Bílá temnota

25. ledna 2010 v 16:10 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Nejdelší báseň, jakou jsem kdy vytvořila. Už dříve jsem chtěla napsat dílko vystihující jméno mého blogu a včera jsem to konečně udělala. Nepovažuji ji za tu nejpovedenější, ale špatná myslím neni, alespoň není tak depresivní (no i když...) :-D Tak se vám představuje...
Hledám.

Hledám laskavost světa,

pod sněhovou peřinou,
z chladivých nití utkanou,
pod závojem panny
možná ukrytou.

Sníme své sny.
Každou nocí
každou částí mysli
každičkou žilkou v srdci…

Hledáme, pátráme,
po srdcích druhých a klíčích k nim.
Všichni.
I Já.

♦♦♦

Přísaha.

Snažíme se… zachytit pevného lana,
…zaklesnout nejistou kotvu mezi těžké kameny, aby ukotvila naše zdánlivé jistoty,
…nebýt zmítáni větrem, který hází našimi životy, jak se mu zachce.

Mít konečně ten klíč,
a k němu pečetní list.
Být si JIST!
Že sliby druhých budou platit vždy, ač zatím nepotřebné,
počkají na nás nenápadně skryty pod tou pečetí, uzamčeny klíčem pravdy…a až nebudeme moc dál…ONI tu budou pro nás a pomůžou.
Ať už podat záchranné lano nebo svrhnout světlo života z posledního srázu.

♦♦♦

Vzpomínky.

Vzpomínky stékají po stěnách duše,
jako kapky po zamlženém okně.
Mění se v průhledné, ztrácí se,
jako ta pára nad hrncem.
Mizí

Snažím se je zachytit,
schovat zpět pod pokličku,
svírám prsty to neviděné avšak tolik známé NIC.

Mizí.
V nenávratnu.
BÍLÉ NIC,
kdysi část mého JÁ.

♦♦♦

Před koncem.

Na konci babího léta,
kdy děti pouštějí provázky barevných draků,
němých herců podzimní veselohry,
my jsme tanečníky za zataženou oponou.

Lákavý úsvit, tóny zaprášeného klavíru, vůně tvých dopisů.
To vše v jedné chvíli, v jednom momentu na povrch vydrané jako výkřik dávných dob.
Rodinná alba jsou už plná, bez místa pro další neostré fotografie,
můj deník je dopsaný, zbývá poslední list…
a já stále přemýšlím a nevím,

co vložit právě do NĚJ…

♦♦♦

Bílá temnota

Po mnohé dny svítilo pro mě slunce,
zářilo, hřálo,
laskavé a konejšivé.
Vím však,
že přichází čas,
kdy budu tyto paprsky muset vyměnit.
Vyměnit za odvrácenou stranu Měsíce, za nový deník, nová slova…
Tato jsou již příliš ohraná.
Jsem smířená.
Sedím ve svém houpacím křesle, hledím skrze špinavé okenní tabulky a čekám…
na JEJÍ příchod.
Bude Černá v kápi? Nebo Bílá?
Jedno je však jisté,
VKROČÍ A UŽ NEODEJDE
…rozhodně ne beze mě…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lúthien Lúthien | E-mail | Web | 25. ledna 2010 v 17:09 | Reagovat

Tak to je vážně nádhera! Nevím co víc říct, myslím že další slova nejsou potřeba. Má to velkou hloubku.

2 Evelin Evelin | Web | 25. ledna 2010 v 17:28 | Reagovat

wow tak to je dlouhý - někdy jindy si jí přečtu, ale teď musím využít Photoshopu a robit laye :D

3 Lily Addams Lily Addams | Web | 25. ledna 2010 v 17:42 | Reagovat

ó, to je naprosto dokonalá a úchvatná báseň....to je přímo mistrovské dílo....a trochu mi to připomíná tuomasovu tvorbu...

4 Caddy Caddy | Web | 25. ledna 2010 v 17:42 | Reagovat

Ty jo, jsi hrozně šikovná!!!!! Napsala jsi to krásně... Je to taková tajemná báseň...

5 MoniQue MoniQue | Web | 25. ledna 2010 v 18:37 | Reagovat

Nádhera! Moc se ti povedla!
A jinak jak se máš?  :-)

6 annadaelle666(dead symphony) annadaelle666(dead symphony) | Web | 25. ledna 2010 v 22:15 | Reagovat

rásný, moc by se to hodilo jako text k písničce :D.. no vážne pořád mi to nejakou písničku pripomíná :)

7 Lawiane Lawiane | Web | 26. ledna 2010 v 13:47 | Reagovat

já bych texty písniček psala strašně ráda :-)

8 PelkoEnkeli PelkoEnkeli | E-mail | Web | 26. ledna 2010 v 14:09 | Reagovat

já taky, ale jelikož jedu na mor, nic z toho nebude :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.