Prosinec 2009

Panenka (báseň+ pochmurná pohádka)

31. prosince 2009 v 11:55 | Lawiane |  Jednorázové - Depresivní
Včera večer jsem měla takové posednutí motivem panenky. Už jsem šla spát, ale k posteli jsem si vzala papír a tužku a pustina si My Winter Storm. Nakonec jsem nemohla usnout, protože mě napadaly docela dobré věci, tak jsem ten papír a tužku konečně jednou použila a napsala to. Nejdřív je nerýmující se básnička a pak taková andersenovsky smutná zimní pohádka. A jako bonus ještě moje fotka. Doufám, že se vám to bude líbit. :-) Je to dost dlouhý článek, tak doufám, že vás neodradí a něco mi napíšete do komentů.

The Escape of the Doll

Přála by si, zachumlat se do laskající tmy,
vychutnat si ten moment.
Moci se dotknout,
čehokoliv.
Pevně to držet,
cokoliv.
JEN MÍT TEN CIT!

Pohozená v rohu,
nedbale,
…zapomenutá.
K těm dětským ručičkám už se choulí jiná.

Mít jen tak tu zvláštní drahocennou věc,
SMÍCH!
Ona má úsměv, co jí kdosi bez optání namaloval,
ale k čemu masku zdvižených koutků rtů,
když její touhy nebudou nikdy lidsky opětovány?

Nevinnost navždy, bez nejmenší snahy
je hanbou, ne pokorou!

Každá stejná,
prototyp krásy.
Ona je jiná.
Své bílé lokny by za duši dala…
…kdyby jen mohla!


Panenka

"Pohozená v koutě? Už nebudu!" řekla si. Činy dělati však nejdou lehce, když je někdo pouhá hračka.
Bývalo s ní jedno dítě s čistou duší. To jí každou noc, kdy stíny zalily jejich pokoj, vyprávělo, jaký je to pocit. Být člověkem, bytostí mající život, mající cit.
"Co je to člověk?" ptala se.
"To jsem já!"
"A co jsem já?"
"Ty, ty jsi panenka. Moje panenka," zněla odpověď.
To byli večery, kdy usínali spolu, spřízněné duše.
"Co je to cit?" chtěla znát odpověď.
"Cit? To je…třeba když máš někoho radši než ostatní…když ho miluješ. Kdykoli je blízko, cítíš, jak se ti rozbuší srdce, ale nemůžeš s tím nic udělat. Cit je, když je ti něčí život dražší než tvůj vlastní."
"Aha, ale já nemůžu nikoho milovat, nemám srdce."
"Ne, ty nemáš srdce. Jak bys mohla? Jsi jen panenka."
Té noci se změnila. Její dřevěné nitro se vzbouřilo proti zdánlivě nezvratné skutečnosti nebytí a cosi uvnitř ní začalo tepat. Pocítila změnu. Začala milovat. A koho jiného, než jedinou osobu, co znala. Všechnu svou lásku darovala dítěti. Pochopilo její skutečnou tvář a pečovalo o ni. Každou noc spávala na jeho polštáři, přikrytá teplou dlaní a dívala se z okna na hvězdy, na hory a nekonečné planiny. Zpívali se ukolébavky pravdy, ukolébavky, co je ujišťovaly o vlastní důvěře.
Náhle přišla zima a ona z toho okna uviděla padající bílé vločky. Neznala je, ale tušila, jak by bylo krásné moci poletovat mezi nimi.
"Co je to bílé na nebi?" ptala se ráno.
"To je sníh. A není jen na nebi, leží i všude na zemi," vyzvedlo jí dítě na okenní římsu a ona krásou toho bílého království, do kterého zima začarovala jejich kraj, nebyla schopna slova.
"Vezmi mě ven," vyřkla první přání ve svém životě.
Sáňky vyjely na cestu a za chvíli už klouzaly z kopce. Na nich dvě smějící se tváře. Užívali si ten okamžik, byli spolu. Cítila se šťastná, veliké vločky vířily kolem ní a příjemně chladily její růžová líčka. Pevně jí objímaly ruce v teplých vlněných palčácích. Byla v bezpečí. Co víc si přát?
Po pár jízdách se k nim připojily tři starší děti z vesnice. Měly také sáňky a přijeli z protějšího kopce, který byl mnohem vyšší.
Bude nás víc, víc kamarádů. To je dobře. Pomyslela si. Náhle ji však ty teplé palčáky odložily do studeného sněhu.
"My už nepojedeme společně?" ptala se dítěte.
"Kamarádi mě pozvali na jejich kopec. Půjdu teď s nimi. Ty tu na mě počkej, vrátím se pro tebe."
Nechápala, proč ji nevezme s sebou.
"Jsem tvoje panenka…" zašeptala za vzdalujícími se postavami. Už ji neslyšely.
Nemůže před ostatními přeci působit jako batole, co si ještě hraje. A ona? Ona na něj počká!
Odpoledne pokročilo, slunce zašlo za kopec, z něhož se stále ozýval výskot.
Ležela v tom bílém moři, které se pomalu začalo přelévat přes ni. Byla jí už zima, klepala y se, ale byla ze dřeva. Vločka za vločkou pomalu zakrývala její tělo. Jedna jí dopadla na nakreslené oko, roztála a stala se z ní němá slza bolesti, co přichází, když poznáte, že jste zrazen svými nejbližšími.
Slunce vystřídal měsíc, kopec už dávno utichl. Rodina se sešla k večeři u teplého krbu.
Její bledá tvář hleděla na třpytivé hvězdy, dokud ji docela nepřikryl sníh. Pak ta tepající kouzelná věc v jejím nitru znehybněla, vychladla a zmrzla. Navždy.
Dítě se uvnitř teplých zdí domova uložilo ke spánku. Ze zvyku sáhlo na polštář…
"Kde je moje panenka?!"

