Ukázka z knížečky - konec jídla!

8. února 2011 v 22:53 | Lawiane |  Ukázky z mé "knihy"
Tak si říkám, že už jsem vám sem hodný čas nepodstrčila nějaký ten úryveček z mojí knížečky, kterou momentálně zase vůbec nepíšu (prostě se to odkládá na letní prázdniny) a na kterou se momentálně taky dívám velmi kryticky a hodlám jí značně překopat a domyslet a části úplně přepsat, jelikož mi s odstupem času přijdou velice nekvalitně napsané. 
Tahle část mi, ale zrovna přujde dobrá. Teda snad. Proto jí sem dávám. Logicky.
Nějaký nepatrný úvod do děje: Ti lidé jsou už v jiném světě, ten se ale od našeho skoro neliší, jen je to tam více "středověké", ale hlavní rozdíl zpočívá v morálních hodnotách, jaké tam lidé mají a ty jsou horší...Lidem došlo jídlo a proto se rozhodli jít do vesnice a požádat tam o pomoc, jenže místní jim zabouchli všechny dveře před nosem...dál už račte zjišťovat sami. 

P.S. Asi tam bude hodně chyb, nechce se mi to ale kontrolovat (jsme debil, s tím už se nic nenadělá)
P.P.S. Pochybuju, že si to vůbec někdo přečte, je to otravně dlouhý. 

A poslední kec na závěr...kdyby někdo toužil vědět, jak ti lidé, o kterých tam píšu vypadají, nechť zabrousí do tohoto článečku.



