Ukázka z "mé knihy"

20. srpna 2010 v 22:56 | Lawiane |  Ukázky z mé "knihy"
Trochu netradičně pojaté téma týdne. Jak jistě víte, poslední dobou se v některých článcích zmiňuji, že se snažím psát knihu. Nebudu tu vysvětlovat o čem je, to až časem (až to budu sama pořádně vědět), ale zatím sem dávám ukázku, která je prakticky hned ze začátku. Snad to nepotřebuje žádný úvod, je to taková pasáž, kteou musíte chápat i bez vysvětlování souvislostí. A strach? Ten hlavní postava nepochybně má! Po dočtení, prosím hurá na hodnocení, klidně kritické. :-)


Vlhký čenich kopírující povrh terénu, bystré soustředěné oči upřené do tmy, napřímené uši schopné rozpoznat i to nejtišší zapraskání větévky. Zvíře se na moment zastavilo, následované svými dychtivými druhy, aby zavětřilo. Smečka byla na stopě. Napjatá atletická těla a vzrušené výrazy prozrazovaly připravenost k lovu.
Širou krajinou se ozvalo zavytí. Znělo z dálky, ale hned na to zaznělo další. Tentokráte mnohem blíž. Leena se probrala z nečekaně tvrdého spánku. Okolo ještě panovala hluboká noc. Co to bylo? Proběhla jí myšlenka hlavou, ale to už odpověď znala. Spatřila je hned, jak se podívala před sebe. Ze tmy na ní zíralo několik párů planoucích očí, planoucích touhou po kořisti. Nejprve ji v naději myslí problesklo, že je to jen sen, ale bohužel to byla tvrdá realita. Srdce jí poskočilo a prudce se rozbušilo, vyskakovalo jí málem až do krku, jako by se snad chtělo vyprostit z jejího pohybu neschopného těla a samo se spasit útěkem. Jakmile jí plně došlo hrozící nebezpečí, byla ihned při smyslech. Ty jí jednoznačně nabádaly k zoufalému útěku, jenže její nohy nebyly schopné uposlechnout a tak stále seděla pod stromem, prsty křečovitě zarývajíc do hlíny, a svýma bledě modrýma očima vytřeštěně zírala do těch protějších vlčích. Tato setina vteřiny jí přišla jako celá věčnost až myslela, že se snad už nikdy nepohne. Pak to ale konečně přišlo, konečně se vzpamatovala a jediné co měla v hlavě byl příkaz BĚŽ! Vzdor ochromujícímu strachu se vymrštila na nohy, naposledy se podívala zvířeti do očí, ale tentokrát byl její pohled v něčem jiný, plnilo ho odhodlání bojovat.

