Únor 2010

Layout- Soothing tale

26. února 2010 v 18:35 | Lawiane |  Layouty - světlé
Volný layout, který jsem měla krátce na blogu. Je v béžové a hnědé barvě.


Gottova kšice

26. února 2010 v 17:57 | Lawiane |  zažila jsem
Tak už jsem trochu začala přicházet na ten photoshop, sice jsem si o něm půjčila knížku, ale to zdlouhavé čtení na mě nějak není, takže spíš různě něco mačkám metodou pokusu a omylu. Už jsem vytvořila dva laye a ten jeden si sem zřejmě dám.
No a ten druhý, to jsem zjistila trochu pozdě, má v nápisu místo THE TEH :-o tak to ho můžu rovnou smazat.
Dneska jsem nebyla ve škole, protože se mi tam nechtělo :-D
A taky jsem spatřila nebujnou kštici Karla Gotta, protože u nás v knihkupectví měl autogramiádu.
Včera jsem si vydělala 200,- tím, že jsem byla pokusný králíček na nový SCIO test (docela mě z toho bolel mozek).
Chci si za ně koupit nějakou karnevalovou roušku nebo tak něco a o prázdninách udělat zase "vysoce umělecké" fotky :-D

Vtipný rozhovor s Tarjou

25. února 2010 v 12:14 | Lawiane |  Tarja obecně
Dávám sem doela starý, ale hodně dobrý rozhovor s Tarjou. Je to dost dlouhé, ten začátek je nejlepší, tak to nemusíte číst celé.

Layout- Music from the deepest forest

24. února 2010 v 17:58 | Lawiane |  Layouty - přírodní, zeměpisné
Stvořila jsem další layout. Není zrovna dokonalý, protože FotoFiltr také není dokonalý. :-D a photoshop se mi zatím nepodařilo stáhnout. Nevím, jestli si ho sem mám dát, nebo ne. Kdyby se někomu líbil a chtěl ho na svůj blog, tak vám ho klidně dám, ale pochybuju, že by o něj někdo stál :-D

ZRANĚNÝ ZÁZRAK

22. února 2010 v 18:53 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Tak dnes už čtvertý článek. Dlouho jsem sem nedávala žádnou básničku, tak tady jedan je. Téhle si docela cením, myslím, že se mi povedla.

ZRANĚNÝ ZÁZRAK

Slétla jsi z nebe.
Přímo k mým nohám,
jako malá naděje, jako malý zraněný zázrak.
Spálené perutě,
jizvy na duši,
svázaná křídla…
UPŘÍMNÝ POHLED!

Slétla jsi?
Nebyl to pád?
Zámek k ústům přikovaný, ti nedovolí říct víc.
Já budu ale přemýšlet…

Pýcha předchází pád,
ale ty jsi anděl,

z nebe.
Svaté stvoření.
Nevěříš v pýchu, neznáš lež.
Netoužíš po bohatství, jen po lidském dobru.
Stála za tím zrada, falešná důvěra?
Žal předchází vzlet.

Podej mi ruku, alabastrovou dlaň.

Nikdo nám nevěří.
Ale my projdeme branou,
tou nebeskou.
Rozhodla jsem se, má duše je bloumavá,
půjdu s tebou.
CHCI LETĚT!
Putovat obzorem nočních nebes,
dotýkat se hvězd, balancovat na nitích měsíčního svitu.

Být s tebou, má zachránkyně.
Vezmi mě tam, kde nepočítají staletí!
A já najdu klíč ke tvým zamčeným rtům!


Oslavná píseň na hymnu

22. února 2010 v 18:21 | Lawiane |  Literatura ze severu
Přidávám finskou básničku, co jsem zase vyhrabala v té učebnici finštiny. Tak si prosím nemyslete, že je to z mého pera. Ten překlad není nijak umělecký, takže to někde vyznívá divně (ono je to vůbec celé divné), ale celkem se mi to líbí. Měla by to být ukázka z oslavné písně na hymnu od Juice Leskinen.

