Pod křídly andělů...jedno z mých nejoblíbenějších míst...

17. října 2010 v 20:46 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Proč mám ráda hřbitovy? Asi to nepochopíte, pokud jste se tam nikdy nebyli jen tak projít. Nejlépe za času dušičkového.
Žiju v Praze, která je rušná, plná shonu, spěchajících lidí, hluku, ale její hřbitovy jsou pravý opak. Fascinuje mě to, že stačí jen jedna zeď a jste v naprosto jiném světě. Světě ticha a klidu, kde nikdo nikam nespěchá, netroubí auta a nikdo nenadává. Je to svět sám pro sebe, kde se z vás stává jen pokorný host. To místo mi nepřijde strašidelné, ani děsivé či smutné, připadá mi naopak pohádkové, tolik blikotavých světélek, příjemně melancholické, plné míru a útěchy. Stačí vám jen projít bránou a jste pryč od všech všedních starostí, navíc je to místo vskutku poetické a plné inspirace, jak pro psaní, tak pro focení a hledání polibků múz. Pokaždé když jdu s kamarádkami kolem nějakého hřbitova a máme čas, nevynecháme jeho návštěvu. S Evelin jsme se dokonce několikrát vydaly na Olšany místo tělocviku.
Pokud sdílíte mou slabost pro bloumání mezi hroby, pak pro vás Olšany budou nepochybně rájem, jako pro mě. Nejen, že jsou ohromné, opravdu ohromné, ale najdete na nich takové ty ladem ponechané části, oprýskané náhrobky zarostlé břečťanem, sochy andělů, zrezivělé plůtky, zkrátka místa jako z obrázků Victoie Francés.
A kdy je hřbitov nejkrásnější? Právě teď. V čase, kdy se na kamenné náhrobky snáší listí a stromy shazují svůj šat, kraj halí tajemná mlha, brzo se smráká a slunce zůstává hezky schované.
Na konec dodejme, že na hřbitov chodím tak jednou za měsíc, někdy častěji, někdy ne, ale spíš častěji. Mnohdy tam potkávám i maminky s kočárky a studenty co se učí. Naposledy jsem byla na nějakém ve Vršovicích, či kde. A taky je ještě třeba dodat, že mi nepřijdou smutné možná z důvodu, že na žádném nemám nikoho, pro koho bych zvláště truchlila.
Na téma hřbitovů bych dokázala psát opravdu dlouho, ale pro zatím stačí, raději než stovky přečtených stránek, běžte se tam projít a vstřebat tu atmosféru.
olšany
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 veruce veruce | Web | 17. října 2010 v 20:50 | Reagovat

Hezky vystiženo. V týdnu jsem se na Olšanech ocitla a hodlám tam jít brzy znova, protože jak píšeš - oproti rušnému městu je tam neskutečný klid :-)

2 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | Web | 17. října 2010 v 20:51 | Reagovat

Škoda, že jsem tam nebyla když jsem byla an dovolené v Praze.

3 Honza Honza | 17. října 2010 v 21:22 | Reagovat

krásná fotka :-)

4 Lily Addams Lily Addams | Web | 17. října 2010 v 22:14 | Reagovat

Jít na hřbitov místo tělocviku je jedině chvályhodné :-D

5 Krasivija Krasivija | Web | 17. října 2010 v 22:53 | Reagovat

Jo, hřbitov se může stát nejoblíbenějším místem, když člověk ví, jak ho správně vnímat.

6 Scratch Scratch | Web | 18. října 2010 v 15:59 | Reagovat

Moc hezký článek, napsala jsi to skvěle. Takové články mám moc ráda, jelikož mě vždycky obohatí. Ať už o názor, cítění anebo myšlenky jiných lidí a pak danou věc vidím i já z jejich pohledu, což následně rozhoduje o tom, jaký si utvořím názor anebo jak názor pozměním. Nebo jestli zůstane stejný.
Nikdy jsem se hřbitovů nijak neděsila, docela ráda chodím mezi těmi hroby, čtu ta jména a prostě nepřemýšlím nad ničím jiným. Máš naprosto pravdu, že v tomhle období jsou hřbitovy nejlepší, nejlepším svátek jsou dušičky, protože něco tak kouzelného, jako je tolik různých světélek na hřbitovech, se jen tak nevidí. Je to nádhera a já to mám moc ráda.
V Praze sice nežiju, ale Ostrava mi stačí k pochopení, jak to všechno vnímáš. U nás ve městě jsou takové koutky, kde je klid a žádní lidé a na odreagování, pročištění hlavy jsou tahle místa dokonalá.
A ze všeho nejlepší pro mě stejně bude napořád noc a tma. Člověk se v ní může schovat, pokud potká někoho jiného, nevidí mu do tváře, noc zvyšuje anonymitu, je klidná, nádherná a tajemná, je to moje přítelkyně. Nikdy se necítím tak dobře jako v noci. Kdyby ses zastavila na ulici a začala se smát, nikdo se po tobě nebude dívat, protože všichni spí, nikdo si neřekne, že jsi padlá na hlavu, protože nikdo venku není (alepoň ne tam, kudy chodím já). Do noci se zkrátka můžeš schovat, můžeš ale taky ukázat své pravé já a proto noc miluju.
Uff, nějak jsem se rozepsala:-D Takže končím, doufám, že jsem ti to tady příliš nezamořila.

7 Meluzína Meluzína | Web | 18. října 2010 v 19:58 | Reagovat

Krásná fotka, krásné pojednání a mluvíš mi z duše...Chodila jsem tam už dávno, pro inspiraci k povídkám a tak. A za postříkaný monitor se omlouvám,nebylo to spravedlivé (:-D X-D)

8 Katrin Katrin | Web | 19. října 2010 v 14:24 | Reagovat

strašně pěkně napsáno, Lawi... :D Nojo, hřbitovy jsou zajímavá místa... :-)

9 Elisabett2 Elisabett2 | Web | 19. října 2010 v 20:58 | Reagovat

nádherně napsané, nádherné místo..co víc k tomu říct...

10 vivienne vivienne | Web | 22. října 2010 v 16:02 | Reagovat

hezky jsi to napsala i ta fotka je moc pěkná

11 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 22. října 2010 v 22:18 | Reagovat

Souhlasím. Většina hřbitovů jsou neuvěřitelně krásná a uklidňující místa. Osobně mám nejradši ty lesní.

12 Eleneora Eleneora | Web | 24. října 2010 v 20:45 | Reagovat

Já hřbitovy moc nemusím.Mám tam pocit že mě furt někdo pozoruje se zlým úmyslem.Vždycky cítím zvláštní nepřátelství.

13 MissFilth MissFilth | Web | 18. listopadu 2011 v 11:02 | Reagovat

Pěkný článek a ta fotka je úžasná ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.