Leden 2010

Kterak jsme se zapsali do Gunessovy knihy rekordů vytím na měsíc

31. ledna 2010 v 18:07 | Lawiane |  zažila jsem
Včera večer přesně v půl jedenácté, jsme se s Evelin zapojily do zápisu do Guinessovy knihy rekordů, a to v největším počtu lidí vyjících na měsíc. Akce se konala v Praze na Václavském náměstí pod koněm. Sešlo se nás tam celkem dost (pokud nemám extra špatný odhad, tak kolem ?70?, možná víc )a jistě se přidali i lidé, co své vytí nahráli a následně poslali pořadatelům. Nejprve počasí nepřálo a měsíc byl zakrytý mraky, ale jen co jsme začali výt, tak poslušně vyšel a krásně svítil na naše podivné počínání.
Vyli jsme dost dlouho, asi čtvrt hodiny a kolemjdoucí se po nás pobaveně otáčeli. Nakonec jsme vylezli na ty stupínky u sochy, finálně zavyli a zatleskali si.
Byla to sranda a nevšední zážitek, takové akcičky by se měli konat častěji.

Finské školství

31. ledna 2010 v 18:03 | Lawiane |  O Finsku

Stejně jako Češi, mají i Finové povinnou devítiletou školní docházku, která je také rozdělena na první a druhý stupeň. Dále si volí tříletou střední školu, buď gymnázium, které je zakončeno státní maturitou nebo odbornou školu, kde dělají závěrečnou odbornou zkoušku. Pro děti od šesti do sedmi je organizována předškolní výchova.

Systém známkování je jiný než u nás. Známkuje se na základní a střední škole stupnicí od 4 do 10. 10 je nejlepší a 4 nedostatečná.

Tarja (kdo jiný, že? :D ) vodovkou

30. ledna 2010 v 18:33 | Lawiane |  Moje tvorba- obrázky
Tentokrát jsem se překonala, a tudíž to není ani tužkou ani pastelkami, ale černou vodovkou. Je to na A2 a už to mám zarámované na stěně. Ale vím, proč nerada kreslím takovýmito věci, ten bordel po těch štětcích atd…hrůůza, ale výsledek snad stojí za to.


Taky jsem "vycitivala" (to se asi neříká :-D) citát na My Winter Storm, které teď zase poslouchám, ačkoli mi to už mírně leze na nervy:
Je to tak ohrané, že bych radši zemřela než to slyšet znovu,
ale je to tak krásné, že bych nemohla zemřít, aniž bych to ještě jednou neslyšela.

Tarja prodává svůj barák ve Finsku :-o

29. ledna 2010 v 13:22 | Lawiane |  Tarja obecně
Tak jsem mezi novinkama na tarjaturunen.cz našla, že se Tarja rozhodla prodat svůj dům v Kuusankoski. Proč, to nevím. Snad se nechce nadobro odstěhovat do Argentiny. Ale to určitě ne. Stojí 370 000 euro, tak jestli jste někdo miliardáři a chcete bydlet v místnostech, kde spala Trjuška, máte možnost. :-)

Tady jsou fotky:

Tiše milovaná země.

29. ledna 2010 v 12:55 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Tiše milovaná země.
Ona nikomu nedá své dary zadarmo.
Musejí bojovat,
všichni.
Rvát se s ní jako o život.
Nikdy nezapomenout,
že Jí si neochočí.
Bdít, když přicházejí vlci.
Přikládat na oheň, když na dveře klepe její posel,
ledová bouře.

Držet spolu jako jeden.
A vážit si jí.
Je totiž jejich nejcennější poklad.
Za to jim propůjčí bohatství,
prameny živé vody,
zlato slunečního svitu,
stříbrná vlákna měsíčních paprsků.
Diamanty hladin.
Árie sněžné sovy
a nejjemnější hedvábí zelených mechů.

Hrdá královna severu,
kráčí tiše,
se zdviženou hlavou,
oděná do bílého roucha.
Prochází svůj kraj,
Spatřena mezi kmeny,
jako stín mizící do nitra tajgy.
Kráčí sama.