Koňmo

22. února 2010 v 18:20 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Minulý týden jsem blog zase nějak zanedbávala, protože návštěvnost byla kriticky nízká. Dneska se budu snažit to napravit a hledat nové zajímavé blogy, jelikož většina mých SB je poněkud "mrtvá"- asi brzo udělám čistku. Sice je to zase na úkor chemie, neboť zítra bych měla psát opravu písemky, ze které mám 5 s vykřičníkem, ale rozhodla jsem se dělat mrtvého brouka a na tu opravu "jako" zapomenout a napsat to až po prázdninách. Snad mi to projde.
Taky mám teď takové zajímavé období na koních. Trikovi, na kterém jezdím, se totiž stal úraz a musí být měsíc v klidu. Má nějaký vychýlený obratel v krku a potrhané vazy :-( chudák, dostává doplňky proti bolesti. Ve čtvrtek u něj byla zase veterinářka a dávala mu strašně moc injekcí, ale už je to o maličko lepší.
No a jak je teď on mimo provoz, tak jezdím na takové nové kobyle. Už jsem jí měla asi desetkrát a trenérka je nadšená, že mi to s ní hezky jde. (občas se trochu hádáme, neboť kobylu někdy chytne rapl a začne vyhazovat. Pak jezdíme takové menší rodeo, ale už jsme si to snad vyřešily, páč poslední dva tréninky už byla celkem v pohodě) Baví mě to s ní a jezdí se na ní úžasně, jenže v tom byl menší háček- ona je na prodej!
Včera šlapala nádherně, poslouchala takřka na myšlenku. Ještě jsem na ní měla úplně nové trenérky sedlo (za 50 000,- :-o). A jak mi to zase super šlo, tak jsem dostala povolení si to sedlo na ní brát vždycky, což je mega pocta, protože ona nikomu nepůjčovala ani to předchozí, které bylo levnější. Doufám, že ho nezdemoluju. Ale to není všechno, ještě mi řekla větu, ze které jsem vyrozuměla, že kobylu neprodá a budu jezdit dál na ní! To je mega! Až moc… představa, že by jí sice prodala a já jí už neviděla, je hrozná…ale přestat jezdit Trika?...
Na jednu stranu jsem hrozně ráda, určitě to zlepší moje jezdecké dovednosti. Jezdí se mi na ní vážně dobře a baví mě to s ní, ale prostě vzdát se Trika, na kterém jezdím asi skoro pět let, všechno jsem se s ním učila a jsem na něj zvyklá, mám ho ráda, věřím mu, že mě na závodech nesejme…
Trik už je ale starší a s Daisy (tak se kobylka jmenuje) bych měla větší možnosti, je rychlejší a skáče lépe. Ale na Trikouše se zase můžu 100% spolehnout, že když něco zkazím, tak on bude dělat, co se dá, abychom ten skok zvládli atd.
Prostě nevím, jestli tuhle změnu opravdu chci, ale je dobrá příležitost. Třeba jsem si to jen špatně vyložila a ona nakonec stejně půjde na prodej.
Dala bych sem Daisy fotku, ale je nekvalitní, tak přidávám jen Trika :-)
Bože už mi zase nejde vkládat fotky! Grrrr

Mumínci

22. února 2010 v 12:06 | Lawiane |  O Finsku

Mumínci jsou fiktivní stvoření, které vymyslela finská švédsky píšíci spisovatelka Tove Janssonová, podle knižní předlohy pak vznikl slavný seriál. Určitě je znáte, takže nemá cenu je tu moc popisovat. Jen jsem vám chtěla připomenout, že je to finské dílo. :-) Snad jen ještě dodám, že v Naantali je zábavní park Moominland, vytvořený na motiviy těchto příbehů.
Jako malá jsem se na to koukala a moc se mi to líbilo, tak mě teď těší, že je to finské.

Z posledních dní- olympiáda, Korpíci a hovna na chodníku

20. února 2010 v 17:03 | Lawiane |  Různé
Připisuji další článek o všem možném:
Začala jsem docela sledovat olympiádu, včera jsem to náhodou zapla a zrovna se tam jel Cross Country Skiing žen. Byly tam asi 3 nebo 4 Finky, takže jsem se musela dívat. Aino Kaisa Saarinen (jó zapamatovala jsem si její jméno :-D) byla v první části závodu na prvním místě, ale nakonec dojela pátá, ale to je taky krásné místo. Vyhrála to Norka - ti seveřani si to tam docela dávají! Měla jsem potřebu křičet Suomi, Suomi, ale bylo asi půl jedenácté, tak by mi to neprošlo. Pak hrály Švédi hokej s Bělorusama a vyhráli, ale to už jsem neseldovala celé, pač šel na nova ciname film Krása divokých koní a u toho jsem bylo do půl druhý do rána. (P.S. Evelin, už taky ponocuju :-D)

