Den v Helsinkách

25. srpna 2011 v 14:10 | Lawiane |  Finsko 2011
V Turku jsme zase naskákali do autobusu a vyjeli směr hlavní město Helsinki. První pohledy na Finsko byly takové rozpačité, hned u přístavu jsme sice zahlédli Turunlinnu čili hrad Turku, jenže ten ani moc nevypadá jako hrad a dále jsme jeli průmyslovější částí města. Bylo pod mrakem a šedivo. Když zmizelo město, přišla finská krajina, oproti tomu Švédsku nepůsobila zpočátku tak malebně, takže moje zápisky vypadaly takto:
"…působí to tu… finsky… na uškrcení… utopení… zastřelení… sebezastřelaní… Korpiklaani dobře hrajou, je to věru stylové. A podél dálnice je kamení - asi se tu špatně kopou hroby. Právě tu byl billboard na Mumínky. A spousta takových těch seníků, stodol či co to je, kam se Fini chodí střílet a věšet."
Po chvíli se mi ale krajina začala líbit, protože byla nečekaně plná kopečků! :-) Víte přece, že miluju kopečky a že mě na Finsku děsilo to, že je placaté. Ono ale není placaté, alespoň ne tam, kde jsme byli my, je to tu celé tak roztomile zvlněné, sice to nejsou nijak vysoké kopce, ale jsou a to je hlavní, a krajina rozhodně není nudná, ale pořád se mění. Parádička.


Korpiklaani - Mettänpeiton Valtiaalle

Digitální ukazatelé u dálnice hlásí:
Ilma (vzduch): 16˚C
Tie (silnice): 20˚C
Po vyjetí z tunelu značka ukazuje, že jste vyjeli z tunelu. To by nikomu nedošlo. Ó už je tu první cedulička POZOR LOSI.
Asi po dvou hodinách jsme dorazili do Helsinek. Večer jsem tu měla domluvený sraz s Evie, která tu teď studuje, pokud jí někdo znáte od Tarji - většího fandu neznám. :D Jako první jsme navštívili Sibeliův památník, který stojí stranou od centra.

Nevšední umělecké dílo zaujímá místo v příjemném parku na kraji moře (tedy pokud to není nějaké jezero) :D. Ale žel bohu, nebyli jsme tu jediní dychtiví turisté! Proboha, já čekala, že na sever skoro nikdo nejezdí, natož do Finska! A ono tu s námi z busů vyskákalo ještě nepřeberné množství Japonců a jižanů! A všichni hurá na památník, jako přívalová vlna rozbouřeného moře! Div, že se nenasoukali rovnou do těch trubek! Japonec za Sibeliovou hlavou, Japonka před Sibeliovou hlavou!


Nějak jsem to nafotila a zcela nečestně se rovněž motala v tom davu, ale ve zbytku času jsme se šly s madr radši podívat na tu vodu - asimoře- :D A tam… Japonec na kameni, Japonka za kamenem… ale už to nebylo tak hrozné. Políbila jsem finský břeh - to se musí! :D

Klima bylo příjemné, tak na krátký rukáv pro otužilejší a na svetřík pro ostatní. Takže krátký rukáv a bylo mi fajn. Autobus nás zavezl na ubytování k Olympijskému stadionu, kde je hostel. Pokoje jsme ovšem dostali až večer, takže zase následovalo přehrabování se v báglech před autobusem, z čehož byla moje madr opět načuřená a nadávala, že všichni uvidí, jak si převlíká ponožky. To fakt všechny zajímá.
Do centra jsme se vydali ještě s naší skupinou a panem průvodcem, který jak se ukázalo, neumí finsky ani slovo! To je podraz! Socha Paava Nurmiho stojí vedle parkoviště, to jsem taky nečekala. Hostel je hned kousíček od Mannerheimintie a od budovy opery, kterou navrhl známý architekt Alvar Aalto a proto spíše než operu připomíná fabriku. Tam jsme průvodci oznámily, že si půjdeme po svých a trhly jsme se. Což stálo za to. Protože, když jdete se skupinou, všude kolem vás žvaní lidi česky, jdete v davu, jako děti ve družině a vůbec nemáte pocit, že jste v cizině. Jakmile jsme se od nich vzdálily, byly jsme ve Finsku. Po Mannerheimintie to kalil traktor.