Ví, že její lid šeptá,
její jméno s úctou,
"…Suomenmaa…"


Další story s Jonnou a smrtelná cesta z koní

29. ledna 2010 v 12:50 | Lawiane |  zažila jsem
Včera jsem se ještě se dvěma holkama vydala autem na koně, abychom je vzaly proběhnou na lonž. Když jsme sjely z dálnica, tak okolí vypadalo jako měsíční kajina. Všude jsou tam totiž rovná obrovská pole, do kterých svítilo zapadající slunce a vanul vítr, který všechen ten sních foukal na silnici. V tom slunci bylo uplně vidět, jak se to po tom poli valí v takových proužkách- vážně jak někde na Marzu. No na koně jsme ještě dojely, ale cestou zpátky jsme se vydaly přes takovou vesničku. Cesta neexistovala, byla totálně zavátá, někde jazyky až 30 cm a víc. Jet se ale jakš takš dalo, jenže asi po 2 km, před námi auto ve škarpě, takže cesta zablokovaná. Otočit to nešlo a tak jsem museli couvat, jenže asi kazdé 2 metry to zapadlo do závěje, tak jsem pořád couvaly, ale to co jsem odcouvaly, jsem zase musely popojet dopředu, pač nás blokl sníh. Nakonec jsem s Aničkou vylezly s auta a tlačily a tlačily a couvaly a cluvaly, až jsme odtlačily a odcouvaly asi 1,5 km. Pneumatiky šíleně smrděly, jak to autíčko chudák pořád hrabalo. Když jsme se z toho konečně dostali zpět do vesnice, odkud jsme vyjely, tak pro změnu začalo hrozit, že dojde benzín. Nakonec jsme zvládly dojet i na tu benzinu a jinou lepší cestou ve zdraví domů. Alespoň jsem měla dobrodružný den :-)

V úterý jsem otci představila toho nového křečka Jonnu a on samozřejmě řekl, že jí mám odnést zpátky do zverimexu. Včera večer jsem mu jí ukazovala znova a Jonna, jako by tušia o co jde, byla uplně hodná a vůbec nekřičela. Otci se nějak zalíbila a tak nakonec odvolal ten zverimax, že pokud nebude smrdět a nebude z ní kýchat, tak jí může mít. Juchů? Budu muset čistit hrozně často, aby mi jí nevyhodil, ale to zvládnu. Dneska byla šmudlina zase hrozně hodná.

Jinak co vysvědčení? Mám dvě 4- z cheme a matiky a dvě 3 z francouzštiny a fyziky, jinak 2 a 1. Ale máme docela těžkou školu a bereme hrizné sračky- tím se to omlouvá :-D

To už je moc!

27. ledna 2010 v 16:45 | Lawiane
Nemám ráda manga obrázky! A co nenajdu- už je i manga Laponec!


Umění najít ztracenou stezku

27. ledna 2010 v 14:42 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Je tu další báseň, tahle se mi myslím povedla.


Umění najít ztracenou stezku.
Rozeznat tvé šlépěje v trávě pokryté ranní rosou.
A následovat je beze strachu.
Chtěla bych se umět napít z číše dobrých nápadů,
Chtěla bych stát pod vodopádem a nebýt mokrá.
Přeplout moře na voru, jehož kmeny poutá víra.


Umět pohladit trpící Svět
a říct
to bude lepší.


Být básníkem bloudícím slzami minulosti
a malujícím sladké stezky budoucnosti.


Chtít svázat svatební kytici
jedním věčným slibem,
proudícím skrze mé srdce,
nesmrtelným přáním všech generací.


Přála bych si najít oceán v mých sevřených dlaních
a zachránit z něj jednoho trosečníka…
Můžu najít dešťovou vodu ve skořápce vlašského ořechu
a zachránit z něj mravence…


Místo toho píšu tyto řádky.
Snad jako zpověď bez zatuchlého kostela?
A doufám, že jejich slova budou malým zázrakem,
až budu jednou potřebovat posvítit na cestu tmou.