Nové stránky o Tarje

19. února 2010 v 10:02
Zdroj tarjaturunen.cz
Z mezinárodní iniciativy vznikly webové stánky, kde jsou shromažďovány výroky celebrit/muzikantů/fanoušků na Tarju! Hlavní myšlenkou stránek je ukázat, že Tarja není žádná Diva, kdo by chtěl může přispět svou historkou o setkání s Tarjou (Měl by to být sručný text, který ukáže, že Tarja není diva, která utíká před fanoušky atd. ..., text můžete zaslat v Aj,Čj - nezapomeňte na nick; klidně můžete zaslat i foto, které souvisí s textem). Vše zasílejte prosím na mail: winterstormczech@gmail.com

Koukla jsem se na to...a myslela, že vrhnu blitky- proč je to proboha růžové?
Dobrý nápad, ale to zpracování...

Kde naděje přikrývá sníh- 3. kapitola

18. února 2010 v 18:24 | Lawiane |  Kde naděje přikrývá sníh
To co spatřila, jí vyrazilo dech. Ve dveřích stála dívka, jejíž tělo kryly pouze otrhané letní šatičky, ze kterých ještě, stejně jako z jejích vlasů, crčela voda. Ještě divnější však bylo, že ta osoba se vůbec netvářila, jakoby jí byla zima.
"Tiia?" optala se stroze dívka.
Ta přikývla, a ačkoli návštěvy neměla moc ráda, pozvala ji dovnitř.
"Posílá mě za tebou Kai…"
"Kai?" skočila jí do řeči.
"Moje paní ho odvadla na zámek, chce ho pojmout za svého chotě…"
"Za chotě?" vykřikla opět Tiia a nevěřícně vyvalila oči. Vypravěčka ji ale gestem umlčela.
"Nalezla ho v rozbouřeném moři a vzala ho do svého paláce. Až měsíc doroste do úplňku, vezme si ho, ale pokud tam stihneš dorazit včas, můžeš svatbě zabránit. Jsem jen služebná, teď zrazuji svou paní, ale Kai mi o vás dvou vyprávěl a tak jsem svolila na jeho prosby a donesla ti tyto zprávy. Musím už jít."
"Počkej přeci! Kdo je tvá paní a kde leží její palác?!"
Dívka se na prahu otočila a zasněně pronesla, " Až dojdeš ke břehům jezera Inari, budeš téměř u cíle. Neztrácej odvahu…"
"Jezero Inari…to je přeci hrozně daleko…a úplněk je už za týden…a palác…copak je v těchto končinách nějaký palác?"
To už se však stroze oděná postava ztratila mezi stromy. Tiia zmateně zakroutila hlavou, klesla nešťastnicky na zem a podlehla vábení nedopité flašky, ze které si předtím plnila skleničku. Tekoucí teplo jí stékalo do krku a přinášelo slastní zapomnění…
Ráno ji do očí opět udeřila tvrdá realita- prázdná postel vedle jejího těla. Ze včerejšího podivného setkání měla zmatené pocity. Vybavovala si mokrou dívku, které nebyla zima. Byla jsem opilá, určitě byla normálně oblečená a suchá. Tohle se mi určitě zdálo, řekla si. Dále přemítala, jestli to o tom jezeře a nějaké paní byl také jen výplod jejích zastřených smyslů a mysli nebo pravda. Chvíli se rozhodovala, zda skončit svůj život ve zdejších mořských vlnách nebo se vydat na nesmyslnou dalekou pouť. Nakonec se rozhodla pro to druhé.

Rosa Liksom - Na začátku listopadu uhodily silné mrazy

18. února 2010 v 18:21 | Lawiane |  Literatura ze severu
Rozhodla jsem se podělit se tu s vámi o jeden šokující článek z té učebnice finštiny (tam se najdou věci, to byste ani nevěřili). Je to příběh jednoho člověka, který měl zřejmě velkou depku. Kdy jsemsi to četla poprvé, tak jsem to vůbec nepochopila, páč jsem pořád myslela, že s tím provazem chce vytáhnout ten traktor. Pak mi to teprve došlo…no jo, Finové a jejich slavné skony k sebevraždám.
Doporučuji přečíst (do konce)- vystihuje to jejich povahu :-D

