Promiňte, ale muselo to být

18. března 2011 v 20:58 | Lawiane |  Jednorázové - Depresivní
Dobrý den, pozdrav není věru nikterak veselý. Právě se totiž podrobuji jakési zcela nedobrovolné a omylem započaté odvykací kůře mé závislosti na internetu. Odpoledne se mi totiž povedla taková velice inteligentní věc - dělám si pořádek v počítači a při té příležitosti mi přijde fajn odinstalovat si nějaké nepotřebné programy. Normálně se vždycky kouknu, co je ten program zač, ale dnes (vážně chytrost všech chytrostí - učme se z vlastní blbosti) jsem si řekla, že prostě jen tak odinstaluju nějaké věci, u nichž si podle názvu, řeknu, že je nepoužívám. Oj, oj, taková chyba! Kéž by šel vrátit čas. Zkrátka jak to tak vypadá, odinstavovala jsem si nějaký podstatný ovladač či co a nejde mi internet, wifi je sice zapnutá, ale nezobrazí se mi žádné sítě. Smrt. Asi to bez cizí pomoci napravit nedokážu. Smrt nadruhou. Chyté rady počítače mě odkazují na samé rady a aktualizace online, což ten počítač není s to pochopit, že on NENÍ a NEBUDE online?! Hrůza, nevíte, nděkdo, co s tím? asi s tím budu muset někam zajít. Ale někam zajít znamená vydat peníze a to se mi nelíbí - vydat peníze, jen protože jsem jednou špatně klikla. Smrt natřetí. Takže se nikam choditi nebude, alespoň ne v dohledné době, buď to nějak zmáknu, nebo nebude net. A divíte se jaktože píšu tenhle článek? Dokonce ho píšu z pohodlí domova, ba přímo svého pokoje a své postele. Máma má totiž naštěstí dva počítače, takže trůním na jejím noutbučku, který je věru nesympatiský, ale co se dá dělat. Hoj a z netu se rázem stalo opět nedostatkové zboží. Ale to se nějak vsákne, hlavní přeci je, že pojedu do Suomi. Můj drahý počítač se s absencí netu alespoň přestal sekat a vypínat obrazovku, to mě těší, už mi to dělalo starosti, tak takhle je alespoň zdráv a já budu mít třeba čas dělat nějaké užitečné věci a ne jen v kuse kontorlovat fejsbůk a blog, zda mi někdo někam nenapsal. (Což právě dělám - OK, můj ctěný spolužák se mi snaží poradit, až na to, že radu stejně nepobírám :-o ).
Dost řečí, prostě z tohoto faktoru plyne, že možná přestanu být takový závislák na netu, ale že tady to nijak pohasínat nebude, jelikož existuje co? Přeci madr nesympatický noutbuk, co má monitor široký jak kráva a vysoký, jako posekaná tráva!
Dneska jsem fotila. Sebe. Možná by bylo fajn, dát sem ty fotka, ale to bych je musela přendat z mého noutbučku na tento a to je moc námahy.

Dost bylo okecávání, pod perexem naleznete jakousi povídečku ve které vystupují lidičkové z mojí knížečky, ale tohle do knížečky nepatří. Paní Irja v knížečce je nevrah a je přeživši.


