Jedné noci v zemi Narnii - 1.Kapitola - Rozeklaný dub

19. února 2011 v 0:02 | Lawiane |  Jedné noci v zemi Narnii
Ach moji milí, už je to zase tady. Jo jo, stýská se mi po Narnii. Je to možné? Chybí mi její obyvatelé, chybí mi její vzduch, chybí mi šálka pana Tumnuse...no zkrátka návrat do pohádky je opět nezbytný. A jak lépe se tam lze dostat než psaním? 
Proto píšu povídku...nečekaně, o Narnii. Čistě pro sebe, ale když už to píšu a vlastním blog, tak proč toho nevyužít a taky to sem nedat?
Bude kapitolová, ale ne moc dlouhá. Tak 3-4 kapitolky. Kdo máte rádi zemi faunů a dryád, snad vás tím třeba potěším, když knížky jsou tak krátké a absence Narnie v našich životech tak častá. :D

Pod perexem 1. Kapitola






Doporučená hudba pro lepčí atmosféru.

     Každý máme ve svém životě jednu noc, kdy se plní přání, kdy se i ty nejsmělejší touhy mohou stát skutečnými.
Je však jen na nás, zda tu noc poznáme, pocítíme její sílu a využijeme kouzlo, které s ní přichází. Jen jednou, jedinkrát a pro výjimečnou chvíli, jež bude plnit naše vzpomínky po celý zbytek života. Budou pro jiné neskutečné a proto jen naše.
Také je pouze a pouze na nás, jak moc velká přání nám budou splněna. Ten kdo celý život stěžuje bytí jiným, jen těžko se dočká odměny.
     Nes měla to štěstí, že tuto noc poznala a byla z těch, kdo mají na svém účtu značně delší řadu skutků dobrých než těch špatných.
     Šla spát, tak jako každý večer, avšak jak ležela v posteli a zrak upírala do tmy, přišlo jí, že by měla udělat něco neobyčejného, něco co by jindy neudělala. Tak jí napadlo vypravit se na tajný noční výlet do lesa. Chvíli nad tím váhala, zda to není blbost a nebylo by jednoduší prostě usnout. Jenže jakýsi hlásek vzadu v hlavě, ta odvážnější část jejího já, ji stále nabádala, dokud přes sebe nepřehodila bundu a neprolezla otevřeným oknem do zahrady.
     Byla podzimní vlhká noc, nebe zatažené a vzduch nepříjemně studený. Zkrátka žádné počasí, které by lákalo k toulkám přírodou. Nes to však neodradilo, pustila se srdnatě úzkou pěšinou, která ji během pár okamžiků dovedla pod mohutné koruny stromů. Mokré listí klouzalo a jí párkrát podjela noha. Měla ráda přírodu, zvláště pak tenhle klidný a malý les za jejich domem. Často sem chodila, když jí něco trápilo, hladila stromy a naslouchala jim, jakoby jí právě oni mnohdy dovedly nejlépe poradit. Nejspíš právě proto, vyrazila instinktivně sem. Co tu má však v noci dělat? Vždyť sotva vidí na krok! Jenže ten hlásek vzadu v hlavě, jí stále radil jít dál, ještě o kousek, krok a ještě jeden… minula pár kmenů, až se před ní objevil starý dub s rozdvojeným kmenem, u země se rozbíhala každá půlka na jinou stranu, jakoby se nemohly dohodnout, kam porostou.
Nes cítila, že je nezbytné projít právě mezi těmi kmeny. Vedl jí tam možná náhlý popud mysli, možná nějaká vyšší síla. Ale udělala, co jí hlásek velel. Prsty přejela po mokré zvrásněné kůře a prošla skrze ty dva kmeny.
    Nic se nezměnilo. Stála na druhé straně a před ní byla stejná tma, ve které rozeznávala jen pár dalších siluet kmenů. Chtěla se už zklamaně vydat na zpátek. Co vlastně čekala? Vždyť už těchto marných pokusů učinila tolik…
Zakopla ale o spadlou větev a přistála obličejem v listí. A v tom okamžiku jí došlo, že něco není, jak by mělo. Listí bylo příjemné. Bylo suché! Najednou přicházel jeden vjem za druhým, až se jí v hlavě začala vytvářet představa nové skutečnosti.
    I vzduch byl mnohem teplejší a voňavější. Když se podívala na nebe, mraky jakoby někdo odfoukal pryč, bylo jasné a plné zářících hvězd. Až neobvykle zářivých.
Stála tam mezi stromy a rozhlížela se kolem sebe, jako Alenka v Říši divů. Je tohle možné?
Nemohlo se přeci tak náhle oteplit a mraky nemohly tak rychle odplout! Přitom ten starý rozeklaný dub, stál pořád za jejími zády. A ve svém dřevěném nitru se shovívavě usmíval.
Neměla ponětí, kde je a co se stalo, jedno však věděla jistě, tím dubem nazpátek neprojde. Alespoň ne, dokud pořádně nezjistí, co se vlastně stalo. A navíc…ten vzduch tady byl tak příjemně voňavý, hřejivý a přitom svěží…jakoby jí dával sílu a odvahu. Jakoby jí les zval dál, tak, jako to dělají staří přátelé. S důvěrou a vřelostí.
     Naposledy se ohlédla a vydala se vstříc neznámému. Srdce jí tlouklo touhou po dobrodružství.
Kráčela už dlouho, ačkoli únavu vůbec nepociťovala. Být tohle jejich les, už dávno by došla nakonec a cestu by jí zkřížila asfaltka, ale tenhle tajemný jí odhaloval stále nová a nová zákoutí, vedl jí do svého nitra. Stromy okolo ní sílily a baldachýn listů houstl, i tak v něm však bylo dost světla. Hvězdy a měsíc plnili svou úlohu svědomitě.
Náhle se před ní mihl stín. Nesa se lekla, přestože se tu cítila bezpečně, stíny v nočním a neznámém lese nejsou nikdy nic příjemného. Strnula a zůstala tiše stát. Stín zmizel do tmy. Už se chtěla vydat dál, když tu se ve větvích nad ní ozval šelest, jako když něco skáče ze stromu na strom.
Dívka bezděky vyjekla. Šramot ustal. Že by se snad jeho tvůrce zalekl jí?
Chvíli bylo ticho, Nesa se neodvažovala skoro ani nadechnout. mhouřila oči do tmy, ale kde nic tu nic. 
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lúthien Lúthien | Web | 19. února 2011 v 0:37 | Reagovat