Kde naděje přikrývá sníh- 2. kapitola

17. února 2010 v 19:49 | Lawiane |  Kde naděje přikrývá sníh
Přidávám slíbené pokračování té povídky. Kdyby si někdo chtěla oživit předchozí kapitolu nebo jí ještě nečetl a chce tento hřích napravit, tak TU! :-D
A o jedno vás prosím- pokud si to opravdu nepřečtěte, tak mi nepište komentáře (obvzláště ne typu pěkné a nic víc, to radši oprávněnou kritiku)

2. Kapitola
Vycházející měsíc osvítil hladinu, nebe bylo černé a poseté nesčetným množstvím hvězd a Kai se stále nevracel. Tiia byla trochu naštvaná, že tu musí mrznout, ale to nebylo nic proti obrovskému černému mraku, který vplul do její duše přinášející hrozbu, šeptajíc , "Kai už se ti nevrátí, čekáš marně…"
V hlavě jí vířila spousta katastrofických scén, rozbouřené moře a na něm bezmocně se zmítající bárka, mořské příšery ze starých pověstí…topící se muž…
Nevěděla kolik je hodin, ale po čase už jí zima donutila vrátit se domů. Zabouchla dveře za noční divočinou a rozdělala oheň, dřevo, které dopoledne nasbírala, jí dobře posloužilo. Následující hodiny pak netečně zírala do plamenů a snažila se utěšit vírou v naději. Stále však slyšela ten hlásek uvnitř, co opakoval sále stejnou větu "Kai už se nevrátí, čekáš marně…", stále dokola.
S prvními ranními paprsky vyběhla k moři strachujíc se, že najde vyplavené trosky lodi nebo mrtvého Kaie, ale zároveň doufajíc, že tam její muž bude akorát přirážet k molu, vítat ji úsměvem a chlubit se bohatým úlovkem.
Utíkala po zaváté pěšině a sníh jí křupal pod nohama. Nevnímala okolní krásu, měla jen jeden cíl. Nic! Ani loď ani tělo ani vítající náruč. Nic.
Tak to trvalo několik dní. Tiiu už opouštěly poslední naděje a pokaždé, když zadýchaná doběhla k moři…a nic, nevěděla, zda se má radovat za další mizernou naději nebo proklínat tu nejistotu, která ji přiváděla k šílenství.
Dny plynuly. Všechny stejně zoufalé, šedé ba přímo černé. Její tvář začínala působit, že nikdy nepoznala úsměv. Nemluvila, nebylo s kým. Nechtěla jíst, neměla důvod. Občas snědla kousek chleba, který ji připadal, jakoby žvýkala seno, ale jen aby ji neotravovalo kručení v žaludku. Nevěděla, jak sama v divočině přežije zimu, neměla tušení kam Kai kladl pastě a jak by je měla správně nastražit. Pomalu se jí do mozku vkrádaly myšlenky jako, nebylo by lepší se utopit, než tu umírat pomalu hlady a zimou? Byla by to bolestivá smrt, když by byla dobrovolná?
Jednoho večera, když zase otupěle zírala do ohně a snažila se zahnat chmury pomocí nápoje s nemalým obsahem alkoholu, se ozvalo zaklepání na dveře. Kai? Napadlo ji, ale ten by přeci neklepal. Položila nedopitou sklenku na sůl a vydala se ke dveřím. To co spatřila ji naprosto šokovalo. Přede dveřmi ve vánici stála mladá dívka oblečená pouze do otrhané noční košilky, ze které ještě crčela voda.

Terve aneb má první lekce finštiny

17. února 2010 v 19:40 | Lawiane |  zažila jsem
Terve!
Včera jsem byla poprvé na té finštině. Lektorka je moc sympatická mladá Slovenka, které v pohodě rozumím. Říkala, že ve Finsku studovala asi 2 roky ( 1 v Joensu, kde je prý hrozná nuda). Druhá studentka, která tem se mnou chodí je asi tak 30tiletá (doufám, že jí nekřivdím) a je taky super.
Zatím jsme probíraly výslovnost, což byla mega sranda, neboť jsme četly takové šílené věty jako äyskarillinen äyriäisiä a ještě horší. Párkrát jsem se do toho zamotala a místo přehlasovaného o ze mě vyšel totální pazvuk :-D, ale jinak mi to myslím šlo dobře. Ještě jsme stihly sloveso olla, tvoření otázky, zápor u olla a vokálovou harmonii. Sice už jsem to všechno věděla, páč tak ke 3. lekci jsem došla sama, ale i tak jsem se dověděla pár užitečných věcí navíc.
Za úkol máme cvičení, co už mám asi půl roku hotové :-D

Jak vypadá PUHELIN

16. února 2010 v 12:12 | Lawiane
Finská telefoní budka...