Tarja - Sadness in the night
Auto uhánělo po dálnici, ručička na tachometru ukazovala hodnotu daleko přes omezující cedule. Žena za volantem se přesto nesoustředila na přítomnost…
Už je to za ní, je to pryč. A bylo to tak snadné…
Ač nechtěla, musela si v hlavě stále přehrávat posledních čtyřiadvacet hodin svého života. Kdyby jí je někdo ukázal před pár lety, nikdy by tomu nevěřila a přece - teď to byla pravda.
Flavio, její manžel, všechno to zavinil on. Ponížil jí, ponížil jí tak moc, že už se to nedalo snést, že musel nastoupit spravedlivý trest.
Bylo to včera večer, kdy zase přišel domů s myslí zjitřenou alkoholem, smrad kouře a alkoholu se mu táhl v patách. Né poprvé a zdánlivě také né naposledy. Připravila mu večeři pod nos, ale Flaviovi nebyla po chuti. Byla špatná, protože jí udělal ona. Všechno co udělala ona, bylo špatně a všechno co řekl on, byla pravda…vždycky a bez výjimky. Nechtěla se hádat, už dva roky snášela to ponižování, zneuctění, jen proto, že se nechtěla hádat. Zavřená pusa, nic neříkat, radši. Vyhodila jídlo do koše a chtěla se mu klidit z očí, nemusí být s tím hulvátem v jedné místnosti, není-li to nezbytně nutné.
Zastavil ji jeho hlas. Příkaz.
Otočila se na prahu místnosti a obrátila oči v sloup.
Odpověď muže podráždila, Irja chtěla zmizet k sobě do pokoje, ale Flavio stál najednou vedle ní a zastoupil jí cestu. Bohužel měl tu vlastnost, se rychle a nečekaně přemisťovat z místa na místo. Chytil jí za zápěstí.
Radila mu, ať jí nechá. Nepříjemně jí zkroutil ruku.
Irja stiskla rty, byla zvyklá, že jí čas od času způsobuje bolest. Jen tak nebo protože se mu připlete do cesty. Snědý muž se jízlivě usmíval, věděl, že povolí, poslechne.
Během toho, co se motala v kuchyni, připravovala svému tyranovi druhou večeři a sypala do hrnce těstoviny s příměsí vlastní hořkosti a slz, vstoupil do ní pocit, že číše její trpělivost přetekla. Dokud neopustila domov a neodjela sem, byla tak vyrovnaná, silná, nic jí nedokázalo rozházet. S úsměvem na tváři a odvahou v srdci. A teď? Co se to s ní jen stalo? Jak to že vůbec nebojuje?
Při pohledu na to, jak si Flavio složil nohu přes nohu, na stůl a v botách, v ní jen narůstal vztek. Sžírající, obviňující vztek, na člověka, který jí zničil život, udělal z ní ustrašenou otrokyni, která mu jen ustupuje. Sžírající vztek rostl a rostl, až v její mysli zažehl plamínek zoufalého plánu.
Položila těstoviny na stůl a odešla si konečně lehnout. Ještě předtím, než se schovala pod peřinu, kterou měla kolem sebe omotanou jako ulitu bezpečí, prohlížela si svůj odraz v zrcadle. Byla mladá, byla hezká, rovné tmavé vlasy jí spadaly na ramena…prohlížela si svou postavu, až na několik modřin a pohaslou jiskru v očích, musela konstatovat, že nevypadá špatně. Jejího těla byla škoda pro takového…ani pro Flavia nenacházela žádný vhodný výraz, veškerá hanlivá označení byla nedostačující pro to, čím on byl. Mohla by dost dobře, začít nový život. Někde jinde, s někým jiným… Chvilku se ztratila v představách. Jaké by to bylo mít někoho, koho by mohla milovat a ne nenávidět?
Flavio narušil její ulitu bezpečí. Moc dobře věděla, co bude následovat. Další zneuctění, další zabíjení jejího těla. Chtěla se schovat sama sobě, vypařit se. Nebýt. Rozplynout se v těch jeho ohavných rukách, které umí jen mučit a ničit, stát se v nich pouhým nic a uniknout tak jejich doteku, jenž tak pálí. Ale nešlo to, byla tam pořád, z masa a kostí, jeho cílem. Pryč s city a nemyslet na nic byla jediná obrana, nechat vypařit alespoň duši. Nebo spíše, to co z ní zbylo. Plamen nenávist a touhy po pomstě, po osvobození rostl s každou vteřinou. Dneska to bylo naposledy, žádný jeho další dotek už si líbit nenechá.
Když si ráno Flavio hověl ve vaně plné horké vody a ona mu měla donést něco k pití, vstoupila do koupelny s nezvyklým úsměvem. Jakýkoli úsměv byl v jeho blízkosti nezvyklý. Posadila se na okraj vany, muž po ní střelil žádostivým pohledem, potom sebral skleničku z její ruky, ruky která byla pevně odhodlána vyplnit své poslání. Zaklonil hlavu, jak mu doušky červeného vína stékali do krku. Tak příhodně jí nastavil svá slabá místa. Irjina ruka se mu ovinula kolem snědého krku, nejdřív něžně, klamavě, ale pak ukázala svou pravou podstatu a změnila se v hada, který drží svou kořist. A nepustí. Flaviovi došlo, co se děje. Bránil se, měl zdánlivou převahu. Mužská síla byla proti křehké ženě mnohonásobně větší, ale Irja pro tuto chvíli nebyla křehkou ženou. Byla hadem, nenávidějící manželkou, pomstou, oprávněné zlo jí kolovalo v žilách. Byla vrahem. Cákance vody kropily koupelnu, volaly o pomoc za svou oběť a přitom ji nemilosrdně pohlcovaly.
Držela mu hlavu pod vodou. Nebylo to snadné. On nechtěl. Bojoval, nechtěl jí podlehnout jen tak. Myslel si, že má právo na život, ale to už dávno prohrál v kartách a utopil ve víně. Ale její síla nebyla jen ta obyčejná, fyzická. Buď ona, nebo on, nebude dvou vítězů, nebude žádného smíření. Ta nenáviděná hlava se pořád vynořovala, chtěla dýchat. Zaťala zuby, přála si, aby už to skončilo. Ta scéna jí začínala děsit, ale musí vydržet. Stiskla ještě pevněji, už mu nedovolí dostat ten zlovolný obličej nad hladinu.
Upíral na ní vytřeštěný zrak z vody. Snad nechápal, že mu to patřilo? Odvrátila pohled a jen držela. Pak se ale znovu podívala a cítila zhnusení. Nad ním, jeho zbabělostí, jeho nepochopením ničeho. Přestával vzdorovat, ke hladině se draly už jen bublinky. Prohnilá duše přišla o své tělo. Najednou jakoby v ruce držela pouhý kámen, bez života, bez vůle. Konečně ho pustila. Nelitovala toho, byl to pocit úlevy. První po několika letech. Už nebude nikdo, kdo by jí zraňoval. Z jejího světa zmizelo zlo. Zmizelo však jen na oko, z vnějšku. Ve skutečnosti se stáhlo do ní. Skrytá zášť zplozená vraždou.
Opustila mokrou místnost, chladnoucí tělo a odešla, aniž by za sebou zavřela dveře. Bylo dokonáno.
Teď ujížděla pryč, pryč ze země, od toho místa. Domů, tam kde trávila dětství, kde bylo vždy bezpečno. Dálnice ji vedla do zatáčky, stejně jako kamion s ospalým řidičem z protějšího směru. Nevnímala okolí. Byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Muž už nestihl zabrzdit, když mu do kamionu vletěl její Citroen. Osud zastával heslo: oko za oko, zub za zub.
Ostatní lidí v několikakilometrové koloně nadávali na ztrátu času, když záchranáři vytahovali z trosek její mrtvé tělo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jilliane Jilliane | Web | 18. března 2011 v 21:07 | Reagovat