Vánice je zapeklité slovo a v ZOO je bazének aneb můj dneštní den

26. ledna 2010 v 18:51 | Lawiane |  zažila jsem
Můj klasický stereotypní den. Ráno se mi nechce vstávat → vstanu pozdě→ nestíhám, ve škole jsem až do bůhví kdy do odpoledne, pak přijdu domů a pokud se nemusím učit (což stejně neudělám), tak začnu vymýšlet články na blog, ale vymyslím jich až moc. Nakonec jdu s kompem do Arkád, abych je zveřejnila, pak se mi komp vybije, tak ho zavřu a vleču se zase domů, kde ho dám do zásuvky a znovu ho otevřu, snažím se sesmolit báseň nebo des, ale ve finále skončím u pokusů udělat rekord na Icy Tower (což se mi před pár minutami zrovna povedlo)

Dneska byla Evelin churavá a tak jsem byla ve škole sama- kdyby to bylo ve Finsku, tak by se mi lidi alespoň nedivili, že se s nikým nebavím. Zkoušel mě učitel z literatury, a přestože jsem mu všechno řekla a dobře, tak mi dal dvojku! Grrr! Při frájině, jsme měli říct, co je naše vysněná dovolená, tak jsem řekla, že ve Finsku, protože mám ráda zimu (na delší větu se nezmůžu) a pak si ze mě lidi dělali prdel, jestli mi není horko, když venku zrovna svítí slunce. Všichni měli totiž mikiny a já jen tričko na ramínka :-D.

Při dvouhodinovce výtvarky, jsem udělala rekord, co se týče komunikace s naší třídou, protože zase padla řeč na Finsko. Četli jsme si totiž nahlas články z novin o emo a pak o nějaké stařence z Finska, co se jmenuje Inka a vymačkává lidem za 20 000,- beďary. (nápaditá paní :-D)

Cestou ze školy jsem se od druhé kámošky dozvěděla, že je vánice a ne válnice. Celý život jsem tedy žila v omylu, že jsou v zimě VÁLNICE! (ale zní to líp :-D) Ale takové věci se mi stávají často, třeba do nedávna jsem byla přesvědčená, že je triologie a ne trilogie (ale triologie zní taky líp :-D)

Doma jsem zjistila, že otec taky říká válnice, tak už vím, kde je chyba :-D. Pak jsem si vzpoměla, že v ZOO je takové brouzdaliště pro děti a začala jsem otci zpívat "V ZOO JE BAZÉNEK!" asi 100x dokola, nejdřív hlubokým mužným hlasem, pak falešným operní a nakonec vychrchlaným. Křičela jsem na celý barák, tak nevím, co si o mně teď budou myslet sousedi :-D nakonec mě otec vyhodil z pokoje, ale nahrála jsem si to na mobil :-D

A co vy? Říkáte vánice nebo válnice? :-D

Finská zastávka

26. ledna 2010 v 14:21 | Lawiane |  O Finsku
Tak jsem zase pročítala nějaké články o Finsku a o těch jejich slavných zastávkách. Jsou na znamení, nehlásí se a nejsou ani nikde napsané, takže zjistit, kde má člověk vystoupit (pokud není místní) musí být asi dost horor.

Bílá temnota

25. ledna 2010 v 16:10 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Nejdelší báseň, jakou jsem kdy vytvořila. Už dříve jsem chtěla napsat dílko vystihující jméno mého blogu a včera jsem to konečně udělala. Nepovažuji ji za tu nejpovedenější, ale špatná myslím neni, alespoň není tak depresivní (no i když...) :-D Tak se vám představuje...
Hledám.

Hledám laskavost světa,

pod sněhovou peřinou,
z chladivých nití utkanou,
pod závojem panny
možná ukrytou.

Sníme své sny.
Každou nocí
každou částí mysli
každičkou žilkou v srdci…

Hledáme, pátráme,
po srdcích druhých a klíčích k nim.
Všichni.
I Já.

♦♦♦

Přísaha.