Štrádovaly jsme si to hlavní třídou a našly roztomilý parčík a hned za ním kongresovou halu Finlandii, která je rovněž od Alvara Aalta, ale vypadá podstatně lépe než opera, akorát je tak široká a mezi stromy, že nějak nejde obsáhnout jedním pohledem. Po chvilce nám do cesty přišla budova Parlamentu, kde jsme potkaly naše drahé spoluzájezdníky.

Parlament na fotkách sice vypadá jako nějaká krabice se sloupy, ale když jste u něj, působí velmi majestátně a pěkně.

Od něj už je to kousek do centra, jako toho přímo centra. Celkem jsem se v Helsinkách orientovala a po všechny případy jsme měly takovou pidi mapičku. Našly jsme nádraží. Vlezly jsme do něj, ale ještě před vchodem jsme zadarmo dostali jogurty - prý nějaká novinka, tak to tam rozdávali i se lžičkama. Nádraží je úžasně čisté a přehledné, to může náš Hlavák a Masaryčka jen tiše závidět. Všude okolo Finové, vystupovali a nastupovali, cestovali… konečně to začalo být takové to - juchů, my jsme ve Finsku! Měla jsem sto chutí naskočit do jednoho z vlaků a odjet třeba do Rovaniemi, ale bohužel, tak odvážná nejsem.

Helsinki nás za každým rohem začali mile překvapovat, podle spousty fotek, co jsem už viděla, jsem čekala, že město bude poněkud depresivní, budovy jsou totiž často tmavé a ulice tak působí ponuře. Ale není to tak, ulice sice jsou tmavé, ale zato tu mají na každém rohu úžasné kytky, restaurace s posezením, krásné výlohy obchodů a taky super chodníky. Fakt, možná zní hloupě vychvalovat chodníky, ale když jdete, tak spoustu času pročumíte na zem, takže to dělá hodně. A tady mají krásné chodníky z červené dlažby. A úžasné parky, ve kterých jsou opět červené cestičky, vysekaná travička, majestátní stromy a vyčuhující kusy skal. Do známého obchoďáku Stockman, jsme si zašly na záchod. Turistický tip pro ty, jenž také zamýšlí cestu do Helsinek - ve Stockmannu je fakt super záchod, nahoře u restaurací, zadarmo. Finové mají v každé kabince rovnou i miniumyvadlo. Obchoďák nás taky uchvátil, nevypadá jako ty naše - samé regály a regály, všechno tu mají tak úhledně vyskládané, působí to vzdušně a esteticky a navíc tu mají moc pěkný sortiment zboží, různé ubrousky, šály, hrníčky… takže je zážitek i jít se podívat do obchodu.

Před tímhle domem taky stojí ta známá socha tří kovářů.