            Naivní představy o tom, že jim tu někdo pomůže jen tak, z dobré vůle, je tedy opustili. Vrátili se na zpátky na hlavní ulici. Leena postřehla, že někdo zabočil k nim a skrývá se u zdi domu, jakmile se však otočila a osoba zjistila, že byla odhalena. Vystoupila do středu ulice a prošla kolem nich, jakoby nic. Byla středně vysoká a kráčela rychlým mladistvým krokem, do obličeje jí spadala široká kapuce, když byla vedle nich, dalo se ve světle okolních oken poznat, že je to mladý muž nebo spíš chlapec. Prošel, aniž by jim věnoval jeden pohled a zmizel v blízkém dvorku.
            "Já už na to kašlu. Mám hlad, že jestli se okamžitě nenajím, sním asi sám sebe. Jdeme do té hospody!" rozhodl Tapio a vykročil tím směrem. Irja mu klusala v patách a chrlila na něj otázky, které mu nebyly vhod.
"Počkej! A čím to chceš jako zaplatit?" tahala ho za rukáv, aby ho zbrzdila.
"Nevím. Něco jim dáme," odsekl a nezpomaloval.
"Něco jim dáme?" vypískla. "A co jim chceš dát? Dřevěný oštěpy? Nebo špinavý triko? Vždyť nic nemáme!"
"Tak jednoduše nezaplatíme," odpovídal, jako by ho její otázky už nezajímaly.
"Viděls kolik je tam lidí. Těm neutečeš," už ji rozčiloval, tak ho prudce zatáhla k sobě, aby konečně vnímal, co říká.
Jejich dohady ukončila Leena. Napřáhla k nim ruku: "A co tohle?" otevřela dlaň a na ní se leskla velká zlatá mince.
Tapio jí vzal okamžitě do ruky a zvědavě si ji prohlížel, "Kde jsi to vzala?"
"Našla jsem to na zemi, pár metrů odtud, u toho výklenku."
"Ty seš zlatá!" poplácal jí po zádech. "Za to ti odpouštím tu vyplašenou srnu."
"Teď už doufám nic nenamítáš?" obrátil se na Irju s lehce výhružným tónem.
"Nevíš kolik to je, třeba to je obyčejný drobák."
"Drobáky nejsou zlatý. Pokud to nebude stačit, budeme dělat, že jsme měli víc a někdo nás okradl. Nebo jsme to ztratili."
Nakonec se s tím spokojila a tak vlezli do špinavého lokálu. Kupodivu se dost vylidnil, dokonce se tu našly tři volné stoly a tak hned zapadli za ten nejbližší a čekali, zda k nim někdo přijde. Byla to místnost docela malá, zakouřená a tmavá. Postaveno do ní bylo co nejvíce těžkých stolů, na kterých hořely veliké svíčky a osvětlovaly tváře místních vejpitků blikotavým světlem. Kromě jedné podivné ženštiny, která se ke všem podezřele lísala, tu byla Irja s Leenou svého pohlaví jediné. U protějšího stolu seděli dva muži, z čehož jeden měl hlavu zakrytou kápí, a o něčem vážně diskutovali, přitom čas od času vrhali nepříjemné pohledy na nově příchozí. Ještě než se stihli pořádně rozkoukat, přivalil s k nim objemný výčepní. Tedy spíše přišlo jeho mohutné břicho a až v dálce za ním se dala rozpoznat plešatá hlavička. Kolem pasu měl ovázanou zástěru a v kapse zastrčenou tužku a útržek papíru.
Chtěl vidět peníze. To nečekali. Zaskočil je, Tapio nejistě vytáhl zlatou minci a podal mu jí do sádelnaté dlaně. Čekal, že se jim buď vysměje a vyhodí je nebo bude vše v pořádku.
Chlap pozdvihl obočí, nakrčil černý knír a potěžkal platidlo. Ničemu se nesmál, spíše to vypadal, že se diví přesně z opačného důvodu. Když uznal, že je pravá, hodil ji zpět majiteli a vytáhl si cigaretu z křivé pusy: "Co to bude?" zamručel.
Objednali si cosi, za čím se mohl skrývat guláš, ale taky nemusel a pivo, aby se tak nelišili od místních. Ti před sebou totiž neměli nic jiného, než několik napěněných půllitrů. Po dosti dlouhém čekání, kdy je všichni okukovali nepříjemnými pohledy, k nim dorazilo ono jídlo. Příliš vábně nevypadalo, ale sníst se dalo, obzvláště po tom, co člověk týden jedl jen jablka. Mezitím přišlo několik dalších lidí a jedním z nich byl i ten mladík, který měl kolem nich tak na spěch v jedné ze zapadlých uliček.
"Grine, že sem vůbec lezeš!" vyštěkl na něj břicháč zpoza pultu. "Neříkej, že máš peníze!"
Místností zazněl smích, ale mladík se nesmál. Sedl si k vedlejšímu stolu, kde nikdo nebyl, shodil si kapuci a zatřepal hustými hnědými vlasy, které měl docela krátké.
"Nech toho a nalej mi jedno!" ohradil se a zamával ve vzduchu mincí, který byla mnohem menší, než ta jejich.
Hostinský si ale nedal pokoj: "No né, kde jsi to vzal? Že tys to někde ukrad?" pak ho to ale přestalo bavit a tak mu přinesl pivo, jak zněl požadavek. Pustil ho na stůl schválně z takové výšky, že nemalá část obsahu vystříkla Grinovi do tváře. Pak shrábl minci a odvalil se zpět za pult.
            Leena ho nenápadně pozorovala. Nezdál se být nijak špatný, aby si zasloužil takové chování. Naopak, působil z celé společnosti nejslušněji, možná to dělal jen jeho věk, ale přesto Leeně přišlo, že má takový čestný obličej a výraz, jemné rysy trochu hranatější tváře s příjemnýma klidnýma očima, které rozhodně vyzařovali více inteligence než prasečí očka výčepního. Spadala mu do nich ofina, kterou se často snažil přimět, aby zůstala na straně, ale neposlouchala ho, byla na to moc krátká. Párkrát se setkali pohledy, ale Leena hned ucukla jinam, aby nepoznal, že ho tak okukuje.
