O paní a koníčkovi

23. listopadu 2010 v 23:17 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Následující řádky vás asi nebudou zajímat, pokud nemáte něco společného s koňmi, pokud nemáte s koňmi společného nic, možná mu nebudete rozumět, protože se mi nechce vysvětlovat koňácké výrazy (no dobře, skoro žádné tam nejsou). Nemusíte to číst, píšu to, protože mám potřebu se z toho vypsat a od toho je blog. Je mi nějak divně.Je to vážný, alespoň pro mě. A jelikož se mi zalíbili Erlendovo seznamy, tak je taky použiju. Račte či neračte vstoupit pod perex, je mi to fuk. Ale když si to přečte někdo, kdo pro to má pochopení, budu ráda.

Občas tu píšu o Trikovi, ale vy si to asi nepamatujete, jelikož vás zajímají sakrální věci a ne On. Je to úžasný tvor, na kterém jezdím čtyři roky (myslela jsem, že pět nebo šest, ale mám bordel v letopočtech a jsou to jenom čtyři). Dalo by se říct, že jsem se všechno naučila právě na něm, drndáni mě sice naučili huculíci na Zmrzlíku, ale správné ježdění už On. Je to kůň, se kterým jsem prvně skákala, se kterým jsem prvně byla na závodech (tam jsem vlastně nebyla s nikým jiným), se kterým jsem se prvně opravdově vyflákla. Prostě mě provázel veškerým mým jezdeckým učením, zpočátku jsem to byla já, kdo ho svými začátečnickými chybami kazil a teď už jsem to zase já, kdo ho napravuje po ostatních.
trik

Lehký problém je ovšem v tom, že mu za chvilku bude patnáct, mimochodem má pěkné datum narození 29.února. To sice není věk, kdy by byl kůň nad hrobem, ale jelikož se chci věnovat pořád skákání a začít jezdit na oficiální závody a neumisťovat se tam poslední, trochu to problém je.
Tohle už mi dlouho vrtalo hlavou- sakra, vždyť já nebudu mít pak pořádný zvíře na závody, až Trik ještě víc zestárne. Tak jsem si na to v duchu stěžovala, až jsem teď na podzim začala jezdit ještě dalšího koně, mladýho čtyřletýho, strakatýho, nadanýho, milýho…fajn…sto superlativů na Pepíčka. Jenže to mi zase začalo vadit, že na Trikovi najednou sedím jednou týdně či za čtrnáct dní místo třikrát týdně. Pepa je fajn, to fakt jo, ale Trik je prostě Trik. Takže když pod zadek konečně dostanu lepšího, perspektivního koně, zase mi vadí něco jinýho. Řekněme, že už jsem se svým jezdeckým umem vyrovnala trikovým možnostem, on už mi toho do učení moc nedá, Pepíček ano. Takže je pro mě lepší, že jezdím na něm, JENŽE…
·         sem se dozvěděla, že Trika si teď pronajala jedna paní. A já se to zase dozvím z druhé ruky!
Hlavně, že o prázdninách, my bylo ještě říkáno: Trik je po jezdecké stránce jako tvůj, já mám na starosti kování a veterináře a tak a ty máš na starosti jeho jezdeckou formu. Hmmm… a za tři měsíce ho má paní. Na tom by zas nebylo nic tak hroznýho, stejně na něm jezdím, sice málo, ale jezdím a paní je milá, ALE…
·         Na
všechny jeho věci jsem si dávala bacha, pečlivě jsem je myla a byly na svém místě.