Začalo pršet a bafla na mě taková ta živá socha, až jsem nadskočila. Socha se tomu smála. Navštívili jsme knihkupectví - Suomalainen kirjakauppa, protože jsem potřebovala sehnat česko-finský slovník, který mají jen ve Finsku. Ale ten tam neměli, zato tam měli jiné věci. Třeba celou Narnii ve finštině, po které jsem zaslintala, ale nakonec jsem si místo ní koupila knížku pro děti, s Mumínkama. Tomu bych totiž mohla časem rozumět, když je to pro děti. :D Paní u kasy, jsem řekla "kiitos" a "ei", když se ptala, zda chci tašku. Paní se usmívala. Našly jsme nějaké akademické knihkupectví, tak jsme šly hledat slovník tam. Mělo to mnoho pater a vůbec jsme to nemohly najít, a když jsme konečně našly slovníky, ten český tam zase nebyl. Ale já byla velice odvážná a finsky jsem se zeptala jedné paní, jestli ho mají. A ona říkala že jo a šla pro něj, ještě něco bublala, ale tomu jsem už nerozuměla. Pak jsem ho zaplatila, řekla "kiitos" a zase "ei" na tašku. Paní se opět převelice usmívala a byla moc milá. A já se musim pochválit, že jsem se ptala finsky. Dobře já. Mě to hrozně baví. Třída Esplanadi nás zavedla přímo na nábřeží k tržišti Kauppatori. Esplanadi jsou rovnou dvě, severní a jižní, a počítají se každá jako samostatná ulice, ale ve skutečnosti je to spíš jedna široká s parkem uprostřed, asi jako kdyby každá strana našeho Václaváku nesla jiný název. V tom parku trůní socha pána jménem Eino Leino. Na hlavě mu seděl racek. V Helsinkách všem sochám sedí na hlavě ptáci. Před Kauppatori je známá kašna, do které někdo zrovna vtipně nalil saponát, či co, protože z ní všude tekla pěna. Zpoza rohu ulice vykukoval Tuomiokirkko. Chápete, Tuomiokirkko na vlastňáky! To je sen!
Podle fotek mi Kauppatori přišlo prostě jako nějaké tržiště. Obyčejné tržiště. Ale je to krásné tržiště, především tím, co se tam prodává. Ve Finsku si dovedou udržet svou kulturu, takže tu člověk nenarazí na žádné Vietnamce prodávající boty a podobně. Zboží je tu ryze finské, výrobky z paroží, dřevěné hrnky, obrázky, deky, kožešiny, trička pro turisty, ovoce a zelenina, kde skoro z každého košíku hrdě čouhá finská vlaječka, že jde o domácí produkty.

Koupila jsem si tam tři trička, protože to byl výhodný kauf. Jenom nechápu, proč jsem si vzala dvě stejný a proč jsou všechny velikosti M, když je to pánský střih a tak je mi to veliký. Ale to se nějak vsákne. Pánovi jsem to vysvětlovala, co chci, převážně finsky. Zase byl milý. To se hrozně vyplatí, snažit se mluvit finsky, i když je to třeba jenom kiitos. Místní to velmi oceňují. Po Kauppatori přišla Kauppahalli. Abyste rozuměli, tak kauppatori znamená otevřené tržiště a kauppahalli je tržnice v budově. A vzhledem k tomu, že se docela rozpršelo, přišla nám její návštěva vhod. Stará tržnice je ještě hezčí, taková malá sympatická budova, plná dřevěných krámků a v nich opět lákavé zboží, jako je sobí maso, bonbóny, pečivo, čokolády, sýry, zelenina atd. Mají to krásně vyskládané a pro oko velice lahodné - pro žaludek již méně, vzhledem k cenám, které ve Finsku panují. Ale zase tak strašně drahé to tam není, prostě jako všude v cizině.


Jako třešničku na dortu jsme si nechaly prohlídku Senátního náměstí s velkolepou bílou katedrálou Tuomiokirkko. Je to boží budova, obrovská, s mnoha schody, co k ní vedou. Dokonce jsme se podívali dovnitř, kde je to zařízené jednoduše, jako všechny luteránské kostely a přitom velmi pěkně. Působí to tam na člověka tak svobodně a ne jako v nějakých pravoslavných chrámech, kde má člověk pocit, že ho boží ruka rozdrtí jako mravence. Pomalu se blížil čas, kdy nás měl autobus vyzvednout před Uspenskou katedrálou. Prošli jsme si ještě jednou centrum, zavítali na nábřeží, které je z druhé strany Uspenské katedrály a potom se vydali na smluvené místo. Vzhledem k tomu, že celou dobu mrholilo, zdánlivě neškodně, byli jsme stejně celé mokré. Bohužel kvůli tomu taky nešlo moc fotit.
Hej takový hrdý výraz! :D