            Během toho, co Leena zkoumala terč místního posměchu a shledávala ho velice sympatickým, Tapiovi se přestával líbit jeden z místních štamgastů. Koukal na ně se svými dvěma kumpány už od začátku, ale teď už na ně začal i ukazovat, což ho rozčilovalo. Za prvé ještě neměli dojedeno, aby mohli odejít bez vlastní škody a za druhé ho to ponižovalo, nikdo se z nich nebude dělat zvířátka k očumování. Teď se celá jejich skupinka rozchechtala a očima blýskali po Irje. Tapio předstíral, že o tom zatím neví, tupě zíral do talíře a přemýšlel, jak z téhle situace vybruslit, pokud se bude dál takhle rozvíjet.
Irja, která byla obvykle méně vnímavá než on, si toho všimla taky. Šťouchla do něj pod stolem nohou: "Oni na mě čumí!" zašeptala naléhavě a vyndala si vidličku z pusy.
Protější partička už to začala vážně přehánět, k nezastíranému pokukování právě přidali nevhodná gesta.
"Já vím, tak dělej, že patříš mě!" šeptal a přestal hypnotizovat talíř.
"Co?"
"Tohle," přimáčknul jí k sobě a začal jí líbat, aby to všichni viděli.
Všimla si toho i Leena a vykulila oči. O chlapech naproti nic netušila. Co má tohle zase znamenat? Irja to zřejmě taky nepochopila a začala se vzpouzet.
Její náhradní matce se to nelíbí, tak proč jí to dělá? Mračila se dívka.
Odstrčila ho od sebe a odtáhla se dál: "Tobě snad přeskočilo? Co to děláš? Neměl jsi v tom guláši něco?" Tím vyvolala na nepřátelské straně ještě větší zájem.
"Šššš! Ztiš se prosím!" nutil se zůstat v klidu. Ona si snad sedí na vedení. "Ten chlap naproti si na tebe dělá zálusk, takže jestli s ním nechceš mít problém, měla jsi právě dělat, že už jsi zadaná. Jestli sis nevšimla, tak kromě té necudné děvy," rozhlédl se po místnosti, "která už někam zmizela, jste tu jediný ženský. Vzbuzuješ prostě moc pozornosti." vysvětloval jí s pohledem opět zapíchnutým do jídla. Nakonec odložil příbor, i když ještě nedojedl: "Radši bychom měli jít."
"Ty mě děsíš. Půjdeme! Nechci tu už sedět ani minutu!" už taky šeptala a dokonce se přisunula zpátky. Chystali se zvednout, ale pozdě. Vousatý vedoucí, to vytušil a zvednul se dřív. Pracky si opřel o stůl a houknul na ně: "Hej ty, nechceš mi půjčit tu ženskou?"
Irje se rozšířily zorničky a vrhla na Tapia zoufalý pohled volající o pomoc. Obrátil jí a nasměroval k východu, druhou rukou popadl Leenu a táhl jí za sebou. Nějak ještě nestihla pochopit, co se tu děje.
"Jsme zrovna na odchodu," zavolal na něj letmo a doufal, že to bude stačit.
Jenže to už se muž vysoukal ze svého místa a stál před nimi, jako by toho nebylo málo, musel být ještě velký jako hora, "A co když jsem se neptal? Co když jsem to prostě řekl jako jasnou věc?" šklebil se pobaveně a opřel se o dveře, aby nemohli projít.
Irja se stáhla dozadu a tvářila se naprosto vyděšeně, hrdlo se jí svíralo. Držela Tapia křečovitě zpocenou rukou a něco mumlala. Cítil její strach a taky si dobře uvědomoval, že to byl on, kdo sem chtěl jít a přesvědčil jí, ačkoli byla proti. Takže jí teď musí dostat ven. Problém byl v tom, že proti tomu chlapovi si připadal, jako mravenec a jeho sok měl navíc spoustu společníků.
"Dobrá sranda, ale teď že bychom šli," zkusil ho odstrčit od dveří, čímž ho rozčílil.
"Sakra, řekl jsem jednou, že si jí vezmu, tak kam bys s ní chodil. Nebo ty ještě nevíš kdo je Morten?" první větu zakřičel a druhou dodal posměšně.
"Nevím, kdo je Morten, ale předpokládám, že jsi to ty. To ovšem nic nemění na tom, že ti naposledy říkám, aby nás pustil ven!" snažil se udržet si nějakou autoritu. Tu však v zápětí ztratil úplně.
"Naposledy a pak co? Pak mi jí dáš?" sklonil se k němu vousáč s rozšklebeným úsměvem odhalujícím křivé zuby a všichni, kromě Grina se začali smát. Čapnul Irju za zápěstí a držel jí železným stiskem na své straně. Irja celá ztuhla, začalo se jí dělat špatně. Morten se chvíli řehtal a pak jí začal táhnout pryč k výčepnímu.
Tohle už bylo příliš, Tapio zachytil její pohled, který říkal, že s tím chlapem za žádnou cenu nehodlá nikam jít, ale že pokud on něco neudělá, asi bude muset. Pak už mu bylo jedno, že protivník byl dvoumetrový.
"Nesahej na ní!" tón byl velmi výhružný. Morten toho nedbal.
Sám netušil, kde se v něm ta síla vzala, ale zaťal pěst a zezadu, pěkně zákeřně, toho obra praštil. Ten byl překvapen, že si tohle někdo dovolil, prudce se otočil, pustil na chvíli Irju, která toho bez váhání využila a utekla od něj. Hora svalů a tupá síla se teď obrátila proti Taipovi. Na útěk bylo pozdě. Jeho úder se mu vrátil v mnohem větší síle, zaletěl mezi židle a narazil si záda. Morten se k němu opět blížil a s ním se zvedli i jeho kumpáni. Tohle nevypadalo dobře. Tapio se stihl zvednout, ale protivník ho už držel pod krkem a měl náramnou srandu z toho, že nemůže dýchat. Tohle už vůbec nevypadalo dobře. Najednou se však stalo něco nečekaného. Právě uvažoval, jestli ho Morten pustí dříve, než ho udusí nebo má ve svém vypitém mozku vážně v úmyslu ho zabít, když stisk najednou povolil. Mortena zasáhlo mohutné poleno do rozcuchané hlavy. Zakoulel očima a skácel se na zem. Za ním se objevil Grin s užaslým výrazem a napřaženým polenem. Hned se ale vzpamatoval, to že byl Morten v bezvědomí, neznamenalo, že na tom jsou stejně jeho společníci. Takovéhle ponížení jejich pána se jim nelíbilo.
"Běž!" zakřičel Tapio na Irju s Leenou. "Utíkej! Utíkej!" a sám se dal na úprk, než se na ně pobouřená strana stihla vrhnout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evelin Evelin | Web | 8. února 2011 v 23:22 | Reagovat