Snažíme se… zachytit pevného lana,
…zaklesnout nejistou kotvu mezi těžké kameny, aby ukotvila naše zdánlivé jistoty,
…nebýt zmítáni větrem, který hází našimi životy, jak se mu zachce.

Mít konečně ten klíč,
a k němu pečetní list.
Být si JIST!
Že sliby druhých budou platit vždy, ač zatím nepotřebné,
počkají na nás nenápadně skryty pod tou pečetí, uzamčeny klíčem pravdy…a až nebudeme moc dál…ONI tu budou pro nás a pomůžou.
Ať už podat záchranné lano nebo svrhnout světlo života z posledního srázu.

♦♦♦

Vzpomínky.

Vzpomínky stékají po stěnách duše,
jako kapky po zamlženém okně.
Mění se v průhledné, ztrácí se,
jako ta pára nad hrncem.
Mizí

Snažím se je zachytit,
schovat zpět pod pokličku,
svírám prsty to neviděné avšak tolik známé NIC.

Mizí.
V nenávratnu.
BÍLÉ NIC,
kdysi část mého JÁ.

♦♦♦

Před koncem.

Na konci babího léta,
kdy děti pouštějí provázky barevných draků,
němých herců podzimní veselohry,
my jsme tanečníky za zataženou oponou.

Lákavý úsvit, tóny zaprášeného klavíru, vůně tvých dopisů.
To vše v jedné chvíli, v jednom momentu na povrch vydrané jako výkřik dávných dob.
Rodinná alba jsou už plná, bez místa pro další neostré fotografie,
můj deník je dopsaný, zbývá poslední list…
a já stále přemýšlím a nevím,

co vložit právě do NĚJ…

♦♦♦

Bílá temnota

Po mnohé dny svítilo pro mě slunce,
zářilo, hřálo,
laskavé a konejšivé.
Vím však,
že přichází čas,
kdy budu tyto paprsky muset vyměnit.
Vyměnit za odvrácenou stranu Měsíce, za nový deník, nová slova…
Tato jsou již příliš ohraná.
Jsem smířená.
Sedím ve svém houpacím křesle, hledím skrze špinavé okenní tabulky a čekám…
na JEJÍ příchod.
Bude Černá v kápi? Nebo Bílá?
Jedno je však jisté,
VKROČÍ A UŽ NEODEJDE
…rozhodně ne beze mě…


Postřehy z Finska

25. ledna 2010 v 16:03 | Lawiane |  O Finsku
Dneska jsem našla na netu tenhle hodně zajímavý článek o takových drobnostech a zajímavostech ze života Finů. Doporučuji přečíst! To co je psané kurzívou jsou moje připomínky :-)

Dítě Severu

24. ledna 2010 v 18:12 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Dítě severu

Země pokrytá ledem.
Jeden svět,
zimní královny.

Oheň plane v jeho srdci.
Je daleko od domova, skutečného domova,
ale ten plamen hřeje
a nezhasne.
Nic neuhasí jeho světlo
svítící na cestu do domoviny.


Odlesky jarních paprsků
na vlnách tisíců jezer.

Tiché šumění hlubokých lesů.

I kdyby měl putovat celý život,
on tam dojde
a spatří tu krásu.

Krásu světa, volajícího ho zpět domů.




Ledový vzduch,
nebičuje jeho tvář,

hladí.

Navátý sníh, bílá moře,
království ticha,
harmonie.

Planoucí hranice,
libý zvuk známé řeči,
zpívající v živých melodiích,
písně jeho národa,
schouleného v kožešinách,
ale hrdého.

Divočina volá.
Volá svého syna,
zpět domů,
mezi své.


