Erlend mě drtí

6. července 2011 v 23:44 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Erlend mě drtí.
Na to, že mi čtení jeho knih přišlo vždy nad míru vtipné, tak teď mě drtí. Mám pocit, že tu knihu nezvládám. Je nebezpečná. Zrovna tak ten pán v té knize od Erlenda. Čte knihu od Paula a nezvládá jí. Jsme na tom stejně. Vůbec mám pocit, že na tom jsme až moc stejně. Jenže ten pán v tý Erlendově knize právě došel do stavu, kdy nic nemá cenu a smysl. Sedí doma a tluče do zatlouhačky nebo stojí na dvorku a háže míčem o zeď. Ale já nemám ani zatloukačku ani míč. Bolestné. V Ikei ovšem mají zatloukačku…asi budu mít zatloukačku.


Sonata Arctica - Tallulah

Hej právě poslouchám Manowar! To je víc než divný, jelikož je nemám ráda, ale oni mají písničku Thor a ta se z nevysvětlitelných důvodů nalézá v mém počítači. A zase vyslovují Thor skoro jako Fór, to je příšerný! Zakázat.
Ale zpátky k jádru problému. Mám pocit, že jsem naprosto nepoužitelná k normálnímu životu. Jediný, co zvládám je psát, číst, učit se finsky, fotošopovat a jezdit na koni. A dělat divný zvuky. Víc nezvládám. A pro normální život je asi třeba …pardon, vsuvka - ten pán z Menouvrů právě nesnesitelně řve, to je ten důvod, proč je nesnáším…nesnáším, když chlapy v metalu řvou hlasem, jako by byli teplý. Zakázat. Přepnout song - Sabaton - Thundergods. Téma zachováno. …pro normální život je třeba i něco víc, než fotošopovat.
Pořád na něco čekám, že někdo něco udělá a že já mám jenom čekat, až to udělá. Jenže nikdo nic nedělá. Taky čeká? Měla bych přestat čekat a k něčemu se odhodlat. K nějaký akci. Rozjet to ve velkým! To zas ne, ale prostě něco. Nečekat. Protože to všechny akorát odradí. Když ono to nejde. Nejde to! Sakra!
Někdy má pocit, že být chytrý je na škodu. Člověk si pak moc věcí bere a o všem přemýšlí. Je špatné, že si myslím, že jsem chytrá? Ale já jsem - inteligenční kvocient my vyšel 136. To je nějak moc, co? Taky tomu nevěřím. Ale minimálně z toho plyne, že asi nemám IQ 90. Lidi co mají IQ 90 to musí mít v životě sakra jednoduchý. Určitě nepřemýšlí, jestli mají něco udělat nebo ne a prostě to udělají. A je to OK. Kdežto já nejsem OK.
Mám strach. Namlouvám si, že je mi to jedno, ale ono mi to není jedno. Bojím se, že to uteče, protože já nejsem schopná života. Je to tak bolestné. Tak bolestné! A pokaždé si říkám, že bych pro to teda měla něco udělat. Aby to bylo zachováno, aby to bylo spaseno. Jenže když pak dojde na lámání chleba, neudělám zhola nic. Jediné, co udělám je, že si v duchu řeknu: "příště". Jenže s tímhle příště, už taky žádný příště být nemusí.
Zvířata jsou stejně nejlepší. Jsou bezprostřední, jsou logický, jsou takový, jaký mají být. A je mi s nima nejlíp. Lidi nechápu. A neumím to s nima. Neumím s nima komunikovat, neumím se s nima chovat, tak jak se očekává, protože nedokážu odhadnout, co se očekává…a tak čekám…na příště. A nevím, co dělám špatně. Nevím, co je špatně. Odbarvený blondýny si myslí, že to ví a proto jsou OK. Jenže jsou to krávy. Nechci bejt kráva.
Asi bych měla být šťastna. Velice šťastna, jako sestra Ivy. Jenže nejsem. Vidím všechno temně, kazí mi to náladu, kazí mi to prázdniny. Měla bych přemýšlet o něčem jiném, jenže to nejde, když mi to není fuk. Pak si čtu Erlenda a ten mě naprosto drtí.
… Chce se mi spát. Moji rodiče se mají. Jsou v suchu. Za vodou. Já ne. U lva, předchozí věta vypadá vážně špatně. Jako bych byla osiřelá košilela. Měla bych něco udělat, jenže já to neudělám, protože to nejde. Tak bych měla alespoň přestat usilovně myslet, bolí mě z toho hlava. Mohla bych jít fotošopovat a přemýšlet pak o tom, jaké si udělat popisky do menu. To jsou fajnové myšlenky. Vcelku bezstarostné.
To, co chceme udělat, neuděláme proto, aby ostatní nevěděli, že to udělat chceme. Říká Ivy Walkerová, ale já si to nemyslím. Je mi celkem fuk, co ví a neví ostatní. Ostatně, kdybych nechtěla, aby něco někdo věděl, nevedla bych si tenhle blog.
Mým údělem je psát. Tak jako tvým je pamatovat si, jezevče.
Na poli staví posed, je fascinující sledovat, jak postupují rychle. A právě jsem vytvořila velké mokro v umývárce, protože mě chytl nápad, že musím komára sejmout v letu vodou. Povedlo se.
Erlend není lehké čtení. Je to těžké čtivo. Mění moje myšlení. Kdyby byl někdo mástr, mohl by i na mých článcích poznat období, kdy si čtu Erlenda. Mění i moje psaní. Krátké věty. A opakování. To je Erlend. A já pak takhle uvažuju. Krátce. Usekaně. Stroze. O velkých věcech.
Ti lidé, stavící posed, s ním vytvářejí vážně divné zvuky. Zní to, jakoby brečela kočička.