Obhajoba Prahy

31. prosince 2009 v 11:36 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Obhajoba Prahy
Jak jsem tu před Vánoci psala ten článek Nesnáším lidi, tak bych vám moc chtěla poděkovat za tolik souhlasných komentářů. Ale zároveň jich bylo spoustu negativních ohledně Prahy, vím, sama jsem psala, že my leze na nervy, ale to bylo jen takové chvilkové a nechci, aby to celé vyznělo, že jí nesnáším. Asi jsem to špatně napsala.

Tervetuloa 2010 ja näkemiin 2009

30. prosince 2009 v 10:58 | Lawiane |  Různé
Tervetuloa 2010 ja näkemiin 2009
Pár slov k přelomu roku, nechci tu psát fráze jako: rok se s rokem sešel atd., takže rovnou k věci, což bude trocha zavzpomínání, co pro mě tento rok znamenal.

Rozhovor na téma 7 smrtelných hříchů

30. prosince 2009 v 10:13 | Lawiane |  Tarja obecně
Rozhovor na téma 7 smrtelných hříchů pod perexem.

I města mají duši - Helsinky

29. prosince 2009 v 18:55 | Lawiane |  O Finsku
V knihovně jsem si nedávno půjčila moc hezky napsanou knihu s názvem I MĚSTA MAJÍ DUŠI od Mileny Holcové. Autorka v ní popisuje 23 měst z různých koutů světa, která navštívila a barvitě líčí jejich atmosféru a mentalitu tamních obyvatel. Její popis vám prozradí mnohem víc než nějaká učebnice zeměpisu. K mému potěšení byly mezi městy i Helsinky, kde mimo jiné autorka líčí také svůj nevšední zážitek z finské sauny. Je to docela vtipné, takže jsem se rozhodla to sem přepsat.
. . .

Symfonie ticha

29. prosince 2009 v 12:53 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Symfonie ticha


Modlitba,
tichá leč srdceryvná.
Chrám ponořený do tmy,
sochy svatých v mlze se koupají.

S chladným rozbřeskem,
nový den do světa byl uvítán.
Zvonice prázdná.
Na věži se jen holubi zvolna probouzí.

Komu co minulá noc vzala?

Znívaly tu hlasy,
veselé, smutné, šeptající i hlasité,
pravdomluvné i lhající.
Co hodiny odbily půlnoc,
vše do ticha bylo pohřbeno,
tak jako vždy, už po staletí.
S rozbřeskem však
procitnutí dnes ruku v ruce nekráčí.