Ha, zrovna dneska jsem někde narazila na ten web, kde se vyrabí lidiškové, přes nějakou reklamu :D.

Juchů, knížečka, já to náhodou přečetla, čte se to dobře. Asi bych tam našla spoustu věcí, které bych napsala jinak, ale to bude nejspíš otázka vkusu. Grin je sympaťák :-D.

2 Hellborn Hellborn | Web | 9. února 2011 v 8:52 | Reagovat

Tenhle kousek je fakt pěknej :) Občas se tam nějaká ta chybka najde, ale u mě je jich tak trojnásdob :D

3 Veronika Veronika | Web | 9. února 2011 v 13:54 | Reagovat

Tohle je velmi, velmi dobré. Upřímě mě zajímá, jak to dopadne. V jednu cvíli jsem měla o Irjušku docela strach.

4 Lawiane Lawiane | Web | 9. února 2011 v 14:10 | Reagovat

[2]:tak mě kdyby je neopravovla word, tak je jich tam tak stonásob :D

[1]: jů dík, miluju vytváření lidiček :D

[3]: taktéž děkuji :-)

5 Hellborn Hellborn | Web | 9. února 2011 v 14:28 | Reagovat

Děkuji za pochválení ankety :D Mimochodem já do AK chtěla když jsem měla minulej i předminulej blog, ale pak mě od toho vždycky něco odradilo..

6 Veronika Veronika | Web | 9. února 2011 v 14:41 | Reagovat

Díky za popisek :-)

7 Evelin Evelin | Web | 9. února 2011 v 15:53 | Reagovat

Aha, to si čtu asi pozdě; jsi tu ještě? Pořád chceš někam jít?

8 Evelin Evelin | Web | 9. února 2011 v 16:03 | Reagovat

To bychom mohli. A chce se ti? Než se tam dostanem tak už bude nejspíš tma :D.

9 Evelin Evelin | Web | 9. února 2011 v 16:08 | Reagovat

Hmmm, tak ve třičtvrtě?

10 Evelin Evelin | Web | 9. února 2011 v 16:13 | Reagovat

Jo, mě se chce, tak fajn, už spěchám :D

11 Jilliane Jilliane | Web | 9. února 2011 v 19:16 | Reagovat

Spolužáci už mě pomalu začínají ignorovat, protože jim tu písničku pořád dokola pouštím. :-D No já nevím, jak jim mám vysvětlit, že Nightwish mají návykové písničky. :D
Ten dřevěný kostel je (podle toho, co jsem našla) kostel v Petäjävesi.
Jinak teda poklona tobě! :-) Tu knížku vydej. Krásně se to čte a je to pěkné. Nějak jsem se do toho stihla začíst :D , takže jestli to vydáš, budu první, kdo si to poběží koupit.

12 Lawiane Lawiane | Web | 9. února 2011 v 21:34 | Reagovat

[11]: Petäjëvesi mi něco říká, píší to v cestovkách, akorát jsem nevěděla, jak tam ten kostelík vypadá :-)
ó a díky za pochvalu.

13 Krasivija Krasivija | Web | 9. února 2011 v 23:04 | Reagovat

A co Grin?Ten tam zustane, aby ho zmlátili ti šupáci?

14 Lawiane Lawiane | Web | 10. února 2011 v 14:10 | Reagovat

[13]: ten se pak zase objeví, šupáci ho nezmlátili a pak tam bude již na věky :D

15 Hellborn Hellborn | Web | 10. února 2011 v 19:35 | Reagovat

Mám otázku...
Děláš Layouty na přání?

16 Hellborn Hellborn | Web | 10. února 2011 v 20:37 | Reagovat

Tak to jo :)
Já budu potřebovat novej layout, tak abych věděla, kam se do budoucna obrátit :D

17 Evelin Evelin | Web | 10. února 2011 v 22:27 | Reagovat

Ani ne, kupodivu :D. Ale zrovna se chystám. Jó, referoš, já se na něj těším! Jsi to na mě nějak přenesla :D

18 snowangel snowangel | E-mail | Web | 12. února 2011 v 11:08 | Reagovat

[11]:: súhlasím, tiež by som si ju bežala kúpiť, len mi musíš sľúbiť, že nebude drahá a čo najskôr sa dostane aj na Slovensko :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.