Jedné noci v zemi Narnii - 3.kapitola - Tance noci

26. února 2011 v 23:11 | Lawiane |  Jedné noci v zemi Narnii
Tak, aby povídečka o Narnii neupadla v zapomění a nehrozilo její nedokončení, vrhla jsem se dnes večer na to a dopsala jí. Ale nebojte, tohle je předposlední kapitola, v následujících dnech vás tedy čeká ještě jedna.

...
Soundtrack Bridge to Terabithia - A place for us. Přijde mi to, jako takové ty písnička v Narnii na konec, stejný typ, pohádkový.
...
"Co jsou zač?"
"Oni?" kývnul jelen hlavou k ohňům. "Narniajané, stejně jako já."
"Já…nechápu to. Kde to jsem? Jak jsem se tu ocitla? Je to tak úžasné, ale nic mi z toho nejde do hlavy."
"A kdo říká, že aby něco mohlo být úžasné, musí to být pochopené? Nelíbí se ti snad právě ta záhadnost? Teď jsi tu a to je hlavní. Dostala jsi se sem, stejně tak, jako se zase dostaneš zpátky. Až přijde čas."
Nes už nic neříkala, musela se zamyslet nad jeho slovy.
Došli ke skupince tvorů sedících u posledního ohně. Mihotavé plamínky se jim odrážely ve velkých zvířecích očích, ale tento kout mýtiny byl klidnější.
Na mechovém polštářku, naproti ní, seděl starší jezevec a zamyšleně pobafával z mohutné dýmky, šedavý kouř z ní stoupal k nebi, pomalu a rozvážně, jako pluly jeho myšlenky. Dál tu byl jeden kozonohý, napůl člověk, napůl zvíře, liška a cosi, co snad mohl být minotaurus.
Břichomluv usadil Nesu vedle jezevce a Rychlý Skok jí představil přísedícím. Všichni jí vítali, jako by byla jejich stará známá, nikdo se neptal, odkud přichází, neotravoval jí zbytečnými otázkami a chovali se k ní velmi přátelsky. Nebeská báň se jim klenula nad hlavami a ve vzduchu byla cítit kouzla. Nes vdechovala tu příznačnou vůni plnými doušky, cítila, jak v ní proudí život a jak moc je pro ni cenný. Tady a teď.
Můj oblíbený obrázek fauna. Zdroj google.
...
Letní noc byla příjemná, osvěžující a přitom teplá.
"Copak tohle je zima? Neměla by být zima? Jak vypadá vaše léto?" neudržela se a začala po chvíli chrlit otázky. Pořád jí hlavou vrtalo, jak se mohla během pár vteřin ocitnout z chladného podzimu v teplém letní noci.
"Ale kdepak," odpověděl jí jezevec a vyndal si dýmku z tlamy. Odložil jí stranou, packy si složil do klína a dal se do vyprávění.
"V zimě bývá Narnie přikryta sněhem, krajina je bílá od Cair Paravelu, až sem, na západ. Lucerna plápolá v bílé peřině, všude je klid. Žádné takovéhle slavnosti, těšíme se z ticha a padajících vloček. V létě pak, když je vše plné života a síly, tu můžeš zažít protančené noci, odpolední dýchánky. Země ožívá, stromy tančí, řeky zpívají své klokotavé písně…"
Jezevcova líčení byla poutavá, Nes z něj nespouštěla užaslý pohled a v hlavě si představovala všechny ty výjevy, o kterých mluvil… v duchu prožívala ta dobrodružství dávných hrdinů, bojovala, vítězila, radovala se spolu s nimi…tak dobrý byl starý jezevec vypravěč. Nejvíce ji zaujalo, že není jediná, kdo sem přišel z jiného světa. Ani si přitom neuvědomovala, jak plyne, čas. Noc už o hodný kus pokročila, když jí mladý faun vytrhl ze snění. Byl to faun, to už věděla. Jezevec ji poučil, kdo to jsou satyrové, faunové, dryády a najády.
Napřáhl k ní chlupaté ruce a když na něj vrhla ostýchavý pohled, divoce se usmál a popadl jí a vytáhl na nohy.
Ani nevěděla jak, ocitla se ve víru tančících a dovádějících tvorů, záhadné zvuky píšťal pobízeli její tělo k pohybu, slyšela vzdálené dunění…byly to bubny trpaslíků nebo tlukot jejího srdce? Faun se na ní smál a proháněl jí v divokém tanci, ale netančila jen s ním. Snad se všemi nebo jen sama se sebou? Vjemy se jí slévaly v jeden pocit nesmírného štěstí. Měla chuť běžet, běžet jen tak, do neznáma, skákat, zpívat! Tolik energie v sobě snad ještě nikdy necítila. Kousek od ní hořela hranice, plameny šlehaly a…a pokud jí zrak nešálil, sami okolní stromy do nich odhazovaly své suché větve! Skotačící mláďata přes něj skákala, pružně a neohroženě. Nesa se k nim přidala. Ohně by se bála, ale nyní v něm neviděla nepřítele. Zlaté plameny uhýbaly jejím nohám…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Evelin Evelin | Web | 27. února 2011 v 0:04 | Reagovat

Vau, to je nějaký kratičký. Líbí se mi ten konec.
---
Cože? Vyplněný součet je prý nesprávný. Tak znova.

2 Temprence Temprence | E-mail | Web | 27. února 2011 v 11:29 | Reagovat

Wau, máš úžasné líčící schopnosti. Ta krajina a ten její popis... Skoro, jakobych tam byla :) je to prostě nádhera, co víc k tomu říct? Já prostě neumím napsat normální komentář :D

3 Lawiane Lawiane | Web | 27. února 2011 v 11:41 | Reagovat

[1]:to je fajn, že tu vyplňuješ součty, tak hlavně, že už to víme :D

4 Evelin Evelin | Web | 27. února 2011 v 14:03 | Reagovat

Jo, v půl šestý se to hodí, teoreticky.

[3]: To mi řek blog, po tom, co jsem se pokusila odeslat komentář, ne že bych tu jako jen tak vyplňovala nějaký součty a ještě měla potřebu to oznamovat :D.

5 Krasivija Krasivija | Web | 27. února 2011 v 14:51 | Reagovat

Nevím, mě Narnie nikdy moc nezaujala.

6 Evelin Evelin | Web | 27. února 2011 v 16:23 | Reagovat

Už? Tak to je drsný... OK, příjdu v šest.

7 Veronika Veronika | Web | 27. února 2011 v 17:15 | Reagovat

Překonala jsem lenost a komentuju. Už si si určitě říkala, že nečtu,co? Já to čtu.:D
Moc se mi to líbí, hlavě tedy ten začátek a pak ten konec. A všechno :D

8 vivienne vivienne | Web | 27. února 2011 v 19:38 | Reagovat

moc pěkné, já vím, že se opakuji, ale nevím co jiného napsat

9 Evelin Evelin | Web | 27. února 2011 v 21:18 | Reagovat

No tak to je hrůza, on tam je taky? A ještě k tomu Krulovka? To je fakt děsivý, u lva, nikdy si nesmím založit fejsbuk.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.