Tarja v Pardubicích- můj zážitek

20. října 2009 v 18:29 | Lawiane |  Tarja obecně

Po tom, co celý den ve všech médiích vyhlašovali kalamitu a já přišla ze školy domů (zrovna jsme měli retro den a musela jsem být oblečená jako ze 60. let, tak si asi dovedete představit, jak jsem se těšila, až se vysvlíknu z růžového trička a konečně na sebe navlíknu něco černého) mi otec oznámil, že kdyby nebyl koupený lístek, tak nikam nejede. Nicméně lístek koupený byl. Cestou jsme ještě vyzvedávali kamarádku Evelin, se kterou jsem tam šla.
tarja


V mém plánu, bylo být v Pardubicích asi v 18:00 a hezky dlouho vystávat před halou, abychom pak byly přímo vpředu. Z Prahy nás do cíle naší cesty měla celou dobu vést silnice číslo 2. Jenže hned v Říčanech jsme chytli kolonu a zdrželi se tam asi půl hodiny, což už mě začalo nervovat, že přijedeme pozdě a nebudeme mít místa vpředu. Po Říčanech už byla cesta volná. Ale aby moje nervy nebily moc v klidu, tak po chvíli přešla cedule s objížďkou. Kodrcali jsme se přes několik vesnic a po dalším zdržení se dokodrcali opět na tu 2. Kéž by to tímto skončilo, měli jsme v plánu jet přes Kutnou horu, ale před Kutnou horou na nás bafla velmi optimistická cedule, že silnice do Kutné hory je uzavřená a musíme jet přes Kolín! Pomalu jsem se s nadávkami začínala smiřovat s tím, že Tarja nebude hned před námi, ale uvidíme jí možná tak 10ti centimetrovou. Do Kolína jsme se dostali vcelku lehce, jenže do třetice všeho dobrého, v Kolíně byla na Pardubice další objížďka.
Nakonec nás v 18:45 vítala cedule Pardubice. Já už byla úplně zničená z neustálého zevlení střídavě do mapy a na cedule. ČEZ arénu jsme hned našli, ale od silnice to vypadalo, že tam absolutně nikdo nečeká, takže mě pro změnu vyděsilo, že ten koncert třeba zrušili! Z druhé strany stál, však díky bohu shluk černě oděných postav. Se Zažou jsme tam hnedka metelily. Radost z malého hloučku opadla, po tom, co jsem pochopila, že už pouští dovnitř a mírně větší hlouček je už v hale. Nicméně vybrali jsme si místečko asi tak (kdyby se to dalo počítat na řady) v desáté "řadě" a samozřejmě uprostřed, ačkoli to byla možná chyba, jelikož právě uprostřed před námi byli lidé, kteří se svou výškou téměř dotýkali nebes, takže mírně zacláněli. A taky nám jakýsi pán vylil pod nohy Sprite, která později natekla Evelin do boty.
Já jsem to na levo :-D
První britská předkapela jménem Furnaze začala hrát ještě před osmou. Přišel holohlavý chlápek s naprosto úchvatným fousem a spolu s kolegy začali vyluzovat velký rachot. V jedné písničce začalo něco odporně pískat. Myslela jsem, že už se mi asi poškodil sluch, ale pak jsem viděla, že si osoby v mém okolí zacpávají ušiska, tak se mi ulevilo, neboť to nepochybně slyšeli taky a já měla sluch v pořádku. Zahráli asi tak 6 písniček (možná mám špatný odhad, tak pokud jste to někdo počítal a můj odhad je velmi vzdálený, tak se prosím nedivte ), které byly skoro stejné. Ohlas v publiku měli takový normální.
Za nějakou dobu po nich nastoupili na scénu finští Kings of Modesty. Objevili se mávajíce finskou vlajkou, což mezi lidmi sklidilo nesmírní úspěch. Jejich hudba byla nečekaně dobrá a zpěvák se opravdu snažil dav nadchnout, což se mu myslím na 100% povedlo. Také mezi lidi hodil otevřenou flašku nedopité vody a ručník. Nakonec do publika ještě rozhodili karty s obrázky spoře oblečených dívek a za velkého potlesku a se odporoučeli pryč.
Po další přestávce už začali připravovat pódium pro Tarju a mezi lidmi, co se tam promenádovali a něco přinášeli či odnášeli, se objevil i Tarjin manžela a manažer Marcelo Cabuli! Fanoušci ho pochopitelně hnedka zmerčili a začali na něj křičet a mávat (my také :-D), ale on dělal, že tu hordu lidí vůbec nevidí, řešil něco na zemi a pak zase odešel, aniž by se na nás alespoň podíval. No Tarja říká, že je klidný a nechce být středem pozornosti, tak je to očividně pravda pravdoucí. Pak už byla scéna hotová, rozsvícené reflektory a dav už začal být mírně netrpěliví, takže se chvílemi ozývalo skandování "Tarja, Tarja!" . Po delším čekání řev v hale vyvrchol spolu s proudem bílích světel na modré scéně a energickým příchodem samotné Tarji Turunen!