Řítila se neznámými místy rychlostí, v jakou by nevěřila, že vůbec dokáže vyvinout, v patách jí bylo hned několik vlků. Prchala, aby zachránila svůj holý život. Byla ještě příliš mladá, nechtěla zemřít tak brzy. Jak jedna noha střídala druhou, stále víc si uvědomovala, jak moc chce žít, vidět západy rudého slunce nad mořem, padající bílé vločky, cítit jak se jí rozpouští na tvářích a příjemně studí. Bylo toho přeci ještě tolik, co měla teprve před sebou. Ta představa jí hnala dál a dál aniž by si připouštěla únavu, natož pomýšlela na zpomalení. Vyhýbala se jednomu stromu za druhým a doufala, že co narazí na něco, co ji zachrání. Naděje však byla mizivá. Hnala se dál a dál tmou aniž by viděla či věděla, kam běží.
Už byla na pokraji svých lidských sil, v hlavě jí hučelo, v boku píchalo a její dech byl tak hlasitý, že by jí smečka slyšela na míle daleko. Ladná vlčí těla byla oproti tomu jako stvořená pro tento osudný běh, překonávala padlé stromy a větve, tak lehce, až to působilo, jakoby jim to činilo potěšení. Mohutné tlapy se pružně znovu a znovu odrážely od země, aby na ni pak měkce o kus dál dopadaly zpět. Vzrušené výrazy, vyplazené jazyky mezi špičatými zuby. Vyděšená Leena štvaná jako kořist, tušila, že už je od ní nemůže dělit velká vzdálenost. Možná už jí někteří nadběhli a ona o tom jen neví. Neviděla však téměř nic a musela se soustředit, kam šlape, přes svůj dech navíc ani nic neslyšela. A tak mohla vzdálenost rozhodující o jejím životě jen odhadovat a doufat, že je ještě dost velká. Mozek už jí pomalu, ale jistě začalo otupovat vyčerpání. Rozhodla se, že se otočí. Třeba je setřásla, napadlo ji bláhově, ale hned tuto příliš optimistickou vyhlídku zahnala, jako totální nesmysl. Rozdíl mezi jejich rychlostmi na to byl moc velký. Její štíhlá postava a dlouhé nohy ji sice činily rychlou, ale s vlkem své síly dlouho měřit nemohla. Ohlédla se přes rameno, ale než mohla v tmě něco rozpoznat, pocítila, že se cosi zásadního změnilo.
Země pod jejíma nohama zmizela a všude kolem sebe cítila náhlý chlad. Byla ve vodě. Vůbec tu změnu nechápala, ještě před vteřinou měla pevnou půdu pod nohama a najednou je všude kolem ní něco ledového a mokrého. Do nosu se jí dostala voda. Na okamžik se vynořila na hladinu, aby se nadechla, ale její tělo už nemělo sílu se tam udržet. Už nebyla schopná plavat, ačkoli to uměla a voda byla klidná. Přestože jako zázrakem unikla z vlčích spárů, osud ji dostihl tady. Pomalu odevzdaně klesala dolů. Ještě se zmohla na poslední pokus, ale marný.
Máchala rukama do prázdna, kopala nohama, ale nebylo tu nic, čeho by se zachytila, nic od čeho by se mohla odrazit. Oči jí štípali a vše co cítila, byly akorát tisíce bublinek vířících kolem, hledajících si cestu ke hladině, kterou ona nikdy nenajde, a její bílé vlasy, které se vznášely všude kolem ní, jako pavučiny, do kterých byla lapena, motaly se jí do rukou a překážely. Mozek jí zaplňoval děs, zoufalství a nepopsatelný strach z toho, jak se krátí čas, který ji pro záchranu vymezují její plíce. Že každým bezvýsledným máchnutím ruky se zkracuje její naděje. Ten pocit beznaděje jí zamezoval jakkoli myslet. Ani si nestačila představit, co přijde, až už dál nedokáže zadržet dech. Dech je to nejcennější co má. To byla její poslední myšlenka.
... 
Tiché severské končiny osvětlovalo mlhavé ranní slunce. Všude vládla klidná ospalá atmosféra, působící dojmem, že v takovémto mírném kraji se včerejší krutá noc vůbec nemohla odehrát. Jak snadno by se dalo uvěřit, že se tu nic nestalo. Nikdo nic nepozná, nikdo jí nebude hledat nebo postrádat. Zdejší život půjde dál, slunce bude znovu a znovu vycházet nad špičkami stromů a zapadat za ně na druhé straně, budou se tu dál prohánět losy, létat ptáci a to, že je jedny oči už neuvidí, tu nebude nikoho zajímat.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 t-smile t-smile | Web | 20. srpna 2010 v 23:04 | Reagovat

Každá máme iný štýl :-) ale máš skvelý blog :-)

2 Lawiane Lawiane | Web | 20. srpna 2010 v 23:06 | Reagovat

[1]: dík

3 Evelin Evelin | Web | 20. srpna 2010 v 23:48 | Reagovat

Muhehe, tak teď ti můžu oplatit tu kritiku :-D.
Ovšem pravda je, že tady není moc co oplácet; nevím, jestli je to tím, že tak často nepíšu a proto se v tom nevyznám nebo tím, že to máš prostě skvěle napsané :D. jedinné, co ti můžu vytknout je jen taková drobnost - u vlčích těl bych nepoužívala zrovna přívlastek "atletický", to se hodí jen na člověka (když si vezmeš, že je to od slova "atlet").
Ale jinak to máš všechno hezky napsané a když se do toho člověk začte, tak se to čte vážně dobře :), bylo tam pár popisů, které jsou hodně pěkně vyjádřené.

