Rosa Liksom - Na začátku listopadu uhodily silné mrazy

18. února 2010 v 18:21 | Lawiane |  Literatura ze severu
Rozhodla jsem se podělit se tu s vámi o jeden šokující článek z té učebnice finštiny (tam se najdou věci, to byste ani nevěřili). Je to příběh jednoho člověka, který měl zřejmě velkou depku. Kdy jsemsi to četla poprvé, tak jsem to vůbec nepochopila, páč jsem pořád myslela, že s tím provazem chce vytáhnout ten traktor. Pak mi to teprve došlo…no jo, Finové a jejich slavné skony k sebevraždám.
Doporučuji přečíst (do konce)- vystihuje to jejich povahu :-D


Na začátku listopadu uhodily silné mrazy
Na začátku listopadu uhodily silné mrazy. Sněhu zrovna moc nebylo, ale země zmrzla na kámen. Sobi se shlukovali z hladu okolo cest a ke krajům vesnic. Několik jich tu bídu skončilo tak, že v odpoledním šeru skočilo pod náklaďák se dřevem. Zkrvavené a na kosti obnažené mršiny se povalovaly v příkopech podél cest a na okrajích polí. Pak začal padat sníh. Sněžilo nepřetržitě skoro dva týdny. Mezitím se krajina změnila v jednolitou bílo plochu. Okolo domů a před sněholamy začaly růst závěje. Sobí mršiny zmizely pod sněhovými náspy očekávajíce příchod příštího jara. Začátkem ledna teplota klesla na čtyřicet stupňů pod nulou. Vesničané vzpomínali na válku. Na dvorku vyl pes a z kožichu a čumáku mu stoupala pára.
Devátého ledna Matti nastartoval na dvoře traktor, trvalo to hodinu, než se motor zahřál. Elli ho poslala do obchodu, aby vyzvedl ovesnou mouku pro krávy a pro lidi makarony. Matti neřekl ani slovo. Z pece sebral palčáky a čepici a vyšel ven. Nepromluvil už přes dva týdny. Ale jedl a pil kafe. Z obchodu odnosil na korbu pytle, makarony a ovesné kroupy, až se mu kouřilo od strniště na tvářích. Obchodníkovi se podíval přímo a hluboce do očí, nehnul ani brvou, i když obchodník pořád něco mlel.
"On to je pořádný chlapec, ten Ellin nejstarší," řekl obchodník, když Matti nastartoval traktor a rozjel se směrem k silnici.
Mattimu mrzly šíleně uši. Patnáct kilometrů a jediný, koho potkal, byla babka se saněmi. Krajina připomínala pohřební průvod. Odbočil na cestu k domovu. Tři kilometry pustiny, lesa a malých kousků polí. Sníh na úzké a děravé silnici byl měkký. Matti přidal plyn, už měl zmrzlý obličej. Jedno kolo zapadlo do závěje. Nadával, až mu od pusy létaly sliny, a až do setmění se pokoušel vyhrabat. Kola stále hlouběji zapadala do měkkého sněhu. Vypnul motor, pot mu ledovatěl na lících: 21 úplně zbytečných let. Svižným krokem došel až na dvorek. V seknici bylo světlo, v chlévě tma. Ještě tedy nebylo ani šest hodin. Šel podél kolejí od traktoru do stáje, ze zdi sundal tlusté lano a kráčel v zasněžených botách přes tmavý přístřešek u chléva směrem ke stodole, shodil palčáky na podlahu, vylezl na vysokou hromadu sena, přivázal jeden konec lana vysoko k trámu a udělal uzel. Třikrát zkontroloval, jestli uzel prokluzuje, vztekle mrštil čepicí na podlahu, smyčku si přehodil okolo krku, odrazil se a skočil. Zemřel ihned. Tělo bylo už zmrzlé, když jej Elli po večerních zprávách našla.

zdroj: učebnice finštiny Hilkka Lindroos - autorka povídky Rosa Liksom
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 18. února 2010 v 19:03 | Reagovat

no tak to je drsné...

2 Evelin Evelin | E-mail | Web | 18. února 2010 v 19:24 | Reagovat

Ježiš to je ten úchylnej text, fini jsou asi fakt úplně vedle

3 rikke rikke | Web | 19. února 2010 v 16:07 | Reagovat

hromadná sebevražda sobů, tak to je opravdu něco!

4 Katrin Katrin | Web | 19. února 2010 v 21:11 | Reagovat

dost drsný...

5 Jilliane Jilliane | Web | 29. července 2010 v 13:44 | Reagovat

drsný ale zajímavý :)

6 Black Black | 2. srpna 2012 v 14:01 | Reagovat

krutý, ale dobrýý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.