Ubytovali jsme se v hostelu, převlíkli se, uvařili slavnou večeři z nějakých těstovin v pytlíku, která byla tak hnusná, že jsme to vyhodily a akorát museli drhnout hrnec, k němuž se ty odporné těstoviny připekly. A běželi jsme znova do Helsinek, kde byl smluvený večerní sraz s Evie, cestou jsme se zase vyčůrali v osvědčeném Stockmanu. :D S mírným zpožděním jsme dorazili k soše Alexandra II. na Senátním náměstí. Evie nám ukázala ještě Skalní chrám, který jsme předtím sami nenašli. Vevnitř už bylo sice zavřeno, ale i tak to bylo fajn, kostel je totiž vysekaný ve skále a tím pádem se dá vylézt na jeho střechu, kde je takový skalnatý skoro parčík a pěkný pohled do okolních ulic. Potom nás Evie vzala ještě na procházku do parku, který je u moře a je z něj vidět na Suomenlinnu a další ostrůvky. Je na kopečku, takže je z něj překrásný výhled, zpátky jsme se vraceli přes Eiru, vilovou čtvrť bohatých, takže krásná procházka. Rozloučili jsme se u nádraží, s madr jsme ještě strčili hlavy do vestibulu metra, kde bylo nečekaně mnoho obchůdku a jedno mega ožralé stvoření, co já tvrdím, že to byl chlap a madr, že ženská. Smálo se to tak, až to vypadla, že z toho umře. Od tamtud už jsme utíkali po Mannerheimintie zpátky na ubytování, abychom spolubydlící nerušily nějakým nočním příchodem. Cestou už nás tak bolely nohy, že to bylo vážně vražedný a mysleli jsme, že už snad nedojdeme. Ale došli.
s Evie na Senaatintori :-)

Shrnutí na závěr Helsinek:
Moc jsem toho od nich neočekávala a o to víc mě nadchli, je to takové město příjemně upravené pro život jeho obyvatel. Spousta zeleně, všude cyklostezky, málo aut a čerství vzduch. Na kolech tu jezdí opravdu každý, vidíte tu třeba pána v saku, co očividně jede z práce. Na kole. Ono, když tu ty cyklostezky jsou a fungují, není se čemu divit. V Praze, kdyby člověk vyjel na kole do centra, je to o život. Tady ne. Ulice tu jsou čisté a široké, protože na nich prostě neparkují auta. A město taky vůbec není placaté a rozvleklé. V centru se za každým rohem něco příjemně mění, jedna ulice vede z kopce, jiná do kopce. Je tu klid a přitom ne takové mrtvo jako ve Stockholmu. Zkrátka bych si tu dokázala představit příjemné bydlení ve městě a přitom s chutí lesa, skal a moře. Jó Finové si to hold umějí zařídit. Myslím, že s vlastním programem jsme si to užili daleko víc, mámě jsem dělala takového pseudoprůvode a vykládala jí, který barák, co je. I s těmi ne příliš valnými znalostmi finštiny se mi tu dobře orientovalo, nápisům jsem většinou rozuměla, ale ono je tu všechno beztak většinou i v angličtině. Člověka to hrozně potěší, když třeba rozluští význam reklamy na zastávce a tak. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irbise Irbise | Web | 25. srpna 2011 v 16:12 | Reagovat

ty bláho, pěkný, vidělas toho víc než já:D ale já doufám že se tam ještě kouknu... a obdivuju tě že se domluvíš já s tim dost bojuju:)
ale musim souhlasit že Helsinki jsou nádhrený... a což menší města... všude stromy, lesy, jezera, cyklisti...:)

2 vivienne vivienne | Web | 25. srpna 2011 v 16:31 | Reagovat

to zní krásně, teda já bych se bála jít sama, bych se tam někde ztratila :-D

3 Zdebra Zdebra | Web | 25. srpna 2011 v 16:57 | Reagovat

Jestli se někdy dostanu do Finska, tak tě chci mít za průvodce. :-) :-D

4 Lúthien Lúthien | Web | 25. srpna 2011 v 19:16 | Reagovat

Narnie ve finštině? Tak z toho bych nic neměla, ale do sbírky by se hodila :-D Krásný článek a super fotky!