Svět snad pláče?
Pro zašlou nevinnost slzy roní.

Andělé z nebe se snášejí,
Neletí.
Padají!
Pomalu,
jako bílé sněhové vločky.
Dotek jejich se zemí,
s půdou hříchů,
stejně jako plamen vločku,
i jejich těla rozpouští.

Zpěv před Bohem,
zpěv pro Něj,
zůstane už navždy tichým,
přáním v chrámu umlklým.

Řád byl narušen,
rovnováha dvou stran ostrým šípem zasažena.
A naše zpěvy, budou od teď už jen marnou symfonií ticha.


Šaily

29. prosince 2009 v 10:30 | Lawiane |  SB
Další nové SB o všem možném :-)

http://mujmalysvetfantazie.blog.cz/


Daniela

29. prosince 2009 v 10:29 | Lawiane |  SB
Nové SB o Tarje, naprosto dokonalý blog.

http://thequeenofice.blog.cz/


Estonský film- Medvědí srdce

28. prosince 2009 v 16:51 | Lawiane |  Různé
Jak mě tolik nadchl ten finský film, tak jsem se včera rozhodla dívat na nějaký estonský, co šel na ČT1 až v 0:05 a jmenoval se Medvědí srdce.


Finská koleda

27. prosince 2009 v 19:51 | Lawiane |  O Finsku
No, onkos tullat kesä

No, onkos tullat kesä
nyt talven keskelle,
ja laitetaankos pesä
myös pikkulinnuille?

Co přineslo léto

Copak přišlo léto teď uprostřed zim?
A i malým ptáčkům postavíme hnízdo?

Evelin

27. prosince 2009 v 18:45 | Lawiane |  SB
Tohle je moje opravdová kámoška se kterou chodím do školy (krásně se tam spolu straníme všem ostatním :-D)
Tohle je její blog na podobná témata jako ten můj.

http://evelins-fantasy.blog.cz/


Veronika

27. prosince 2009 v 18:43 | Lawiane |  SB
Mé nové SB. Krásný temný blog.

http://verametal.blog.cz/


Finský film- Legenda o Vánocích

27. prosince 2009 v 18:40 | Lawiane |  O Finsku
Včera šel na ČT2 finský film Legenda o Vánocích. Díkybohu mě o tom informovala kámoška, jinak bych to nevěděla. Bylo to moc hezké, takové citové, dojemné a
s morálními hodnotami. Pokud se vám to někde povede sehnat, tak se na to určitě mrkněte, stojí to za to!
Vypráví to o tom, jak vznikl Santa Claus (i když je ve filmu nazýván Vánočním skřítkem, což je dobře, protože joulupukki, je v překladu vánoční skřítek) Ve filmu je nádherná zimní příroda, dobré lidské vztahy a drsné podmínky života na severu.
Tady je stručný děj:

Moje Vánoce

27. prosince 2009 v 18:37 | Lawiane |  zažila jsem
Vánoce jsem tedy nakonec prožila v Praze, nějak jsem se s tím nakonec smířila. Na Šědrý večer jsme šli poprvé na půlnoční mši. Vyrazili jsme na Vyšehrad, byla krásná mlha a jemně pršelo, krásná magická atmosféra. Ta mše byla taky docela pěkná, ale nejsem věřící, takže jsem tam jenom stála a koukala. Překvapilo mě kolik tam bylo mladých lidí, ale většina z nich stejně nakonec v polovině odešla. Otce to hrozně nadchlo a tak jsme šli 26. na další, taky na Vyšehrad, ale byli tam uplně jiní kněží a byli dost hrozní. Četli z Bible a ten jeden nebyl čech, takže měl šílený přízvuk a ten druhý zase nemožně huhlal, takže jsme zase rychle odešli. Během svátků jsme pak hodně chodili po Praze do kostelů, podívat se na betlémy atd.
Jinak pod stromeček jsme dostala CD od Korpiklaanů Korven Kaunigas a pak nějaké prkotiny. Pod stromečkem se to letos tvářilo docela chudě, ale já jsem vlastně většinu věcí dostala už předem, jako ty boty, tričko z Nosferatu a ještě novou přilbu na koně, takže vlastně vůbec chudé nebyli.