Hodnocení Drákula

24. ledna 2010 v 18:02 | Lawiane |  Recenze
Tak včera jsem ponocovala až do půl jedné, abych zhlédla film Drákulův polibek až do konce. Těšila jsem se na něj, protože jsem ho chtěla posoudit s knižní předlohou a ukázky navíc vypadaly dost nadějně. Musím však říci, že mě zklamal. S tou knihou se to vůbec nedá srovnat, ale to tak je skoro vždycky, že kniha je lepší. Myslím, že film se ze začátku zbytečně vlekl a na nějaký strhující konec pak nezbyl čas, takže ho velmi zkrátili, dosti zjednodušili a vyřešili jedním bodnutím kůlu. Také mi přišlo, že ty postavy se chovali mnohem hůř než v knize, například ten Artur byl až přehnaně nesympatický a agresivní, v té knize tak nějak všichni drží při sobě a pokud se dobře pamatuji, tak mám za to, že Jonatan nezemře (rozhodně ne v tom drákulově hradu). Navíc bych řekla, že tam mnoho věcí nebylo moc vysvětleno, takže kdo nečetl knihu, nemusel to pochopit a ten kdo ji četl, byl zase zmatený, že je to nějak jinak.
Celkově shrnuto, kdo jste to neviděl, o nic jste nepřišel. Koukat se na to dalo,ale nebyl to film, který by se člověku nějak vryl do paměti, ať už jako povedený či propadák.
A co na to říkáte vy?
Tak včera jsem ponocovala až do půl jedné, abych zhlédla film Drákulův polibek až do konce. Těšila jsem se na něj, protože jsem ho chtěla posoudit s knižní předlohou a ukázky navíc vypadaly dost nadějně. Musím však říci, že mě zklamal. S tou knihou se to vůbec nedá srovnat, ale to tak je skoro vždycky, že kniha je lepší. Myslím, že film se ze začátku zbytečně vlekl a na nějaký strhující konec pak nezbyl čas, takže ho velmi zkrátili, dosti zjednodušili a vyřešili jedním bodnutím kůlu. Také mi přišlo, že ty postavy se chovali mnohem hůř než v knize, například ten Artur byl až přehnaně nesympatický a agresivní, v té knize tak nějak všichni drží při sobě a pokud se dobře pamatuji, tak mám za to, že Jonatan nezemře (rozhodně ne v tom drákulově hradu). Navíc bych řekla, že tam mnoho věcí nebylo moc vysvětleno, takže kdo nečetl knihu, nemusel to pochopit a ten kdo ji četl, byl zase zmatený, že je to nějak jinak.
Celkově shrnuto, kdo jste to neviděl, o nic jste nepřišel. Koukat se na to dalo,ale nebyl to film, který by se člověku nějak vryl do paměti, ať už jako povedený či propadák.
A co na to říkáte vy?

METAL KŘEČEK- Jonna

22. ledna 2010 v 18:21 | Lawiane |  Moje tvorba- fotky
Tak vám konečně můžu trochu blíže představit mojí Jonnu, kterou mám doma od pondělí, a otec o ní ještě neví. Když jsem si jí přinesla domů, tak byla nepříčetná a pořád řvala (to víte- metal křeček a ještě má jméno od Korpiklaanů, tak to se musí hudebně projevovat :-D), bála jsem se na ní šáhnout a tak jsem na ní nejdřív sahala s tlustou rukavicí. A jakmile jsem se jenom koukla do přepravky, už řvala. Už jsem si začínala myslet, že je snad nějaká duševně chorá, ale lepší se to, lepší a mnohem. Už můžu otevřít přepravku, dát tam ruku a zase jí zavřít, aniž by se strhnul velký kravál. Dokonce mi vleze na ruku, ale ven jí zatím nevyndávám- pokus byl, ale zase z toho měla maxi šok, a bere si jídlo z ruky. Teď pracujeme na tom, aby se nechala hladit, zatím jí hladím jen štětcem a rukou jen občas (ještě k ní nemám moc důvěru, co se zubů týče :-D) a už si zvyká…snad se brzy ochočí.
Tady si narvala do lícních torb 2 ořechy, tak má trochu baňaté tvářičky :-D
Tady už si je zase vesela vyndala a jí :-D