5 Čip Čip | Web | 26. srpna 2011 v 19:55 | Reagovat

Muselo to tam být skvělé. Pobavilo mě to s těma japoncema, ale nemůžeš se divit, to samé je i v česku (ikdyž nevím co turisté na česku vidí...).¨Jinak strašně ráda bych políbila finskou zem, strašně ráda bych dýchala ten severský vzduch... Zvádidím ti! :-)

6 Krasivija Krasivija | Web | 26. srpna 2011 v 22:02 | Reagovat

Proč mají ve Finsku hezcí traktory, hezčí nádraží a hezčí dlažební kostky, než my?

7 Lawiane Lawiane | Web | 27. srpna 2011 v 17:48 | Reagovat

[2]: ale neboj, šla jsem ještě s mámou a Helsinki jsou fakt jednoduchý :-)

[3]: ok klidně, mě by to hrozně bavilo a ráda bych to jednou dělala :D

[6]: protože to je prostě FINSKO 8-)

8 Usylmä Usylmä | Web | 27. srpna 2011 v 18:54 | Reagovat

Kiitos. Jsem tam jako Salomaa. :-D

9 Lily Addams Lily Addams | Web | 27. srpna 2011 v 20:05 | Reagovat

Ty ses ptala finsky - dobře ty! :-D Ve skupince je to o ničem, lepší je to samostatně, to si pak člověk může jít kam chce.Jej, teď jsem dostala chuť na něco finského :-D

10 Evie Evie | Web | 27. srpna 2011 v 21:32 | Reagovat

Skvelá recenzia :) Som rada, že sme sa mohli stretnúť a že si si Helsinki užila.. ja toto mesto absolutne milujem a aj po vyše 3 mesiacoch ma ešte dokáže prekvapiť :D:D Teším sa na zbytok recenzii :)

11 Babe Babe | E-mail | Web | 27. srpna 2011 v 22:12 | Reagovat

hehe! Usylmä mi říkala, že tam viděla někoho podobného Heini, nevzpomínáš si, že bys někoho takového taky zahlédla? :D *slint, slint Indica, slint* :D

12 Lawiane Lawiane | Web | 28. srpna 2011 v 18:04 | Reagovat

[11]: no, kdybych věděla, kdo je Heini, tak možná :D Kdo to je?

13 Babe Babe | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 18:44 | Reagovat
14 Christina Christina | Web | 29. srpna 2011 v 9:06 | Reagovat

no ty jsi teda cestovatel! 8-)

15 Endaria Endaria | Web | 31. srpna 2011 v 0:29 | Reagovat

Hele a co to bylo za den? Myslím jako datum:D
Jinak... dostala mě fotka s traktorem, je dokonalá. A tak celkově:D

16 Lawiane Lawiane | Web | 1. září 2011 v 10:32 | Reagovat

[15]: 15.8.

17 Endaria Endaria | Web | 1. září 2011 v 19:04 | Reagovat

[16]: Chceš... chceš mi naznačit, že jsme chodily po Helsinkách v TEN SAMÝ den? Já tam 15. přiletěla:D Podezření začalo panovat při tom saponátu v Havis Amanda, protože toho jsem si taky všimla. Pěny jak na pivu:)

18 Lawiane Lawiane | Web | 1. září 2011 v 20:21 | Reagovat

[17]: ááá! No škoda, že jsme se nepotkali, teda možná jsme se potkali a nepoznali :D

19 snowangel snowangel | Web | 7. září 2011 v 17:35 | Reagovat

pozerám na tie hodiny na tej poslednej fotke... Osem večer? A nie je voľako moc svetlo? Síce, 15. august, to ešte mohlo byť...

20 Lawiane Lawiane | Web | 7. září 2011 v 19:42 | Reagovat

[19]: jo jo, jsi všímavá, bylo tam vidět pořád docela dlouho, tma byla až tak v půl desáté

21 Kraw Kraw | E-mail | Web | 6. března 2012 v 14:39 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

22 Honzín Honzín | E-mail | Web | 6. března 2012 v 23:16 | Reagovat

no comment:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.