Nostalgie

23. prosince 2009 v 12:44 | Lawiane |  Moje tvorba- básně


Podzimní číše,
nostalgií po okraj naplněna,
opojný nápoj smutku,

Poslední tanec,
ohraná hudba,
příliš známé kroky.

Žádoucí úsměv.
Ne.
Stačí,
nechci už dál hrát tohle divadlo.
Stejné, tak stejné.
Nikdo to nevidí.
Nikdo to neslyší.
Proč?
Neslyší mé volání,
zoufalé
z nitra duše výkřiky!

Všichni dál tančí ten tanec
a nevidí,
že podpatky jejich bot jsou už prodřené.
Jejich srdce zkamenělá,
mysl otupělá!

Chtěla jsem Jim to říci,
kdysi ano.
Ale už vím,
že Oni neslyší.

Neslyší varování,
neslyší tiché hlásky,
šeptající o svobodě,
neslyší hlasité volání,
křičící o pomoc.

Chtěla jsem uniknout
z tohoto bálu,
život ve smrt měnícího.
Kdysi ano.
Ale teď už vím,
že Oni mi zamkli dveře.

Zbývá už jen upíjet z podzimní číše nostalgie…
a tančit dál,
bez úsměvu na rtech.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilien Lilien | Web | 23. prosince 2009 v 13:51 | Reagovat

nádherná básnička...

2 dead symphony dead symphony | Web | 27. prosince 2009 v 0:08 | Reagovat

tahle basnicka se ti opravdu povedla

3 Lawiane Lawiane | Web | 27. prosince 2009 v 18:35 | Reagovat

díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.