Tak, teď jsem ti asi moc nepomohla :D.

4 Lawiane Lawiane | Web | 20. srpna 2010 v 23:52 | Reagovat

[3]: och, děkuji. Mě přijde, že "atletické tělo" se dá použít i na zvíře. Co třeba takový ty vysportovaný psiska, jako výmaráci :D Ale díky, taky jsem vybrala jednu z, dle mého, nejpovedenějších pasáží. I když je zase hodně pohádková :D

5 Evelin Evelin | 21. srpna 2010 v 0:00 | Reagovat

[4]: Jó, to utopení v jezeře je velmi pohádková pasáž :D.
No já nevím, možná že se to použít dá, ale mě se to tam vůbec nehodí.

6 Lawiane Lawiane | Web | 21. srpna 2010 v 0:02 | Reagovat

[5]: ale ona musí poloumřít :D tak jak má jinak zhynout? Možná by jí mohli ty vlci chytit, ale tohel je zase lepší zvrat... já nevim

7 Evelin Evelin | Web | 21. srpna 2010 v 0:10 | Reagovat

[6]: hele, počkat, ona to přežije? Já si říkala, že to tam nemáš úplně jednoznačně napsané :D.

8 Lawiane Lawiane | Web | 21. srpna 2010 v 0:17 | Reagovat

[7]: :D no jasně, že přežije, vždyť ona přežije celou knihu (a to je co říct) :D vlastně já jí přejmenovala, tak ty možná veníš o koho jde. To je původně ta, co se jmenovala Tarja (hehe) a kope patou :D

9 Evelin Evelin | 21. srpna 2010 v 0:25 | Reagovat

[8]: Jo, no jasně, už vím. Hele, ono se to čte "Léna", že jo, ne "Lína"-tak to totiž budou všichni číst :D.

10 Lawiane Lawiane | Web | 21. srpna 2010 v 0:38 | Reagovat

[9]: :D je to Léna. Jestli se čtenáři tupci opováží to číst jako Lína, tak jim k ceně knihy naúčtuju velikou přirážku za urážení postav :D Ne, to ne. Tak na konci budou vysvětlivky :D

11 Lily Addams Lily Addams | Web | 21. srpna 2010 v 11:45 | Reagovat

Nemám co vytknout, čte se to dobře :-)

12 Zdebra Zdebra | Web | 21. srpna 2010 v 14:34 | Reagovat

Krásně napsané (až na některé malé gramatické chybičky). Těším se na pokračování. Je to napínavé.

13 vivienne vivienne | Web | 21. srpna 2010 v 17:33 | Reagovat

jedním slovem: pěkné

14 darksi darksi | Web | 21. srpna 2010 v 23:45 | Reagovat

tak to je moc pěkné. Mě se to dost líbí a vytknout toho moc nejde, teda vlastně asi vůbec nic :D...jinak, já děj v tom mým nijak nepromýšlela, prostě jsem jsem si k tomu sedla a věděla jsem konec a začatek :D a děj jsem zjistila časem :D a ted mi hezky zapadá :D... a těch sedmdesát stránek píšu asi tak 5 měsíců, když nepočítam, že předtim jsem 80% vyhodila :D....jinak moc povedený záhlaví :D

15 Katrin Katrin | Web | 24. srpna 2010 v 15:55 | Reagovat

fakt povedené... :) Líbí se mi to, jak to píšeš - ty tvá různá přirovnání a tak vůbec... A ten děj, no, dokonalé :) To je něco pro mě... Kdyby ta tvá kniha vyšla, určitě bych si ji hned koupila :-D

16 Lawiane Lawiane | Web | 27. srpna 2010 v 0:35 | Reagovat

[15]: děkuju :-)

17 Dark Lady Dark Lady | Web | 27. srpna 2010 v 10:24 | Reagovat

No je to dost dobrý :-) Taky se těšim na pokračování :-) Asi je blbí se ptát jestli se fakt utopila...Ale, utopila se? :-D

18 Lawiane Lawiane | Web | 27. srpna 2010 v 10:29 | Reagovat

[17]: překvapení- ne neutopila :D zachránil jí anděl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.