Začala písničkou, kterou (potupně) neznám- nevím jestli to bylo něco nového nebo Minor Heavem, která je jediná co z My Winter Storm nemám. P.S. Pokud to někdo víte, napište mi prosím do komentářů, co to bylo za song. Každopádně byla moc hezká a Tarja nadšeně poskakovala a poletovala po pódiu sem a tam. Přímo z ní čišelo nadšení, radost a svou nakažlivě dobrou náladu přenesla okamžitě i na ostatní. Po potlesku, který se zdál, že nikdy neskončí, nám poděkovala, že jsme přišli a vyjádřila své nadšení z našeho potlesku. Pak nás okouzlila My Little Phoenixem a Wishmasterm. Vystřídala oblečení a vrátila se v tom kabátku k I walk alone, ve kterém "nečekaně" naprosto úžasně zapěla tuto píseň. Mezi jejím převlékáním dostala pro sólový projev prostor její kapela a hlavně bubeník Mike Terrana, jenž ukázal, že své nástroje ovládá opravdu mistrovsky. Potom přišla v bílém korzetu a bílé sukni, což jí moc slušelo a show mohla pokračovat. Do repertoáru písní z doby jejího působení v Nightwish zařadila ještě Sleeping Sun, Nema a Come cover me. S žádostí, aby všichni zpívali s ní, předvedla taky Poison. Zhruba v půlce koncertu jí fanoušci zasypali množstvím kytek. Tarja se tomu divila s komentářem "To nesněží, to sněží růže" a mile ji to překvapilo. Pro záplavu růží se pohotově dostavil Marcelo, sesbíral je a odnesl do bezpečí. Po nějaké době Tarja i s kapelou vyklidila asi na 5 minut pódium, což všechny hrozně vyděsilo, neboť se báli, že už je nadobro pryč a tak celá hala začala tleskat a křičet "Tarja, Tarja" což byl po několika minutách značně vysilující výkon. Ona se samozřejmě vrátila a odzpívala ještě několik písní, přičemž zrovna mou oblíbenou písničku Boy and the Ghost v půlce usekla a napojila na ní Our Geat Divide.

Také jí byla předána nějaká cena za album My Winter Storm, to opět přispěchal Marcelo, aby dary odnesl. Na konci také jednu neznámou písničku hrála na klávesy a jako poslední song stylově zvolila Die Alive. Nakonec přišel smutný konec, této akce, na kterou jsem se tak těšila, ale Tarja slíbila, že má v plánu vrátit se do Čech příští léto, což nás velmi potěšilo a dalo nám naději, že tuto úžasnou zpěvačku zase brzy uvidíme. Pak nám moc moc poděkovala, za to jaké jsme byli publikum a za to, že její hudbu udržujeme "alive", naposledy se ukázala se svou kapelou, jejíž členové se vyplížili ze svých úkrytů za hudebními nástroji a společně předvedli nějaké zvedání nohou, přičemž málem všichni klesli k zemi. Koncert skončil v něco po půl dvanácté a nás čekala zase cesta domů.

Odnáším si nezapomenutelný zážitek a musím konstatovat, že Tarja je naprosto okouzlující a úžasná osoba. Nečekala jsem, že bude tak energická, veselá a hlavně tolik pro lidi. Neustále nám děkovala za ty potlesky, tvářila se opravdu dojatě a při odchodu také velmi soucitně. Spíše než zimní královna by se jí mělo říkat oheň. Každopádně u mě o hodně stoupla- asi tak o 500%
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 PelkoEnkeli PelkoEnkeli | E-mail | Web | 5. ledna 2010 v 15:27 | Reagovat

První písnička byla Enough, "Come Cover Me" bylo "Deep Silent Complete" a ta, kde hrála na klávesy "If You Believe". ;-)
Musím uznat, že víš, jak člověka rozbrečet a musím souhlasit, že koncert byl naprosto dokonalý, jako Tarja sama  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.