Finské Vánoce

25. prosince 2009 v 16:50 | Lawiane |  O Finsku
Něco málo o tom, jak slaví Vánoce naši milí Finové. Je to opsané z učebnice finštiny a teprve z 11. lekce, takže slohově nic moc, ale něco se z toho dovíte, například ty jídla jsou docela zajímavá.

Hauskaa Joulua

24. prosince 2009 v 6:48 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Terve všichni, kdo navštěvujete můj blog! Moc Vám za to děkuju a přeji vám všem hauskaa joulua, ať vám na jouluaatto joulupukki přinese spoustu dárků. Ať dostanete spoustu milých joulukortti, máte hezky ozdobený joulukuusi a zazpíváte si joululaulu.
Hyvää joulua Všem!
malá nápověda pro pochopení:
Hauskaa joulua- Veselé Vánoce
Terve- nazdar
jouluaatto- Štědrý večer
joulupukki- Ježíšek
joulukortti- vánoční pohlednice
joulukuusi- vánoční stromeček
joululaulu- koleda
zdroj fota: nightwish.com

Nesnáším lidi

23. prosince 2009 v 12:47 | Lawiane |  co na srdci to na blogu
Nesnáším lidi.

Nostalgie

23. prosince 2009 v 12:44 | Lawiane |  Moje tvorba- básně


Podzimní číše,
nostalgií po okraj naplněna,
opojný nápoj smutku,

Poslední tanec,
ohraná hudba,
příliš známé kroky.

Žádoucí úsměv.
Ne.
Stačí,
nechci už dál hrát tohle divadlo.
Stejné, tak stejné.
Nikdo to nevidí.
Nikdo to neslyší.
Proč?
Neslyší mé volání,
zoufalé
z nitra duše výkřiky!

Všichni dál tančí ten tanec
a nevidí,
že podpatky jejich bot jsou už prodřené.
Jejich srdce zkamenělá,
mysl otupělá!

Chtěla jsem Jim to říci,
kdysi ano.
Ale už vím,
že Oni neslyší.

Neslyší varování,
neslyší tiché hlásky,
šeptající o svobodě,
neslyší hlasité volání,
křičící o pomoc.

Chtěla jsem uniknout
z tohoto bálu,
život ve smrt měnícího.
Kdysi ano.
Ale teď už vím,
že Oni mi zamkli dveře.

Zbývá už jen upíjet z podzimní číše nostalgie…
a tančit dál,
bez úsměvu na rtech.


Jak bude na blogu o Vánocích...

22. prosince 2009 v 19:47 | Lawiane
O Vánocích a na Nový rok budu na chatě, takže mimo dosah blogu. Nebude, ale pozastavený, protože sem dám nějaké články dopředu. Mžete sem tedy chodit a věřte, že tu něco nového najdete. Akorát vám nebudu psát komentáře. No nakonec to není tak jisté, otec tu chatu začal sabotovat, že prý tam pojedem až na Sivestra. Ale já nechci! To město už mi leze na nervy, všude se někdo cpe, někdo do mě strká v narvaném busu, tramvaji, na ulicích jsou všude ty jejich ksichty. Lidi mi lezou krkem, potřebuju vypadnout, schovat se na chatě někde v přírodě a psát svoje psycho dílka.

Mějte se famfárově a ,,napísanou" v novém roce!

Opera, zima a rýma

22. prosince 2009 v 19:44 | Lawiane |  zažila jsem

Ve čtvrtek jsem byla s rodiči na té Rusalce (naštěstí to opravdu vyšlo) a bylo to moc hezké. Díkybohu mě ani nepřepadl žádný záchvat smíchu a důstojně jsem to tam celé odseděla. Jediné co bylo minus, bylo to, že divadlo bylo příšerně přetopené a myslela jsem, že se tam upeču. Jinak opera vážně moc krásná, měli nádherně udělané scény a krásně zpívali.
Taky jsem se konečně dočkala pořádných mrazů, o víkendu, kdy bylo -14, jsem byla oba dny na koních a šlo to přežít v pohodě. Na koni se člověk zahřeje. Akorát, když jsem ráno vylezla z baráku, tak jsem cítila, jak mi úplně omrzá ksichtík, ale jinak mi ani zima nebyla. V neděli jsem jela na nové kobyla, kterou máme a naprosto jsem se do ní zamilovala. Škoda, že nejsme milionáři a nemůže být moje. :-(
Teď mam vele rýmu.

