Mika Waltari - Cizinec Přichází

5. března 2011 v 22:09 | Lawiane |  Literatura ze severu
Mika Waltari - Cizinec přichází (Vieras mies tuli taloon) 1937

Novela odehrávající se na finském venkově v první polovině 20. století, je považována za vrchol Waltariho předválečné tvorby.

Příběh líčí vztahy mezi čtyřmi lidmi žijícími na samotě statku. Žena, která má bláznivého zbabělého a alkoholického manžela, sama je uzavřená a svůj smutek zahání těžkou prací. Starý poctivý muž Herman, jenž cítí, že se jeho život blíží ke konci. A nově příchozí čeledín Aaltonen, který utekl na venkov před stereotypem městského života a prací ve fabrice. V příběhu je výrazný symbol jara, návratu života do přírody a zároveň příchodu Aaltonena, který dokáže chladné ženě vrátit city, stejně jako slunce dokáže rozehřát zmrzlou půdu. Krátké léto je pak dobou, kdy i do ztichlého stavení plného mrzutých vzpomínek, přichází náznak radosti z života a zábrany mezi Aaltonenem a ženou mizejí. S koncem léta se však znovu vrací strach, starý Herman cítí, že léto bylo jeho poslední a podzim mu přinese smrt. Žena čeká s Aaltonenem dítě a zdánlivě šťastni plánují společnou budoucnost, přes všechny zdary však podvědomě cítí, že na ně čeká hrozba. Hrozba v podobě psychicky narušeného muže, žijícího v zadní komoře. Ten jednoho dne, najde starou vojenskou pušku a přes svou zbabělost se rozhodne nevěrné ženě pomstít. Kniha končí tragicky, Aaltonen je zabit tímto mužem a zoufalá žena na oplátku zavraždí vraha svého milého. Zůstává na statku sama, těhotná, s mrazivou zimou v zádech a starcem, kterému plnou poslední dny života.
Kniha má svůj osobitý styl a rytmus, kterým plyne každá věta. Je napsána velmi pěkným jazykem, který čtenáři přináší potěšení ze čtení samotného, nezávisle na ději.
Poetické obrazy krajiny doprovází úskalí lidských povah. Mnohdy se sice některé popisy příliš opakují (např. že žena má tvrdé a pracovité ruce, avšak krásné), ale po chvíli si na ně čtenář zvykne, neboť zapadají do onoho stylu psaní. Pokud si chcete přečíst něco literárně hodnotného, vřele doporučuji.

Ukázka:
A zase tu byl jasný, bezvětrný den s neuvěřitelně vysokou, čistou oblohou. Pole byla šedohnědá hlínou a žlutá strništěm a z domů ve vsi stoupaly sloupy kouře do stále chladnějšího vzduchu. Na polích se houfovaly vrány a vysokým nebem se rozléhal křik stěhovavých ptáků. V podvečer vyšli všichni tři, Aaltonen, Herman a žena, na dvůr a žena v tiché pýše položila před zraky starého hospodáře ruku na pevné rameno svého čeledína. Stáli mlčky, dívali se na pole a na nebe, na vesnici pod sebou, na ztemnělé koryto řeky mezi poli a všichni tři prožívali tichou radost hospodáře po dobrém roce. Strach z budoucnosti je v tu chvíli netrápil, jejich srdce naplnil šálivý pocit jistoty - že tak to bude už napořád, neboť tak to bylo dobře.

NEKOPÍROVAT!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivet Ivet | Web | 21. dubna 2011 v 20:44 | Reagovat

První kniha, co jsem od Waltariho četla. A zezačátku mi dělalo trochu problém se do ní začíst. Ale nakonec se zadařilo a musím říct, skvělá kniha :-)

2 Žakuj Žakuj | E-mail | 18. června 2011 v 16:45 | Reagovat

Velmi dobrá kniha.  Taky rád píšu, Waltari je můj vzor - píše takovým stylem, jak to mám rád já. :-)
Hodně mě inspirovala dvojice knih Cizinec přichází a Dohra, což byly v podstatě první knihy, které mě neskutečně zaujaly. :D

3 Lawiane Lawiane | Web | 19. června 2011 v 21:44 | Reagovat

[2]: Jeho styl se mi taky líbí, má pěkný jazyk. Mimochodem máš moc dobrou přezdívku :-)

4 Žakuj Žakuj | E-mail | 24. června 2011 v 23:08 | Reagovat

Díky :-)

5 Žakuj Žakuj | E-mail | 24. června 2011 v 23:25 | Reagovat

Zkusím něco vymyslet, abyste mi věřili s tím stylem :-)

Měděně zbarvená vrba se skláněla nad čirou hladinou městského rybníka, na nějž dopadalo sluneční světlo a díky své vysoké intenzitě dodávalo krásy na leknínech a všelijakých vodních rostlinách. Co se týče teploty vody, ta byla každý den asi o dva stupně vyšší, neboť slunce bez přestání pálilo, ačkoli byl již dlouhodobý podzim a několikero listů spadlo přímo mezi lekníny. Vlažná voda znamenala výhodu i pro různé druhy žab, které dennodenně vysedávaly na plujících listech a při chytání much se v duchu modlily, aby se s nimi nepřeklopila jediná květina, poněvadž by jim to způsobilo velké zklamání a nedostatek potravy, která by se jim vysmála za to, že ji nechytily. :-)
To myslím stačí :-D

6 Lawiane Lawiane | Web | 25. června 2011 v 18:33 | Reagovat

[5]: :D :D dobrý no, ty žáby a vysmátá potrava, to je nej :D :D

7 Žakuj Žakuj | E-mail | 26. června 2011 v 17:50 | Reagovat

Lawiane: nechceš, abych ti někdy něco napsal na mail? :-) Stačí říct :D

8 Démon zášti Démon zášti | E-mail | 11. srpna 2011 v 22:20 | Reagovat

Skvělá kniha :-) Když jsem ji četl, připadal jsem si, jako kdybych tam byl! :-D Až budu dospělý (možná i dřív), chystám se napsat nějakou knížku o démonech, musím říct, že Waltariho knihy mi vcelku dost pomohly: i matka mi říkala, že se moje psaní povídek zlepšilo. Právě začínám číst knihu Krvavá lázeň, nevím, jak to přesně říct, ale prostě se mi líbí Waltariho styl psaní. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.