Jonna přišla ze zverimexu nečekaně ke mně domů

18. ledna 2010 v 19:43 | Lawiane |  zažila jsem
Dneska jsem byla s kámoškou ve zverimexu a zrovna jsem si říkala, že už mám docela málo zvířat (8). Chtěla jsem koupit potkanovi dobrotky, ale pak jdu okolo klece se zlatými křečky a vidím METAL KŘEČKA! (celá černá) a tak jsem si hned řekla, "jů to je Jonna- ženský rod od Jonneho z Korpiklaanů" a místo žrádla koupila toho křečka. No milá Jonna je doma v přepravce a neustále piští- opravdu hrozné zvuky, jako by jí někdo vraždil. Rodiče o ní ještě neví, ale bude-li dál takoto pištět, tak jí asi dlouho neutajím, tak doufám, že mi jí dovolí, ale otcova alergie je momentálně v poho, tak to snad projde. Příště přidám fotky malé hysterky Jonny, snad mě nekousne- já se jí bojím. (velechovatelka všemožné havěti se bojí křečka :-D)

Guinessův rekord v počtu lidí vyjících na měsíc

18. ledna 2010 v 12:46


Tohle jsem našla u Blackwish na blogu a přijde mi to hustý- asi tam půjdu. Připojte s taky :-D

Toužíte se zapsat do Guinessovy knihy rekordů? Je tu možnost!

Kamarádka s ještě jednou slečnou organizují Quinessův rekord v počtu lidí vyjících na měsíc!

Aby to mělo tu správnou atmosféru, bude se výt ve 22:30 o úplňku dne 30.1.2010! Místo konání akce je v Praze na Václavském náměstí. Tak kdo to máte blízko, tak určitě přijeďte a zapojte se, protože bude opravdu legrace.

Ti z vás, kteří bydlí moc daleko, mají možnost zúčastnit se také, i ze svého města! Stačí, když zdokumentujete vaše vytí na video s časem a datem a pak pošlete na mail (který byste se měli dozvědět na facebooku, nebo blogu věnovanému tomuto tématu)

Odkazy, kde se hlásit:




Kivimetsän Druidi

18. ledna 2010 v 12:29 | lawiane |  Metal- kapely
Kivimetsän Druidi jsou metalová skoupina z Finska, která vznikla v roce 2002. Mám doma jejich CD, tak jsem se rozhodla, že sem o nich taky něco napíšu. Jejich hudba se mi zdá dobrá, i když zpěvačka má takový zvláštní zastřený hlas, ale když si zvyknete, tak je to pěkné.

LIDSKOST & INSPIRACE

17. ledna 2010 v 16:40 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Mít o čem psát…

"Jeden pohled do tvých zelených očí,
zalije mou mysl pokaždé tolika nápady."
Nekonečná síla vypráví tajemství svých hlubin.
To je to co v tobě nalézám.
Najdu tu snad i světa smysl?
Budou jednou vyprávět mi i ten?

LIDSKOST
&
INSPIRACE

Možná v sobě nosíš poklady, o kterých ani netušíš,
…ale já ano!!!

To co miluju, není tvá
LIDSKOST,
ale
INSPIRACE.

Sobecký vztah,
je ten náš.

Věčné promiň
můžu odříkávat
noc co noc
před tvou siluetou.

Neodcházej!
NEUMÍREJ!
nebo se tvé oči navždy zavřou
a mé čtení v jejich moudrosti schované

též.

Stůj při mně,
prosím….

…ať mohu dále básnit
SVÉ PROMIŇ…


Korpiklaani na MoRu 2008-fotky

17. ledna 2010 v 16:29 | Lawiane |  Korpiklaani
Přidávám fotky z Moru a jen tak mimochodem všimli jste si, že Jonne má uražený kousek zubu? Určitě si to udělal, když zubama otevíral flašku piva :-D

Fotky z konceru finských kapel v Exitu Chmelnice

15. ledna 2010 v 18:59 | Lawiane |  Metal- koncerty
Tak tady jsou slíbené fotky z toho koncertu o kterém jsem už psala.
Tady je ten slavný autobus :-D

Domek u fjordu- recenze (má slohovka)

15. ledna 2010 v 18:37 | Lawiane |  Literatura o severu
Když už tu mám rubriku recenze, tak proč do ní nezařadit taky mojí slohovku, kterou jsem právě dneska ve škole dopsala. Je to recenze na jeden cestopis ze Švédska, který jsem četla v září a moc se mi líbil. Později bych sem chtěla něco takového napsat o všech knížkách o Skandinávii, které jsem četla, protože jejich úroveň je dost rozdílná. Jestli si to chcete zkopírovat, tak jedině s odkazem!