Modrá je dobrá. Komáři nejsou modří.
Komáři nejsou dobří.

P.S. Tohle říká Erlend:

To co bych teď potřeboval nejvíc, je starší muž. Mistr. Takový, který by mi řekl, jak spolu věci souvisí.
Měl by po mě žádat, abych dělal domácí úkoly, o kterých bych si já myslel, že jsou nesmyslné. Já bych byl netrpělivý a protestoval bych, ale stejně bych je dělal. A nakonec po mnoha měsících tvrdé práce bych pochopil, že se za tím vším skrýval hlubší význam a že mistr měl po celou dobu vychytralý plán.
Najednou bych byl schopný vidět velké souvislosti. Prohlédnout věci a předměty. Vyvozovat závěry o světě a o lidech. Byl bych taky schopný se ovládat a vyvolávat v druhých to nejlepší a všechno to ostatní. A mistr by řekl, že už mě nemůže naučit víc, a pak by mi něco dal. Velký dar. Třeba auto. A já bych řekl, že je to moc a že to nemůžu přijmout, ale on by na tom trval a pak bychom se rozloučili srdceryvně, ale solidně. A pak bych vyjel do světa a potkal bych někoho, nejlíp nějaké děvče a založil bych rodinu a možná firmu, která by mohla nabízet nějaké prima zboží a služby.
Tak by to mělo být. K sakru. To je přece jasné.
Nikdy by to nemělo být jinak.
Ale takových mistrů je jako šafránu.
Nikdy jsem nepotkal jediného mistra.
Všechno nasvědčuje tomu, že to bude muset zvládnout sám.
Jsem přesvědčen o tom, že tu jde o zápal. O jeho nedostatek.
Musím ho najít. Znovu ho získat.
Je tam venku.
Nejspíš je zbytečné o tom mluvit.
Je to trochu zenové.
Dokud se budu snažit, nikdy to nezvládnu.
Jen když se snažit nebudu, zvládnu to.
Pekelní buddhisti. Myslí si, že jsou tak proklatě chytří.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evelin Evelin | 7. července 2011 v 14:18 | Reagovat

U Lva ty máš nový design! To je ale fešák!
Ve tři je to ou-ká, uklízení se odkládá, sice už se odkládá skoro tejden, ale na to se nehraje.

2 Zdebra Zdebra | Web | 7. července 2011 v 16:27 | Reagovat

Taky o všem moc přemýšlím a než stačím něco říct, tak už se několikrát změnilo téma, takže radši mlčím, než aby se o mně říkalo, že jsem opožděná a podobný kecy. Jenže oni nepřemýšlí. A když si nepromyslím, co říct, tak potom koktám.
Třeba by ses někdy fotošopováním mohla živit.

3 fresh-cream fresh-cream | Web | 12. července 2011 v 16:20 | Reagovat

Bojim se tě.
Huh, tu náladu asi chápu?
Matky chtěj mluvit vůbec o divnejch věcech.
Jinak stopu zdar.

4 Dominikvales Dominikvales | E-mail | Web | 29. září 2011 v 11:07 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.