·         Paní ovšem nedává fusak na sedlo, což je hrozná prkotina, ale mě to durdí! On totiž nikdo na Trikovo sedlo nadává fusak, jenom já. Všichni si je dávají pečlivě na svoje, ale na trikovo se kašle.
·         Nikoho taky nenapadne to sedlo namazat, ani uzdečku. Jenom mě, ale proč bych to dělala teď. Ať si to maže paní, když je to momentálně její! Jenže jí to nedojede, ani omylem.
·         Na Trikovi drná její malá dcerka na lonži.
·         Její malá dcerka neumí jezdit. Ale to je fuk, dřív na něm taky drndali malý děti. Děti jsou neškodný. Dcera je OK.
OK, tohle byli seznam celkem maličkostí, jenže to není všechno!
·         Dřív, když bylo volno, jsem si ho mohla brát libovolně na vyjížďky. Jet si s ním jen tak sama ven, nebo ho vzít na lonž, ale teď ho má paní! Má ho zabranýho na svoje vyjížďky a já ho po ní jen krotím na tréninku.
·         Paní ho bere pouze do terénu, tak jsem žila v domnění, že asi umí hodně dobře jezdit, když nemá tréninky.
·         To asi není pravda, dneska jsem zjistila, že kůň si z ní dělá maximální srandu, což spočívá v tom, že:
1) se jí v tom terénu všeho leká. Což fakt není normální, Trik je spolehlivá osoba a ničeho se nebojí. Já s ním dřív mohla jet ven klidně se zavázanýma očima a vím, že by nic neudělal. Ale on se jí lekne přepravníku, který den co den vidí před stájí, pořád na stejném místě a taky slepic. To není normální.
2) Žene jí cestou domů jak magor.
3) paní mu po každém ježdění, když ho vrátí do boxu, dá pamlsek. Nic proti, ale má to následky…
4) dřív stál poslušně v boxe, zůstal v něm i když jsem nechala otevřené dveře a šla pryč. Jenže teď ví, že za rohem, jsou pamlsky, co mu dává paní. Takže z boxu suverénně odchází a pokud mu nezavřu dveře na petlici, tak si je i otevře a jde!
5) paní si málo dotahuje sedlo a vůbec i uzdečku na něj dala nějak divně.
Dneska jsem to nabonzovala. Bonzování je sice zlé, ale tady už jde i o zdraví, až se s ní jednou obrátí sedlo a paní skončí na zemi, protože ho nedotáhla, asi to nebude sranda.
trik
my dva na závodech v Mělníku
A další následky:
·         ten kůň nebude mít svaly, z tohohle drndání z něj všechno svalstvo opadne.
·         zajímalo by mě, zda mu paní třeba někdy namaže kopyta. Zajímalo by mě, kdo to kromě mě dělá.
·         Paní prostě spoustu věcí neví a jezdí mýho milovanýho Trikouška skoro každý den.
Abych však nebyla jen kritická má to i pozitivní následky:
·         Trikovi po ní prostě hrabe, ale pro mě je to fajn, jelikož ho začala ohromně bavit práce na jízdárně, když je na ní jen jednou týdně.
·         Vymýšlí sračky i na mě, jenže já jeho zhovadilé vtipy zvládám a jsou pro mě důkazem, že má víc energie než jsem k jeho věku čekala. To je pozitivní, jeho zhovadilé nápady mi dělají radost. Omládl.
·         je príma na skákání, fakt ho to baví. Když odmyslím, že cestou na skok třeba vyhodí, tak ale parádně běží a skáče líp.
·         Dneska jsme skákali oxer (šířková překážka, prostě dvě tyče vedle sebe, kdyby to přece jen četl laik), který měl 115 cm výšku. To je fajn. Moc fajn.