2. kolo soutěže The Best Lyrics

22. prosince 2009 v 19:42 | Lawiane
Je tady druhé kolo soutěže, v tom minulém vypadává Wolf, ostatní postupují. Vyhodnocení tohoto kola bude až za 14 dní.

1) Lily Addams - www.psycholily.blog.cz
Nightwish- Sleeping Sun

Slunce spí tiše
Jednou po století
Vážné oceány tiché a rudé
Horké laskání uložilo k odpočinku
Na svém životě lpím pro své sny
Pro touhu spatřím svou noc
Pravda na konci času
Ztráta víry plodí zločin
Toužím po tomto nočním čase
aby trval celý život
Temnota okolo mě
Pobřeší slunečního moře
Oh, jak já toužím zapadnout se sluncem
Spát
Plakat
S Tebou
Strach objímá lidská srdce
z vůle mého boha odejde
Dříve bych plul tisíce měsíců
Nikdy nenašel, kam jít
Dvě stě dvacet dva dnů světla
bude požadováno nocí.
Moment pro básnické hrátky
Dokud tu zbude něco k řečení
Toužím po tomto nočním čase...
Toužím po tomto nočním čase...


Nightwish- Bless the Child

Narodil jsem se mezi purpurovými vodopády.
Byl jsem slabý, dosud nepožehnaný.
Mrtvý pro svět. Živý pro cestu.
Jedné noci jsem snil o vadnoucí bílé růži,
novorozeněti tonoucím v celoživotní osamělosti.
Snil jsem celou svou budoucnost. Znovu jsem prožil svou minulost.
A byl svědkem krásy zvířete.
Kam zmizely všechny city?
Proč ustal všechen ten smích?
Proč jsem milován pouze když jsem pryč?
Zpět v čase abych požehnal dítěti
Přemýšlej o mně dost dlouho, aby sis mě zapamatoval
Přijd ještě jednou požehnat dítěti
Jak můžu někdy znovu cítit?
Dostanu šanci na návrat?
Ještě nikdy jsem se ve svém životě necítil tak osamělý
Jako když jsem se napil z poháru, který počítal můj čas
V tom poháru Člověka je kapka jedu
Napít se z něj znamená dát se cestou levé ruky
Kam zmizely všechny city?
Proč je nejsmrtelnějším hříchem milovat tak, jak jsem miloval tebe?
Teď nepožehnaný, v čase teskním po domově,
brzy budu osvobozen od péče, od lidské bolesti.
Můj příběh je nejtrpčí pravda:
Čas nám sice platí, ale zemí a prachem a temným tichým hrobem.
Pamatuj, mé dítě: Bez nevinnosti je kříž pouhým železem,
naděje je pouhá iluze a Duše Oceánu není nic než jméno...
Dítě ti požehná a bude tě střežit navěky


Tarja Turunen- Boy and the Ghost

Ulice jsou prázdné
Uvnitř to vře
Ruce se třesou
Blokují tyto dveře
Hlas se ptá, jestli má vstoupit
Vždy hledal hračku
Vždy potřeboval dobré srdce
Aby ho převedlo přes temnotu
Když má divoké sny
Chlapec a duch
Oheň nehoří
Světla odcházejí
Světla odcházejí
Velká rodina večeří
S nepopsatelnou bolestí
Jejich oči jiskří na jeho zmrzlé tváři
Anděl se ptá, jestli má vstoupit
Vždy hledal hračku
Vždy potřeboval dobré srdce
Aby ho převedlo přes temnotu
Když už nebylo kam utéci
Chlapec a duch
Jeho oči hoří
Světla odcházejí
Přichází sen.
Vstávej, vstávej
Ve sněhu je anděl
Podívej, podívej
To je ten vystrašený mrtvý chlapec
S takovou nenávisti, s tak špatnými sny
Které mohl vidět
Hračka je klíč, ale nikdo ji neviděl, nikdo ji neviděl
Vždy hledal hračku
Vždy potřeboval tlukoucí srdce
Aby ho převedlo přes temnotu
Chlapec a duch
Když už není kam utéci
žádná skrýš
Ticho bolí
Uvnitř je zima
Snít nebo zemřít
Není kam jít
Není kde se schovat
Jeho světlo odešlo


