Panenka (báseň+ pochmurná pohádka)

31. prosince 2009 v 11:55 | Lawiane |  Jednorázové - Depresivní
Včera večer jsem měla takové posednutí motivem panenky. Už jsem šla spát, ale k posteli jsem si vzala papír a tužku a pustina si My Winter Storm. Nakonec jsem nemohla usnout, protože mě napadaly docela dobré věci, tak jsem ten papír a tužku konečně jednou použila a napsala to. Nejdřív je nerýmující se básnička a pak taková andersenovsky smutná zimní pohádka. A jako bonus ještě moje fotka. Doufám, že se vám to bude líbit. :-) Je to dost dlouhý článek, tak doufám, že vás neodradí a něco mi napíšete do komentů.

The Escape of the Doll

Přála by si, zachumlat se do laskající tmy,
vychutnat si ten moment.
Moci se dotknout,
čehokoliv.
Pevně to držet,
cokoliv.
JEN MÍT TEN CIT!

Pohozená v rohu,
nedbale,
…zapomenutá.
K těm dětským ručičkám už se choulí jiná.

Mít jen tak tu zvláštní drahocennou věc,
SMÍCH!
Ona má úsměv, co jí kdosi bez optání namaloval,
ale k čemu masku zdvižených koutků rtů,
když její touhy nebudou nikdy lidsky opětovány?

Nevinnost navždy, bez nejmenší snahy
je hanbou, ne pokorou!

Každá stejná,
prototyp krásy.
Ona je jiná.
Své bílé lokny by za duši dala…
…kdyby jen mohla!


Panenka

"Pohozená v koutě? Už nebudu!" řekla si. Činy dělati však nejdou lehce, když je někdo pouhá hračka.
Bývalo s ní jedno dítě s čistou duší. To jí každou noc, kdy stíny zalily jejich pokoj, vyprávělo, jaký je to pocit. Být člověkem, bytostí mající život, mající cit.
"Co je to člověk?" ptala se.
"To jsem já!"
"A co jsem já?"
"Ty, ty jsi panenka. Moje panenka," zněla odpověď.
To byli večery, kdy usínali spolu, spřízněné duše.
"Co je to cit?" chtěla znát odpověď.
"Cit? To je…třeba když máš někoho radši než ostatní…když ho miluješ. Kdykoli je blízko, cítíš, jak se ti rozbuší srdce, ale nemůžeš s tím nic udělat. Cit je, když je ti něčí život dražší než tvůj vlastní."
"Aha, ale já nemůžu nikoho milovat, nemám srdce."
"Ne, ty nemáš srdce. Jak bys mohla? Jsi jen panenka."
Té noci se změnila. Její dřevěné nitro se vzbouřilo proti zdánlivě nezvratné skutečnosti nebytí a cosi uvnitř ní začalo tepat. Pocítila změnu. Začala milovat. A koho jiného, než jedinou osobu, co znala. Všechnu svou lásku darovala dítěti. Pochopilo její skutečnou tvář a pečovalo o ni. Každou noc spávala na jeho polštáři, přikrytá teplou dlaní a dívala se z okna na hvězdy, na hory a nekonečné planiny. Zpívali se ukolébavky pravdy, ukolébavky, co je ujišťovaly o vlastní důvěře.
Náhle přišla zima a ona z toho okna uviděla padající bílé vločky. Neznala je, ale tušila, jak by bylo krásné moci poletovat mezi nimi.
"Co je to bílé na nebi?" ptala se ráno.
"To je sníh. A není jen na nebi, leží i všude na zemi," vyzvedlo jí dítě na okenní římsu a ona krásou toho bílého království, do kterého zima začarovala jejich kraj, nebyla schopna slova.
"Vezmi mě ven," vyřkla první přání ve svém životě.
Sáňky vyjely na cestu a za chvíli už klouzaly z kopce. Na nich dvě smějící se tváře. Užívali si ten okamžik, byli spolu. Cítila se šťastná, veliké vločky vířily kolem ní a příjemně chladily její růžová líčka. Pevně jí objímaly ruce v teplých vlněných palčácích. Byla v bezpečí. Co víc si přát?
Po pár jízdách se k nim připojily tři starší děti z vesnice. Měly také sáňky a přijeli z protějšího kopce, který byl mnohem vyšší.
Bude nás víc, víc kamarádů. To je dobře. Pomyslela si. Náhle ji však ty teplé palčáky odložily do studeného sněhu.
"My už nepojedeme společně?" ptala se dítěte.
"Kamarádi mě pozvali na jejich kopec. Půjdu teď s nimi. Ty tu na mě počkej, vrátím se pro tebe."
Nechápala, proč ji nevezme s sebou.
"Jsem tvoje panenka…" zašeptala za vzdalujícími se postavami. Už ji neslyšely.
Nemůže před ostatními přeci působit jako batole, co si ještě hraje. A ona? Ona na něj počká!
Odpoledne pokročilo, slunce zašlo za kopec, z něhož se stále ozýval výskot.
Ležela v tom bílém moři, které se pomalu začalo přelévat přes ni. Byla jí už zima, klepala y se, ale byla ze dřeva. Vločka za vločkou pomalu zakrývala její tělo. Jedna jí dopadla na nakreslené oko, roztála a stala se z ní němá slza bolesti, co přichází, když poznáte, že jste zrazen svými nejbližšími.
Slunce vystřídal měsíc, kopec už dávno utichl. Rodina se sešla k večeři u teplého krbu.
Její bledá tvář hleděla na třpytivé hvězdy, dokud ji docela nepřikryl sníh. Pak ta tepající kouzelná věc v jejím nitru znehybněla, vychladla a zmrzla. Navždy.
Dítě se uvnitř teplých zdí domova uložilo ke spánku. Ze zvyku sáhlo na polštář…
"Kde je moje panenka?!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lily Addams Lily Addams | Web | 31. prosince 2009 v 13:44 | Reagovat