Dotazník Finsko

15. února 2010 v 19:10 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Našla jsem u Zdebry tenhle dotazník, tak jsem to taky vyplnila. :-D

Kde naděje přikrývá sníh- 1. kapitola

11. února 2010 v 18:19 | Lawiane |  Kde naděje přikrývá sníh
Asi jste si všimli, že jsem opět změnila design. Já vím, asi jsem blázen- tamtan mi dal tolik práce a neohřál se tu ani 14 dní, chudák. Možná ho sem někdy vrátím. Tenhle jsem dělala včera do půlnoci a zkrátka jsem nemohla otálet se zveřejněním :-)

Píšu povídku, která se (jak jinak) odehrává ve Finsku, ale o hodně let zpátky a je do toho taky zamotané fantasy, ale to v téhle kapitole nepoznáte. Mám to vymyšlené, ale ještě ne celé napsané, tak když bude zájem, dopíšu to do konce. Tohle je teprve začátek, doufám, že se vám zalíbí.

Drobounké sněhové vločky po tisících vířily vzduchem, zmítány poryvy ledového větru narážely do kmenů a přichytávaly se na ně. Srážely se a zase rozpadali v děsivém tanci - předzvěsti zimy. Byly všude, jako hejno neodbytného hmyzu, bránily ve výhledu a bodaly do tváře, malé bílé jehličky.
Tiia se na to dívala skrze zamlžené okenní tabulky a věděla, že už přichází ten čas, kdy si bude vážit tepla domova. Zaskřípaly dveře a do velké místnosti, která tvořila celý dům, vešel Kai s náručí naloženou dřevem. Byl to pohledný mladý muž s neobvykle tmavými vlasy a ostře řezanými rysy. Tohle měla být jejich první společná zima strávená v novém domě. Vzali se na jaře, Tiia byla svému muži vděčná, že ji odvedl pryč z vesnice, ve které žila. Nevycházela s tamními lidmi zrovna nejlépe, ačkoli to nepovažovala za svoji chybu, a tak pro ni bylo přestěhování na samotu téměř vysvobozením. Tušila, že život zde bude těžký, budou odkázáni jen sami na sebe, ale věřila, že to zvládnou. Ano, oni dva, Tiia a Kai, to jistě zvládnou.
Ráno ji vzbudily ospalé paprsky zimního slunce. Kožešiny ji tak příjemně hřály, že by nejraději zůstala ležet po celý den, ale pak se otočila a zjistila, že Kai není vedle ní, nýbrž si u dveří chystá nějaké věci. To jí připomnělo nepříjemnou skutečnost, kolik toho dnes ještě musejí udělat, než vše zapadá sněhem.
"Ty někam jdeš?" ptala se.
"Pojedu na moře, nachytám ještě nějaké ryby, dokud není zamrzlá voda. Bojím se, abychom měli dostatek masa. Vrátím se za soumraku," s těmito slovy vyšel ze dveří.
Tiia se vyhrabala z postele, oblékla se do teplých sobích kožešin a vydala do okolních lesů a sbírala dřevo, nic užitečnějšího ji nenapadlo a dřevo se bude konec konců vždycky hodit. Zastrčila si dlouhé vlasy, neurčité vybledlé barvy, za uši, aby ji nepřekážely a shýbala se pro jednotlivé větve. Obklopená tichem uvažovala, jak je to dlouho, co byla v jejich domě naposledy veselá nálada. Uvědomovala si, že poslední dobou nějak nemá důvod se smát. I mezi ní a Kaiem panovala spíše tichá atmosféra bez humoru. Možná to dělalo to počasí a starosti, co přinese zima. Přesto však jedno věděla jistě, Kai je jediný člověk, kterému věří a kterého miluje. Udělala by pro něj cokoliv, aby byl šťastný a nedovedla si představit život bez něj. Byl pro ni oporou a jistotou.
Slunce zašlo za vrcholky nízkých kopců, údolím se začaly rozléhat zvuky divoké zvěře a vzduch se ještě více ochladil. Tiia už se ubírala k domovu s poslední plnou náručí potravy pro oheň. Kolem hlavy jí začaly vířit další sněhové vločky a tentokráte, jakoby šeptali, "My už neroztajeme, bude nás stále přibývat a přibývat…" Schovala klacky pod střechu a vydala se k moři, aby vyhlížela Kaie s jeho úlovky. Dělala to tak pokaždé, když odjel na moře. Jejich dřevěná bárky vždy svítila malou lucerničkou na zádi, takže by ji viděla i za tmy, ale když došla ke břehu, moře se zdálo pusté. Vlny hladově olizovaly kameny na břehu. Dívka, či spíš žena, se víc zachumlala do šátků a kožešin a tiše čekala. Na zem se už snesla nemalá vrstva sněhu…a ona stále čekala, stále více naplněna strachem.