Aleš Brichta- Horal

Zima už končí a sama teď ví
že je z módy plášť ledový krásy
vrcholky hor ještě pokořil sníh
jenže jaro se o slovo hlásí
Horal jde z hor, schází do údolí
slunce večerní na cestu září
dychtivě dívá se po okolí
vánek hladí ho po obou tvářích
Horal jde z hor, schází do údolí
za tou dívkou, co ve snech se zdá ti
čeká, že svý ANO mu odpoví
a pak spolu, že do hor se vrátí
Přes celou zimu pro ně budoval
novej domov, tak jak jí to slíbil
přichází dnes na první jarní bál
na něm čeká, ví, že se mu líbí (čeká, ví, že se mu líbí)
Horal jde z hor, schází do údolí
zatím život napsal další řádky
netuší, co přijde, co zabolí
že čas dlouhej byl, než přišel zpátky
Přichází z hor dolů do údolí
v duchu jí v náručí svírá
netuší, co přijde, co zabolí
a ten nahoře smutně se dívá
Bubínky duní, dudáci dují
tanečníci v kole víří
tóny houslí vzduchem poletují
jako pobláznění netopýři
Kolují poháry s medovinou
pije dívka, co ve snech se zdá ti
jenže si vybrala náruč jinou
a tvou lásku už těžko ti vrátí (lásku už těžko ti vrátí)
Horal jde z hor, schází do údolí
dveře otvírá, snad zrak ho šálí
v objetí vidí tam dívku svou stát
a ten pohled srdce mu spálí
Deště jdou z hor, přijdou do údolí
zaplaví ves, noční spáče
netuší nikdo proč, nikdo neví
že to zlomený srdce teď pláče (že to zlomený srdce tak pláče)


Nightwish- Whoever Brings teh Night

Přilákali jsme temnou bolestí a blažeností
Jako dvě lodi co plují nocí
Ty a já, děvka a plachý námořník
Vítej v úsvitu nečisté mysli

Všechna tvá láska je lží
Ty jedno-noční motýlku
Zraň mě, buď jediný
Kdo přináší noc
Temná, vytvořena, aby skryla nevinnou bílou, chtíč noci
Oči tak jasné, svůdné sny
Rudé divadýlko, kde hraju svou část
Jedovou šipku touhy
Všechna tvá láska je lží
Ty jedno-noční motýlku
Zraň mě, buď jediný
Kdo přináší noc
Vyber si nevěstu
Dnes představa pro zombie
Zraň mě, miluju když trpím
Tvůj harém je snem zadarmo
Vstup
Naber si od nás a žij navždy
Zkažená krása
Tě bude strašit dokud budeš (existovat)
Pojď se mnou pod vodu
A potop se abys mnou už neopovrhoval
Bezbožná, nehodná
Moje noc je snem zadarmo
Všechna tvá láska je lží
Ty jedno-noční motýlku
Zraň mě, buď jediný
Kdo přináší noc


Tarja Tururnen- Poison

Tvůj krutý plán
Tvá krev jako led
Jeden pohled může zabíjet
Má bolest,tvé vzrušení
Chci tě milovat, ale radši se nebudu dotýkat(nebudu dotýkat)
Chci tě držet,ale mé smysly říkají abych zastavil
Chci tě políbit, ale chci toho mnoho( mnoho)
Chci tě ochutnat, ale mé rty jsou otrávený jed
Tvůj jed koluje mými žílami
Tvůj jed...
Nechci přetrhnout tahle pouta
Tvá ústa jsou tak horká
Tvá síť, jsem chycený
Tvý kůže tak vlhká
Černá krajka, na potu
Slyším jak voláš a jsou to špendlíky a jehly(a jehly)
Chci ti ubližovat, jen abych slyšel, jak křičíš mé jméno
Nechci se tě dotýkat, ale zalezla jsi mi pod kůži(hodně hluboko)
Chci tě políbit, ale tvé rty jsou otrávený jed
Tvůj jed koluje mými žílami
Tvůj jed...
Nechci přetrhnout tahle pouta