Takhle podobně jsem si představovala svůj vlastní příchod do Narnie xD Vlastně jsme nikdy žádnou povídku o Narnii nenapsala, ale hodně jsem o tom přemýšlela vymýšlela :-D Ať žije Narnie! Moc hezky napsané, těším se na pokračování.

2 Evelin Evelin | Web | 19. února 2011 v 0:39 | Reagovat

Jéééééééé!!!!
Jůůůůůůůůůůůůůů!!!!!!!!
Narnoškaaaaaaaaaa!!!!!!!!!
Pardon, mě baví psát infantilní komentáře.
To je supr, že jsi to sem dala, klidně by to mohlo být delší než jen 3 až 4 kapitoly.
Narnoškááá!!!

3 Avilan Avilan | Web | 19. února 2011 v 9:56 | Reagovat

WoW, smekám. Opravdu jsi to napsala krásně.. Já už se hodně dlouho rozhoduji, že nějakou povídku o Narnii napíšu, ale nikdy jsem se k tomu neodhodlala...

4 darksi darksi | Web | 19. února 2011 v 10:25 | Reagovat

to je moc krásně napsaný :D až ti to i závidim :D moc povedený :D

5 Čip Čip | Web | 19. února 2011 v 16:05 | Reagovat

Nádherně napsané. Do Narnie bych se chtěla dostat a dýchat narnijský vzduch :-D.

6 vivienne vivienne | 19. února 2011 v 16:45 | Reagovat

začíná to moc krásně, těším se na pokračování

7 Adry Adry | Web | 19. února 2011 v 16:51 | Reagovat

Páni! Taťka-profi fotograf je ještě lepší, než taťka-hobby fotograf :D To se máš :-) A jste Nikoňáci nebo Canoňáci? :-)

8 hang-on hang-on | Web | 19. února 2011 v 20:47 | Reagovat

Je to vážně dobré! :) Těším se na pokračování...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.