Jo no, myslim, že jedu na ten samý :D ale ještě se radši podívám, abych tady nevykládala nějaké kecy. Ale byla by to sranda :-D pravděpodobně bych ze sebe nevykoktala ani slovo.

2 Jilliane Jilliane | Web | 18. března 2011 v 21:23 | Reagovat

Tak to je tenhle :-) a jedu s rodičema, teda přesněji s tátou. Bohužel jště nemůžu nikam jezdit sama, tak jede i otec.

3 Evelin Evelin | Web | 18. března 2011 v 21:32 | Reagovat

A nemůžeš ten program třeba ještě mít v koši nebo tak něco? Nebo, mám dojem, že jde nějak obnovit systém na dřívější bod v čase - jakože bys "vrátila" počítač do doby, kdys ten ovladač ještě nesmazala... jenže nevím, jak se to dělá a jestli by to vůbec pomohlo.

Jů, ta povídečka je pěkná, i když jsem teda hned věděla, že ho zabije, ale četlo se to hezky.
Sakra, proč jsi jí nechala umřít? Chudinka! (Pardon, ale já nezastávám heslo "oko za oko, zub za zub" :D) Mě příjde, že už to celé pak není tak efektní, ale to si možná myslím jenom já :D.

4 Evelin Evelin | Web | 18. března 2011 v 21:33 | Reagovat

Jo a jo, můžem se sejít třeba na Opatově, fujky, stejně se tu frájinu určitě nebudu učit.

5 Lawiane Lawiane | Web | 18. března 2011 v 21:37 | Reagovat

[3]: v koši to neni, to jsem taky zkoumala. Momentálně tam cosi instaulu, tak snad.
No, umřela šudinka :-o V povídce je postavy opět nutno zmučit :D Já taky nezastávám oko za oko, ale osud  to zastává :D

[4]: já se jí taky neučila, přišla jsem na to, že na test vlastně budu chybět.