Před nedávnem jsem se rozhodla přečíst si nějakou literaturu, která by mi pověděla něco více o životě ve Skandinávii. Vyrazila jsem do knihovny a tam se mi do ruky dostala kniha s poutavým názvem Domek u fjordu- Život na švédském ostrově, a tak jsem měla rychle vybráno.
Tuto knihu vydalo v roce 2007 nakladatelství Ikar v edici Kolem světa. Jejím autorem je německý novinář a bývalý člen Greenpeace Wolfgang F. Fischer, který se po předčasném odchodu do důchodu rozhodl splnit si svůj sen a přestěhoval se i s manželkou z bytu v rodném Hamburku do žlutého domku ležícího na jihu Švédska.
Kniha začíná popisem mnohých formalit, které musel autor vyřídit, aby usedlost jménem Kasen byla Švédským královstvím vůbec schválena ke koupi německým občanem. Líčí, jaké byly jeho pocity, když později obcházel svůj pozemek a nemohl věřit svým očím, jak je obrovský, když přišla první zima a on nemohl vytopit dům na teplotu, při které by nebylo nutné nosit tlustý svetr a troje ponožky a když mu jeho nový přítel řekl větu, "už jsi skoro Švéd". Dvě stě sedmadvacet stran však nepojednává pouze o jeho radostech a starostech, nýbrž je do nich vměstnáno i mnoho pasáží přinášejících čtenáři fakta o historii, tradicích a kultuře této země. Mezi takové patří kupříkladu povedená kapitola Svatojánská noc a ostatní svátky. Po několika uplynulých letech, během niž autor prožil jak krásné okamžiky při procházkách lesem, koupání se s tuleni a pohledech na půlnoční slunce, tak i problémy s jiným jazykem, jinou mentalitou národa a v neposlední řadě také s drsnou přírodou a vysokými cenami, uznává, že život v jeho malém "ráji" je i za cenu nějakých těch nesnází krásný a rozhodně stojí za to.
Kniha přináší čtenáři objektivní pohled na změnu životního stylu, jakou autor prožíval. Nelíčí život ve Skandinávii jako pohádku plnou klidu a míru v ledovém království, nýbrž popisuje situace jak optimisticky, tak i negativně. Což je dobře, jelikož je pak na čtenáři, aby si sám vytvořil vlastní názor. Rozdílný pohled na cizí stát vám přinese dílo autora, který tam vyrazil na dovolenou a dílo autora, který tam opravdu žil či stále žije. Dostane-li se kniha do rukou člověku bez zájmu o sever, je dost možné, že na něj bude působit nudně, příliš rozvlekle a všedně. Bude-li ji však číst takový nadšenec, jako já, nepochybně zhltá její řádky s nadšením litujíc, že jich není o trochu více.
Zkrátka a dobře, Domek u fjordu vás nepřekvapí žádnými originálními zvraty, nerozbrečí dojemnými scénami, neochromí strhujícími událostmi, ale máte-li jen trochu rádi teploty pod bodem mrazu, rozhodně vás nezklame.

Blog má zase problém!

15. ledna 2010 v 14:39 | Lawiane
Do háje, už! Chci sem dát ty fotky z koncertu v tom Exitu chmelnice, ale ten pitomej blog mi pořád tvrdí, že mají přes 250kB, což neni pravdu- mají asi 70kB. Prostě zase problém!

Lilly Anne's

15. ledna 2010 v 14:25 | Lawiane |  SB
Moc zajímavý blog s krásným desem

http://filozofka.blog.cz/