Tarja Turunen- I Walk Alone

Dej všechny své anděly stranou,
Schovej všechny růže, nejsem mrtvá
Nechala jsem trn pod tvou postelí
Nejsem nikdy pryč
Běž říct světu že jsem stále kolem
Nelétala jsem, sestupuji
Jsi vítr, jediný zvuk
Šeptající mému srdci
Když naděje se otočí
A nikdo tě nemůže zachránit
Jdu sama
Každý krok co udělám
Jdu sama
Má zimní bouře
Drží mě vzhůru
Nikdy to není pryč
Když jdu sama
Jdi navěky spát
Dál od těch bláznů a zamkni dveře
Jsou všude kolem a přesvědčí tě
Nemusíš vidět
Co je mimo tebe
Nikdo ti nepomůže
Jdu sama
Každý krok co udělám
Jdu sama
Má zimní bouře
Drží mě vzhůru
Nikdy to není pryč
Když jdu sama
Čekám nahoře v nebi
Nikdy jsem nebyla daleko do tebe
Padaje dolů, cítila jsem každý tvůj pohyb
Jdu sama
Jdu sama
Každý krok co udělám
Jdu sama
Má zimní bouře
Drží mě vzhůru
Nikdy to není pryč
Když jdu sama

Islandská balada

18. prosince 2009 v 19:58 | lawiane |  Island
Jedna islandská balada, kterkou jsem našla v knížce Severské balady - sepsala Helena Kadečková. Je to středověká literatura, takže je to trochu "jiné", ale jedna z nejlepších, co tam byla. Finská tam není žádná.

Ólaf Liljurós

Ólaf podle skály jel,
- rudý plamen plál-
obydlí elfů v ní uviděl.
-Pod horou člun s plachtou čekal-

Sláva, přišla Winter Storm

16. prosince 2009 v 15:49 | Lawiane |  zažila jsem
Dneska u nás konečně pořádně sněžilo a netálo to. Nádhera, sice není bílo, ale je to takové poprášené. Když jsem šla ze školy, padaly krásné velké vločky a tály mi na tvářích. Tenhle pocit je nadevše, miluju zimu. Konečně se můžeu procházet ve válnici a poslouchat Boy and the Ghost. Momentálně už padá jen sem tam nějaká vločka, ale je -3, tak kdyby v noci pořádně sněžilo, mohlo by být ráno uplně bílo. Kéž by.

Zítra jdu snad do Státní opery na Rusalku, tak doufám, že to vyjde. Hrozně se na to těším, na opeře jsem nikdy nebyla.
P.S. Rusalku jsem vybrala samozřejmě portože je to Tarjina oblíbená. :-D Měla by být pěkná, když je to pohádka.

Ukolébavka zimního večera

16. prosince 2009 v 15:30 | Lawiane |  Moje tvorba- básně
Toto dílko vyjadřuje jednu z typických věcí pro Finsko, sebevraždu. Snad to v tom pochopíte.

Zimní podvečer

Chlad, ten uklidňující chlad.
Vstupuje do mé duše pálící.
Pálící žalem.
Otevírám sněhovým vločkám brány srdce dokořán,
vítám mráz s otevřenou náručí.
Zima,
má věrná přítelkyně.
Už přichází.

Bude mě uklidňovat celou noc,
meluzína zazpívá mi tu nejkrásnější ukolébavku ze všech.
Zima,
bude mě konejšit do té doby, než usnu.

Jediné, co pro to musím udělat,
je neodejít.
Zůstat.
Společně s ní,
s ní, vysvobozující zimou.

To ona,
jedině ona,
zavede mě do bílých zemí empatie.
Jedině s ní,
pochopím co je věčný klid
a mír.
Žádný strach, žádné zoufalství.

Mé nahé ruce se třesou,
mé slzy pomalu stékající na tváři mi mrznou.
Ale musím ještě vydržet
a čekat.
Vydržet ve své vůli než jí zaslechnu,
její ukolébavku
věčného spánku.

She's my Sin

15. prosince 2009 v 17:51 | Lawaine
Tohle jsem uděla ve fotofiltru.
P.S. na té fotce jsem já