Ale zajímalo by mě, kdy to paní přeroste přes hlavu, kdy se z vyjížďky vrátí Trik sám, že paní někde sejmul. Nedej bože, nechci to přivozovat, ale zdá se mi, že se k tomu schyluje, neboť je týden od týdne větší magor. Zajímalo by mě, kdy jí to přeroste přes hlavu natolik, že si ho přestane pronajímat nebo jí bude odejmut.
Ale nějak mě tato momentální situace neuspokojuje. Vyhovuje mi prostě pravidelně jezdit na jednom koni, navíc jsem po těch čtyřech letech Trika tak nějak považovala částečně za svého a najednou taková změna! Nebaví mě jezdit něco bezvýsledně, fajn na Pepovi to není bezvýsledný, ale jezdí ho taky trenérka, pochopitelně-je její, takže to jak kůň funguje, je hlavně její práce a ne moje.
pepa
Pepíček

Kdežto na Trikovi to byla moje, protože všichni kdo na něm jezdili se mnou (moc jich nebylo) na tom byli jezdecky hůře. Věděla jsem, že když se jeden trénik povede, budu to já, kdo z toho bude mít příště přínos. Že když ho vezmu na lonž na chambon, posílí mu to svaly, a když to budu dělat pravidelně, bude to mít výsledek a bude to moje práce. Že když uklidím věci, najdu je příště zase čistý a v pořádku. Prostě jsem žila v mylném, domnění, že na něj mám právo a je to neměnný.
Ty roky zpátky, těch nesčetně zážitků dobrých i zlých, mám k němu fakt velký vztah, 100% mu věřím a vím co od něj čekat, vím co má rád a co ne. Prostě je to Trik a druhýho takovýho koně momentálně asi nenajdu. To ježdění mi teď přijde nějaký prázdný. Nevim. Jezdím na lepším koni, ale je to prázdný. Pepa je sice úžasný i povahově, ale nechci si k němu tvořit nějaký silný citový vztah, protože není jisté, zda se třeba za rok nebo za půl neprodá a to bych pak asi nepřežila. Zamilovala bych si Pepu ráda, ale nesmím a od Trika jsem odtrhávána. Sice se mi z toho lepší jezdí na obou, ale je to prázdný.
Chtěla bych si Trika koupit, ale nejsou peníze. Čert vem, že je mu hodně, zase tolik to není. Neva, že bych s ním nejezdila na závody. Odvezla bych si ho někam, kde jsou pořádný lesy, a kde bychom mohli jezdit na pěkný vyjížďky nebo bych s ním zkusila přirozenou komunikaci a takový srandy. Jenže nejsou peníze a ternérka by mi ho stejně nechtěla prodat, potřebuje ho přece na drndání dětí. Kdybych byla hodně bohatá, dala bych za něj majland, peníze chce každý- prodala by ho, ale já nemám majland. Takže ho nikdy mít nebudu. Smůla.
A už tu zas brečim jak idiot! Proč, když se vlastně nic hroznýho neděje!?
Jo, dojala jsem se i minule na koních (budu používat dojala, jelikož nemám ráda slovo brečet)
Přišlo mi děsně tragický, že v sedlovně chybí jeho sedlo, když v něm nesedím já. Seděla jsem tam, čuměla na prázdný hák a dojímala se. Pak jsem si řekla, co když mě tam někdo objeví, že se musím uklidnit. A tak jsem šla čistit Pepu, jenže to mi zase došlo, že k němu se nesmím upínat, protože ho možná prodaj, a tak jsem se dojala i u Pepi v boxu. Nakonec jsem se chtěla jít kouknout na jízdárnu, jak holčička drndá na Trikovi, jenže mi to zase přišlo tak tragický, že na něm sedí nějaká holčička a není můj, že jsem radši utekla, aby nikdo neviděl, že jsem se dojala z toho. On by to nikdo nepochopil. A šla jsem se schovat do sedlovny, kde mě opět dojalo to jeho chybějící sedlo. Takhle to šlo dokola si půl hodiny, pořád jsem se schovávala z místa na místo, ale všude mě něco dojalo.
Nevim, proč z toho brečim. Tomu koni se nic špatnýho neděje, ba naopak- jezdí pořád ven a může se lekat dle libosti. Nechápu, co tím já sleduju, asi je to ukázka čistě toho, že myslím sama na sebe. Jenže já bych pro něj chtěla udělat víc, aby se měl líp, aby nesmrděl v boxe, ale běhal si po pastvině….
Sakra, já jsem z toho nějak v háji.
Vždyť jsem si s ním dneska tak hezky zaskákala, tak proč zase potřebuju kapesník!?
Fajn, tři stránky ve wordu plný textu, co nikoho nebude zajímat a nikdo si je přes tu délku nepřečte.
Hlavně, že já jsem se při psaní opět dojala, to byl zjevně účel. Asi nejsem v pohodě. Fakt bych moc chtěla, aby byl Trik můj, ale nemáme na něj a taky chci za čas odjet na rok do Finska a co tu pak s koněm… jenom doufám, že mi nebude odebrán úplně a že neprodají Pepu, jenže všechno je nejistý.
bez komentáře
Stará fotka - nejvíc "debil" výraz. Hlavně se tomu nesmějte, mě se totiž vážně smát nechce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mizukiii Mizukiii | Web | 23. listopadu 2010 v 23:31 | Reagovat

Ahojky,promiň že spamuju ale mohla bys mi kliknout na tyhle vajíčka? http://mizuki-th.blog.cz/1011/jee-d Budu vděčná a klidně za tebe budu hlasovat někde když mi napíšeš na blog:) :-P

2 Lawiane Lawiane | Web | 23. listopadu 2010 v 23:32 | Reagovat

[1]: ne, sorry, ale fakt ne. Už vůbec ne, za komentář mimo mísu pod tímhle článkem. Nemam náladu, tak neprudit!

3 Lawiane Lawiane | 23. listopadu 2010 v 23:33 | Reagovat

[1]:Tvoje vajíčka jsou mi momentálně vážně někde...

4 Katrin Katrin | 24. listopadu 2010 v 14:00 | Reagovat

čauky Lawi, to mě sere, že máš depku... :-( Článek jsem si přečetla celý a myslím, že je to velice hezky napsané, je vidět, že to jde od srdce. Já se s koňmi ještě neměla možnost pořádně seznámit, tyto krásná, bystrá zvířata znám pouze z knih a jen tak, když je pozoruji v ohradě... Chtěla bych chodit jezdit nebo tak, ale nevím kolik to zhruba stojí a mám obavy, že by na to nebyly prachy... :-( Kolik měsíčně za to platíš? Držím palce, ať se to s Trikem nějak dá do pořádku... :-)