Kec

10. února 2010 v 17:53 | Lawiane |  Různé
Je to blbost,a el nemůžu si pomoc, považuji to za důležité: Koukám z okna a najednou před ním přejsou lidi, co mají zezadu nad hlavou přidělané svítící obrazovky a na nich reklamu na Tesco :-o
To jsem ještě neviděla.

In Memoriam

10. února 2010 v 17:18 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Dneska mi umřela potkanka Maličká. Ale jsem ráda, protože bych jí jinak stejně musela nechat utratit. A to rozhodnutí, kdy se člověk musí vydat k tomu veterináři je vždycky nejhorší. Tak to vyřešila příroda.

Unavená samotou

10. února 2010 v 17:11 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Potřebuji se zamilovat,
potřebuji, aby i pro mě rozkvetlo jednou jarní kvítí.
Nechci se vzdávat bez boje,
o normální život.
Prolívat kapky z černých mračen historie,
historie mé samoty,
zas a znovu.

Zůstat svá,
nemuset však platit za to osaměním.
Kráčím, bdím, spím i sním
schoulená ve své duši,
schovaná ve svém světě,
za neprostupnou branou nedůvěry.
Nedůvěry k vám.

Klečím a prosím tě,
na kolenou.
Nenechávej mě dál v této bezmezné poušti.
Vezmi mojí ruku do té své a veď mě,
ukaž mi oázu!
Pomoz mi najít stezky k přátelství, které jsou stále zaváté sněhem
a čekají na jaro.
Ať to není na věky!
Prosím tě
a klečím na kolenou.

Poražená,
sama sebou,
svou jedinečností
spočívající v bázni,
strachu z lidí.
Hanbou společnosti.

Anglie květen 2009- 1.den- 1. část

7. února 2010 v 13:19 | Lawiane |  Velká Británie
Po založení rubriky o Anglii, jsem se rozhodla přepsat sem svůj deníček, který jsem si tam psala na zájezdu minulý rok. Trochu jsem ho pozměnila, aby tam nabyly nezáživné pasáže, které by vás stejně nezajímaly. Je to psáno tak naivně, ale doufám, že vás to, když už nic jiného, alespoň pobaví. Anglie je kouzelná země. Jo a ještě nutno dodat, že jsme tam byla s Evelin a v době mého pomatení do Letopisů Narnie, na což jsou tam často odkazy.
Termín zájezdu byl 2. -9. 5 2009 a ubytováni jsme byli v jižním městě Worthing.

Už jsem zpět, nebojte neumřela jsem

7. února 2010 v 11:38 | Lawiane |  zažila jsem
Sice jsem psala, že se v pátek ještě ozvu, ale nějak mě zničila náhlá nemoc. Jak mi bylo blbě od žaludku...tak hádejte, co jsem udělala v pátek v půl třetí 1) dala si klobásu? těsně vedla! 2) poblila se od hlavy k patě? Trefa! :-D no teď se tomu směju, když už jsem OK. Aby toho ale nebylo málo, tak v pátek večer jsem měla z ničeho nic 38,5 :-o, ale pžez nc se to naštěstí uklidnilo a už jsem v pohodě.

Taky mám nový korzet, upně boží jen za 300,- z takového obchodu v DBK na Budějovické. Je černý a má kraječky, takže parádička :-D
Jdu měnit dess a za chvíli sem hodím článek o Anglii.
Papá

Prázdný den a prázdný žaludek

5. února 2010 v 11:10 | Lawiane |  zažila jsem
Včerejšek a dnešek je pro mě ve znamení doktorů. Vřera jsem byla na ortodoncii s rovnátkama, kde mě ujistil, že mi je na jaře suná (čemuž stejně nevěřím) a zase mi zrasil zuby (jako kletbou Cruciatus). Odpoledne jsem byla na koích, takže alespoň něco pozitivního. a dneska ráno pro změnu na kožní. Nemám ráda doktory, prostě ne....chovají se sice mile, ale stejně to nic neměmí na tom, že je nemám ráda.

