobíráme.
Oukéj, tři body prozatím stačí. Až se zítra budu zase dívat na to DVDčo, jistě něco zase zjistím a budu tak časem moc doplnit i bod zet. Prozatím tchao!
P.S. Italovi se hluboce omlouvám za ten znásilněnej vzduch! :-(
P.P.S. Nedostačující výška se Italovi promíjí - budeme tvrdit, že malý chlapy, jsou nejlepší (nejsou).
P.P.P.S Sakra, já ho chci.
P.P.P.P.P.P.P.P.P………S. Vůbec si mě nevšímejte.
A na závěr ještě jedno moudré oznámení: Mám zavirovaný comp a nejde mi na něm net. Z toho plyne za á) že je to sračka a za bé) že tolik nemůžu vysedávat na netu, jelikož jsem odkázána na medr comp. Za cé) je to v řiti.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenova Jenova | Web | 11. srpna 2011 v 12:37 | Reagovat

Aj Tobias je krpatý a aký má sexepíl :D:D:D A ulietavať na niekom/niečom je fajn, sú to také malé radosti v živote :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.