to je opravdu nádherné, ta pohádka i básnička :)

2 14laura 14laura | Web | 31. prosince 2009 v 14:23 | Reagovat

Ahoj dala bys mi pls hlas na http://rogation-horses.blog.cz/0912/5-kolo-sonb sem tam jako 14laura ráda ti to oplatím díky

3 Evelin Evelin | Web | 31. prosince 2009 v 17:19 | Reagovat

Jo to se ti fakt povedlo :D, nee nemyslím to ironicky :)

4 MoniQue MoniQue | Web | 31. prosince 2009 v 17:25 | Reagovat

Nádhera!  :)

5 Damned Damned | E-mail | Web | 31. prosince 2009 v 18:44 | Reagovat

týý brďo fakt moc povedené :) zaujalo mě to, eťe napiš další pohádku :)

6 Veronika Veronika | Web | 31. prosince 2009 v 22:32 | Reagovat

U mě na blogu něco máš.

7 Dark-Angel Dark-Angel | Web | 1. ledna 2010 v 21:17 | Reagovat

Krásé,na konci smutné,máš veliký talent na psaní

8 Evelin Evelin | Web | 2. ledna 2010 v 0:13 | Reagovat

Hele jen taková technická - jak se ti sakra podařilo dát ten toplist až na konec menu?? :D

9 Evelin Evelin | Web | 2. ledna 2010 v 18:35 | Reagovat

Ježiš, tak ten odkaz si fakt nepamatuju, ale zkus třeba na stahuj.cz

10 A* A* | Web | 2. ledna 2010 v 19:03 | Reagovat

proč bych neměla bejt?

11 Lady_Sweet =^_^= Lady_Sweet =^_^= | Web | 2. ledna 2010 v 19:27 | Reagovat

to je krásný... a jak jsi přišla na můj blog ?

12 sharu-mix sharu-mix | Web | 2. ledna 2010 v 19:37 | Reagovat

prosím hlásni pro mně jsem tam jako sharik → http://vicccinqa.blog.cz/1001/sonb-6-kolo#komentare předem ti moc děkuju

13 Veronika Veronika | Web | 2. ledna 2010 v 20:42 | Reagovat

To jsem ráda,že se ti ty mraky líbí

14 Wampy Wampy | Web | 2. ledna 2010 v 22:57 | Reagovat

Pěkné

15 elle elle | Web | 3. ledna 2010 v 14:26 | Reagovat

jde mi o to nebýt tlustá.

16 Laura Eleonora Laura Eleonora | E-mail | Web | 14. srpna 2010 v 12:39 | Reagovat

Smutnopěkná... I proto jsem blázen přes hračky, nesnáším, když někdo vyhazuje hračky, kterým nic není- sbírám je, peru a myji a pak s nimi obdarovávám své blízké :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.