Od rána je mi patně od žaludku, není to tak hrozné, ale vždycky tak po půl hodině mám pocit, že se asi pobleju. Natěstí se zatím nestalo. nevím co mám jíst, protože na nic nemám chuť a při pžedstavě rohlíku je mi ještě víc špatně. Jediné co bych jedla je mrkev (zvláštní, že?), jenže ta není nikde po ruce. Pokud, ale nic nesním, tak mi zase začne být špatně z hladu. achjo, je to začarovaný kruh.

Dobré je jen, že jsem se oba dny totálně ulila ze školy.
Večer jsem ještě něco přidám.

Zase bude změna

3. února 2010 v 20:08 | Lawiane
Přemýšlím, že s příští změnou designu bych pozměnila trochu i obsah blogu. Přidala nějaké rubriky- nejspíš by tu bylo víc o cestování a kultuře cizích zemí (kromě rubrik o Finsku by možná přibyla i o Anglii, Norsku, Švédsku a Islandu), také o okultismu a možná i o mých psycho snech. Dále pak taky rubriky o severské literatuře a mytologii a cestopisech o severu. Některé rubriky, které se moc neplní a asi ani plnit nebudou, bych naopak dala třeba do jedné (např. o Nightwish toho moc nepíšu a tak nemusí být tolik rozdělení) Nechci to tu už tolik plnit třeba texty písniček a životopisy Jukky a Emppua, protože podle mého, když si chce tohle někdo přečíst, tak zajde na oficiální stránky a nebude to hledat na blogu.
Ale neví, jestli se vám tahle změna bude zamlouvat, tak bych ráda znala i váš názor. Třeba čeho byste sem dali více a čeho naopak méně. Přidávám proto anketu, ve které můžete hlasovat, jaké téma z mého blogu, nejraději čtete. :-)
Nový des už mám hotový, je to můj první lay a na to, že je dělaný jen ve FotoFiltru, je myslím dobrý. Udělala jsem na něj zkušební blog, pač jsem se bála, že se mi to nepovede :-), ale povedlo.






Brzo už bude tady!






Děkuju
Vaše Lawiane

Můza z rozbřesku poezie

2. února 2010 v 17:04 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Je tady další básnička, která už je trochu starší, ale na její zveřejnění došlo až teď. Jmenuje se Můza z rozbřesku poezie a řadím jí ktěm povedenějším. Taky je to zaková "sestřička" a opak k této básni CHCI SI TAKY PŘEČÍST.
Jo a je psána v mužském rodě (tak pokud mě někdo neznáte, tak si nemyslete, že jsem chlap :-D)


Můza z rozbřesku poezie

Z rozpuku citů,
verše vzkvetlé.
Psané pro příchod něčeho,
co oslovilo mou mysl,
něčeho, co se dotklo mého srdce.
A rozpustilo ledové trny,
z něho čnějící.

Pocit, ve který už jsem nedoufal.
Leč mé srdce si to přálo,
přálo si doufat.
Bylo mu to upřeno.
Ale za cenu dalšího zklamání?
Proč?

Naděje má odcházet poslední,
držet se člověka do posledního dechu.
To ona musí být ten, kdo umírá naposledy!

Neopětovaná láska,
mizí v hlubinách časů.

Stránka deníku byla náhle otočena.
Snad závanem větru? Z rozmaru?
Staré písmo,
zkropené slzami
po mnoho let stále vlhkými, stále čerstvými,
nyní bledne, slzy vysychají.
Nastal ten okamžik,
okamžik zapomnění.

Nová éra života?
V ní velké doufání.
Mé naděje, konečně nalezly, to do čeho měly být vloženy.

Světlo na obzoru,
nový horizont,
záře povstává,
z temnoty zrozená naděje.

Bojem mé mysle,
byla přivábena.
Do bílého roucha oděna,
nový v ní plamen rozžehla.

Bílí plamen nové inspirace.
Je svátost,
múzou darována.

A bude ve mně na věky uchována…