6 Jilliane Jilliane | Web | 18. března 2011 v 21:37 | Reagovat

Jo to já taky :-D ikdyž možná mě radši nechtěj vidět :-D Ale souhlasím, Finsko bude paráda a taky dobrá příležitost jak využít finštinu.

7 Evelin Evelin | Web | 18. března 2011 v 21:52 | Reagovat

Cože, to jako fakt? Dobře ty!! To musí být fajn pocit, mě se určitě nikdy ještě nic kompovitýho samotný opravit nepovedlo :D.
OK, v 18:00 na Opatově. Doa už jsem, ale obrázky žádné další nejsou, on na to nakonec moc čas nebyl. Akorát mám náčrtek nějaké slečny, která se mi moc nelíbí.

[5]: Jo, já doufala, že tohle napíšeš; osud je zvině :D

8 Lenule Lenule | Web | 18. března 2011 v 22:16 | Reagovat

Hezké, moc...ale dosadila sem si tam nějak Tarju a Marcela a jezdí mi teď mráz po zádech :D

9 Lawiane Lawiane | Web | 18. března 2011 v 22:20 | Reagovat

[8]: ty seš hustá, oni jimi totiž jsou inspirování :D Teda ne že by byl Máca zloduch a Tarja vrah, ale když jsem ty postavy vymýšlela, tak to vzniklo z nich :D

10 Lenule Lenule | Web | 18. března 2011 v 22:28 | Reagovat

[9]: Já sem vadná :D Todle neni normální :D

11 pavel pavel | Web | 19. března 2011 v 0:02 | Reagovat

Taky si myslím, obnovit na dřívější bod v čase. Jinak co se týče počítače, taky jsem takovej samouk. ;-)

12 Avilan Avilan | Web | 19. března 2011 v 9:27 | Reagovat

Heh, tak to jsi dobrá :D Já jsem taky jednou chtěla odinstalovávat programy, které nepoužívám, ale zjistila jsem, že tam jsou všude jen věci, které jsem v životě ani neviděla, tak jsem to radši nechala tak, protože vím, že bych jinak dopadla podobně jako ty :D

13 Eleneora Eleneora | Web | 19. března 2011 v 9:28 | Reagovat

Odvikací kůra na internetu? ( nebo jak to mám říct) Tak to by u mě asi neprošlo :D Jestli to zvládneš tak ti budu tleskat, protože já bych to asi nedala :)

14 Lily Wednesday Addams Lily Wednesday Addams | Web | 19. března 2011 v 9:54 | Reagovat

Budu se těšit, až se ty fotky tady objeví :-)
Jinak povídka se mi líbí. A na počítače jsem totální antitalent :-D

15 Evelin Evelin | Web | 19. března 2011 v 10:35 | Reagovat

Jojo, jde to.

16 Veronika Veronika | Web | 19. března 2011 v 12:16 | Reagovat

Flavio je svině chlap, patřilo mu to, já být Irjou, asi bych ho ale nezabila. ...Škoda, že to s Irjiší takhle dopadlo...

17 vivienne vivienne | Web | 19. března 2011 v 12:42 | Reagovat

ta povídka je moc pěkná i když to nekončí šťastně

18 Peťa Peťa | Web | 19. března 2011 v 16:33 | Reagovat

Máš uá nás hodnocení

19 Krasivija Krasivija | Web | 19. března 2011 v 20:58 | Reagovat

Flavio je hufláč. A pardon.

20 Kubabula Kubabula | Web | 20. března 2011 v 9:11 | Reagovat

ahoj, u mě na blogu www.kubabula.blog.cz je diskuze o UFO! Zapoj se a vyjádři svůj názor! :-)

21 Teraxa Teraxa | Web | 20. března 2011 v 21:52 | Reagovat

To vypadá, že sis odinstalovala ovladač k wifi. Zkus do googlu zadat typ pc a ovladač a mělo by ti to něco najít. Mě už se to párkrát povedlo, ale protože je mám schované v pc, tak je to v pohodě.

22 Marilla Marilla | Web | 21. března 2011 v 11:41 | Reagovat

Krásné dílko :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.