P.S. Záhlaví toho nového laye jsem si nestihla dodělat, tak to potom někdy upravím... Teď není čas... :-)

5 Lawiane Lawiane | Web | 24. listopadu 2010 v 14:13 | Reagovat

[4]: hele cena je vážně různá, já platím hodně, protože tam nemakám a navíc je to dobrá sportovní stáj. Pokud budeš mít štěstí a budeš ochotná dřít, dá se to sehnat i zadarmo, ale to už je spíš vyjímka. Nějaké levné kluby můžou stát do tisícovky za měsíc, obvykle tam i pracuješ. Je to fakt hodně individuální, jaký pravidla a ceny která stáj má. Taky ale platí to, že takové ty "kluby" člověka většinou moc nenaučí, záleží na tom, co máš za ambice, pokud to chceš mít jen tak, prostě si jednou týdně zajezdit, naučit se koně otáčet a nepadat z něj, pak to stačí, ale na nějaký skákání můžeš na takových místech většinou zapomenout. Taky jsem si tím prošla, a prolezla jsem vážně hodně stájí, než jsem zakotvila tady, takže vím o čem mluvím. Nelepší je, mrknout se na nějakou inzerci - třeba bazos.cz nebo quichannel.cz těm lidem napsat a zeptat se přímo jich. ;-)

6 Antipixelka Antipixelka | Web | 24. listopadu 2010 v 14:39 | Reagovat

Já jsem si nikdy k žádnému koni nevypěstovala citový vztah, ale umím si představit, jak ti je. Když něco bereš jako samozřejmost a pak to najednou ztratíš. S tím holt člověk musí počítat a ne jenom v jezdectví. Alespoň, že se s Trikem můžeš pravidelně vídat. Přeju ti, ať se všechno co nejdřív urovná.

7 Metal Violet Metal Violet | Web | 24. listopadu 2010 v 15:45 | Reagovat

Ach jo, to je práca, že?:-(  uplně ale vim, jak se cítíš, i když třeba konkrétně s koněm jsem to nezažila, poněvadž jsem ho nikdy neměla...
Ale i mně je to moc líto :-(

8 Amaranthes Amaranthes | Web | 24. listopadu 2010 v 16:06 | Reagovat

Jo..to znám..tenhle článek mě svým způsobem pobavil a jindy mi nandal depku...Je pravda, že koně stárnou..taky takových pár znám a je mi to líto..protože když si kůň zvykne a člověk si zvykne...pak už si člověk těžko zvyká na jiného...a když se kůň rozmazlí, tak je to taky hrůza... :-D  Mě třeba taky vadily ty vcelku nepodstatný věci..kam se dává to a ono..a vždycky jsem byla u takovejch "koňáků", kteří vlastně o těch koních nic nevěděli..Když jsem si třeba začla stěžovat, že ten kůň nemá pořádně vykydáno..nebo že mu až příliš lezou žebra..tak mě vyhodili...A teďka už nejezdím..je mi to líto, protože po koních se mi moc stýská...jsou to úžasná zvířata....:-) Prolezla jsem opravdu hromadu stájí a pak už jsem nevěděla, co mám dělat, protože jsem se nemohla dívat na to, jak ti koně trpěj (protože se našli i tací, kteří ty koně normálně týrali)....a za to bych zabíjela...Takže chápu tě absolutně ve všem...
Jinak krásné fotky :-)

9 Jenova Jenova | Web | 24. listopadu 2010 v 19:36 | Reagovat

Prečítala som to celé a je mi to strašne ľúto ... niečo podobné sa stalo aj mne ... v stajni sme jazdili na dvoch koňoch ... jedného časom majiteľka dala ustajniť do iného mesta a druhého sa dvaja majitelia, z ktorých ani jeden na ňom nejazdil, rozhodli predať bohvie kam ... pritom o toho druhého sme sa starali ako o vlastného, prenajali sme si ho, vyliečili mu zápal kopýt, kúpili mu nový výstroj, cvičili sme ho ... je to smutné, keď sa roky venuješ zvieraťu s láskou a trpezlivosťou, a potom sa majiteľ jedného dňa rozhodne ho predať, prenajať alebo zveriť niekomu inému ... veľmi dobre viem o čom píšeš, a tiež ma to štve ....

10 Katrin Katrin | 26. listopadu 2010 v 13:35 | Reagovat

[5]: děkuju za tvůj komentář :-) tyto informace se mi hodí... :-D Asi to bude stejně takovej můj nesplnitelnej sen, ale jinak díky... :D O skákání a podobně mi moc nejde, já bych si spíš přála se s těmi zvířaty poznat a pochopit jejich myšlení a chování... Ale asi to stejně bude nanic... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.